Výrazové prostředky a neorealismus

Pokud sledujete, podobně jako já, Kukátko nebo Zrcadlovkou, tak jste jistě zaznamenali odkaz na tento článek, který upozorňuje, že na vimeo.com publikuje jistý kogonada, který si všímá rukopisu (výrazových prostředků) známých režisérů a poukazuje na ně v rozličných poutavých sestřizích.

Sama o sobě stojí tato videa za to a já více než doporučuji si článek otevřít... Nicméně autor, kromě toho, že je rozhodně velmi zručný střihač, je i brilantní filmový teoretik, o čemž mě definitivně přesvědčila jeho video esej o neorealismu, kterou vytvořil pro digitální edici časopisu Sight & Sound Britského filmového institutu.

What is neorealism? from kogonada on Vimeo.

(Nejen) z hlediska časování střihu je toto video nesmírně poučné a vřele jej doporučuji (navíc to nezabere moc času, ani pokud jste pracovně velmi vytížení).


Mohl bych sem nalinkovat většinu kogonadových prací, ale mám za to, že Kukátko i Zrcadlovkou si zaslouží nějaké to kliknutí, protože jejich provoz je (mimo jiné) hrazen z reklamy umístěné na stránkách. Proto mi přijde nesprávné, abych jim článek přímo ukradl a pouze na něj odkazuji.

Vlogujte, máte-li o čem! (1. část)

V říjnu loňského roku jsem zplodil článek Web seriály, video blogy a jiné pořady..., ve kterém jsem načal téma videoblogů, které tvoří protiváhu psanému textu a mohou být i prvním krokem k nastartování kariéry ve filmovém průmyslu (nebo i prosté sebepropagaci). Nezávisle na tom jsem také (ryze amatérsky) pomáhal několika velmi šikovným lidem s jejich vlastní tvorbou v rámci videa.

Začnu ale trochu zeširoka.

Triumvirát

Každý autor potřebuje zpětnou vazbu a konstruktivní kritiku ke své práci. Pochvala od maminky nebo kamarádů je možná fajn pro ego, ale začínajícímu pisálkovi (fotografovi, filmaři,...) spíše škodí, než aby jej profesně posunula dál.

Občas pomůže slovní hodnocení porotců v literárních soutěžích, občas člověk narazí na neúprosného, ale férového, kritika přímo ve svém okolí (vyvažovat zlatem!). Vždy ale tyto možnosti nebývají k dispozici.

Proto se trojice autorů povídek a zasloužilých literárních porotců (Karel „Sikar“ Doležal, Olga „Cirrat“ Xaverová a Anna „Ekyelka“ Murdochová ) rozhodla vyjít začínajícím literátům vstříc a založila Triumvirát jehož hlavním smyslem je poskytovat rady začátečníkům a zprostředkovávat objektivní zpětnou vazbu (za předem určených podmínek).

I když je Triumvirát zaměřen především na českou literární scénu, některé články se dotýkají témat, která by měl mít každý správný dramaturg a scénárista v malíku, a proto myslím, že rozhodně neuškodí si sem tam nějaký článek přečíst (třeba jak (ne)napsat přirozený dialog nebo jak vybudovat dramatický oblouk, který není nudný a předvídatelný).

Ale ještě před založením Triumvirátu se Sikar s Cirrat rozhodli k něčemu, co mezi porotci a kritiky není úplně běžné: šli s kůži na trh a natočili sérii videí, ve kterých podrobně rozcupovali povídky z literární soutěže New Weird, přičemž zachovali anonymitu autorů, ale nemilosrdně pranýřovali jejich do očí bijící chyby. Učinili tak pochopitelně až poté, co odevzdali svá individuální hodnocení organizátorovi soutěže a začali spolu rozebírat své dojmy bez rizika, že se vzájemně ovlivní.

První videa

Série 4 videí věnujících se New Weird mě nenechala chladným.

Co si budeme vykládat - sice se v nich probíraly zajímavé věci, ale forma zůstala daleko za obsahem. Špatně srozumitelný zvuk, absence střihů tam, kde byly palčivě potřeba, neúměrná délka a kompozice.

I jako jednorázový počin se to obtížně sledovalo a bez mučení přiznám, že jsem vydržel pouze první dva díly, které jsem pojal spíše jako rozhlasový podcast, než abych video opravdu sledoval.

Ale protože mám na kritiku podobný názor jako Triumvirát, nenechal jsem si připomínky pro sebe a navrhl jsem pár zlepšováků, což vyústilo v kavárenské setkání, kde jsem protagonistům videa vyložil jak efektivně mohou (s minimem námahy) získat efektnější výsledek.

Další dvě videa

Karel Doležal

U dalších dvou videopočinů (zabývajících se některými literárními nešvary a také pokusem o žánrovou definici) jsem viděl znatelné zlepšení (a cítil jsem se jako hrdý trenér když jeho svěřenec uspěje v prvním klání) i když jsem stále věděl, že výsledek není dokonalý. A že takový ještě dlouhý čas nebude.

Zejména mě trápil problém barevného podání, kompozice, nepříliš šikovných střihů a hlavně délky nepřiměřené obsahu (toho bylo požehnaně, ale skoro půl hodiny na jedno téma je úkol hodný velmi vytrvalého diváka).

Jak jsem již ale podotkl, zlepšení bylo viditelné a v daný moment mělo smysl přejít od obecných chyb k těm konkrétním - soustředit se na ně a postupně je odstranit.

Naznačil jsem své výtky a bylo mi nabídnuto, abych se zúčastnil natáčení dalšího videa a zasáhl přímo do samotného zrodu...

Rumové video

Tématem (zatím) posledního vlogu Triumvirátu byl rum a jeho přítomnost v povídkách. Asistoval jsem především jako obsluha kamery (fotoaparátu) a skript, což nejsou právě úlohy ve kterých bych vynikal (spíše naopak). 

Nicméně jsem mohl předvídat možné zádrhele při střihu a pokusit se jim předejít už ve fázi samotné produkce - třeba i tak, že zaznamenám místa, kde bylo žádoucí střih překrýt ilustračními obrázky namísto přípustného jump-cutu. Zkrátka jsem umožnil autorům, aby se soustředili především na to co chtějí říct, hlídal je aby to řekli dobře, a snažil se předejít problémům.

Olga Xaverová

Nutno uznat, že i pro mě to byla cenná zkušenost. Od stolu se ohledně vlogů radí snadno, ale i když jsem se v ničem zásadním nemýlil, praxe prostě vypadá trochu jinak (zejména, když nedisponujete odpovídající technikou).

Ani Rumové video ale není dokonalé - a to vím i navzdory tomu, že jsem se na něm do jisté míry podílel a mám tedy (pozitivně) zkreslený úsudek. Rozhodně by bylo fajn zapracovat na zvuku, mít dopředu připravený scénář (a případně i improvizované čtecí zařízení), s tím souvisí i možnost víc si pohrát s velikostí záběrů a jejich střídáním...

Ovšem posun od Hodnocení New Weird k Rumu je neuvěřitelný - na 15 minutách tu jsou relativně zábavnou formou podány důležité informace a navíc má smysl opravdu sledovat, co se děje v obraze - už to je samo o sobě důležitý milník - předtím by býval opravdu stačil upload zvukového záznamu ve formátu mp3 (respektive MPEG 2 - layer 3) a rozdíl by nebyl takřka znát.

Jak tedy začít s vlastním vlogem?

Předpokládejme, že máte téma, kterému se dokážete dlouhodobě věnovat. Mluvíte o něm při setkáních s přáteli, lidé za vámi chodí pro radu, rádi o něm získáváte informace. Možná nejste na slovo vzatý odborník, ale vaše nadšení je nakažlivé a máte pocit, že by bylo dobré sdílet informacemi s lidmi, kteří by je jinak museli nacházet mnohem komplikovaněji. Vy jim tu cestu chcete ušetřit a rádi to pro ně budete dělat i zadarmo...

Tak jsem se k psaní tohoto blogu dostal já.

Ale to ještě nestačí. Předpokládejme, že buď vy nebo někdo z vašeho okolí má k dispozici kameru (nebo fotoaparát - mobilní telefon příliš nedoporučuji, i když novější modely jsou použitelné) a dokážete se srozumitelně vyjádřit. Což by měl posoudit někdo jiný než vy - mnoha vlastních řečových vad si překvapivě ani nejsme vědomi.

A navíc vám nevadí, že možná budete terčem posměchu a nevybíravé kritiky.

Gratuluji! Pokud výše zmíněné splňujete, možná byste měli o založení vlogu uvažovat. Nejspíš na něm nevyděláte balík peněz (pokud nebude anglicky a ani pak není úspěch zaručen), ale dost pravděpodobně si najde svou diváckou základnu a vaší práci se tak dostane patřičného ocenění.

Jak začít, na co si dát pozor (než si najdete vlastní styl) a čím si usnadnit práci, rozeberu v pokračování tohoto článku - pokud jsem vás tedy uvedl v pokušení to zkusit, určitě si ho nenechte ujít. ;-)

P. S.: Než někdo položí ten dotaz: já sám se moc na video blog necítím. Moje dikce (výslovnost) není dobrá a obnáší to příliš mnoho práce (a já články píšu v těch vzácných chvílích volna). Navíc zatím nemám vhodnou nahrávací techniku (u střihu je to jiné, ale bez kamery je to marná snaha).

Určitě časem plánuji nějaká ilustrační videa k Pokročilým formám střihu, ale i na to si jistě najdu někoho, kdo mi namluví audiokomentář.

Web seriály, video blogy a jiné pořady...

Internet je báječná věc - zejména pro začínající filmaře.

Když dnešní filmařská esa (jako třeba Peter Jackson nebo Steven Spielberg) kdysi začínala svou kariéru, existovaly pouze dvě cesty na vrchol: Řemeslo & talent (filmová škola a postupné propracovávání se vzhůru) nebo Talent & řemeslo (extrémní nadšení, štěstí a píle... a potom časem i ta, ne nutně nezbytná, nezbytná škola). Neměli tehdy k dispozici internet s tunami informačních materiálů, autorskými blogy a diskusními fóry - museli chodit do knihoven, číst odborné časopisy a učit se od mistrů - především tím, že si kupovali (!) lístky do kina...

Natočení krátkého videa byla nepředstavitelně komplikovaná věc, která vyžadovala šikovnost a určitý kapitál do začátku, protože zpracování natočeného materiálu nebylo vůbec levnou kratochvílí... Už jsem to ostatně řešil na jiném místě.

Dnešní filmový nadšenec má v mnoha ohledech jednodušší pozici. Kromě přístupu k informacím a radám, se mu nabízí i možnost snadno propagovat vlastní práci, distribuovat ji a dokonce na ní i (trochu) vydělávat. Případně shánět prostředky na její financování.

Web seriály
Přiznám se, že Web seriál je fenomén, který mě dokonale fascinuje, protože natočit vlastní krátký, pravidelně uváděný, pořad, není právě jednoduchý úkol. A to ani v případě, že jednotlivé epizody mají sotva pár minut a odehrávají se všechny v jednotném prostředí bez nutnosti hýbat kamerou.
Formátem takového pořadu většinou bývá dramatický seriál, video recenze (zpravidla nějakého výrobku, počítačové hry nebo filmu) či jakási obdoba zábavného pořadu (hranice takového dělení je velmi nejistá a jistě si dokážete vymyslet vlastní kategorie).

Začnu od recenzí - ty jsou totiž nejčastější a zdánlivě nejjednodušší. Často dokonce mohou fungovat jako jednoduchý návod - zejména pokud se (a to je nejčastější případ) týkají mobilních telefonů nebo jiné spotřební elektroniky. Nebo počítačových her.
Za velmi zdařilá považuji videa Douga Walkera, který je známý spíše jako That Guy with the Glasses, zejména ta z jeho pořadu Nostalgia Critic, ve kterém se věnuje svérázným rozborům starších filmů (opravdu jsem to musel napsat?).
Na rozdíl od recenzí telefonů, na kterých je často vidět že probíhají bez hlubší přípravy nebo snahy krom informování i pobavit, Doug Walker se už neobejde bez připraveného scénáře, podle kterého natáčí. To má společné s dramatickými seriály, jež jsou fenoménem posledních let.

Zpracování seriálu nerozhoduje. Některá díla jsou animovaná a nadabovaná (jako třeba How It Should Have Ended), jiná už vyžadují hereckou akci, kulisy nebo pokročilou animaci. Výběr některých takových seriálů můžete najít na Videa česky, kde jsou dokonce opatřena tuzemskými titulky, které často usnadňují orientaci v dialozích, které jsou poznamenány tím, že ne všichni účinkující jsou zkušenými herci s perfektní dikcí a bez přízvuku (což občas není na škodu, ale neměla by tím trpět srozumitelnost).

Bez mučení přiznám, že nemám zdaleka tak nakoukáno, abych mohl psát o skutečně kultovních web sériích, jako je třeba The Guild nebo Fallout: Nuka Break (který je fanoušky Falloutu přijímán rozporuplně, ale má tak dobré zpracování, že ho nemůžu nezmínit), ale postupně pracuji na nápravě.

Zábavné pořady jsou pak mohou být prakticky čímkoliv. Reality-show (kind of), talk-show, one-man-show... prostě libovolná šou, která vás napadne! Jako příklad můžeme jmenovat třeba Kids (Teens/Elders) react to... na YouTube kanále Fine Brothers Production, nebo ukázky střelných zbraní na kanále FPS Russia (váhal jsem, zda se nejedná spíš o recenze, ale ona to je prostě především zábava).

To, na co chci poukázat, je samotný fakt, že podobné projekty jsou schopné přežít i bez financí velkých producentů, čistě na základě fanouškovské podpory, která (a teď pozor!) plyne z jejich nesporné kvality. To je něco, co prostě stojí za pozornost a nějaké to zkoumání, protože pravidelný pořad je opravdu někde jinde než roztomilé video s koťátkem.

Z hlediska střihače
Nebudeme si nic nalhávat - výše uvedený text zde není jen proto, abych vás informoval o tom, že existuje něco jako krátké seriály na YouTube (i jinde) a že jsem o nich také slyšel. Jsem především střihač a filmový fanoušek, proto se na celý fenomén pokusím nahlédnout z perspektivy své profese.

Vzhledem k tomu, že jedním z výchozích technických prostředků začínajících video bloggerů je webkamera, nebo laciná kamera na stativu, dalo by se téměř hovořit o tom, že při střihu si autor vystačí prakticky jen se skokovým střihem. Alespoň ze začátku.
Pokud to však s publikováním videí na internetu myslí vážně, dlouho jen s mobilním telefonem nebo webkamerou nevydrží - zatouží po (přinejmenším) zánovní digitální kameře (alespoň HD ready), kvalitním mikrofonu a nějakém tom světelném parku (možná i po klíčovací trikové ploše a dalších hračkách).
A stejně tak začnou experimentovat s výrazovými prostředky - velikostí záběrů, jejich vazbou a přechody mezi nimi.

Tento vývoj je ale podmíněn především tím, jaký typ videa se právě natáčí.
Doug Walker (ten chlápek s brýlemi) si v podstatě vystačí jen s kamerou na stativu a záběry z filmů, které rozebírá (plus nějaké ty triky) - na všechno ostatní tu má svůj břitký humor a charisma. V The Guild naopak potřebují měnit úhly kamery a velikosti záběrů, aby děj zůstal dynamický a divácky zajímavý. A recenze nového iPhone... no ta potřebuje jen dostatečně nekritické publikum při sledování toho jak autor videa ukazuje telefon z různých úhlů na kameru.

Bez nadsázky se můžu říct, že ze všech možných druhů webových sérií je na přípravu zdaleka nejnáročnější dramatický seriál (jedno zda animovaný či hraný). Televizní produkcí zhýčkaný divák totiž autorům odpustí máloco (počáteční tolerance k amatérské neohrabanosti rychle pomine) - zejména špatný scénář, kameru a zvuk.
Paradoxně nejméně sledovanou (a kritizovanou) složkou díla bývá střih - u prací jejichž rozsah nepřekročí 5 minut je tolerance k chybám neuvěřitelně velká a diváka nerozhodí ani několikanásobný střih přes osu, který by v kině zafungoval jako hřebíky do očí.
Je možné, že to souvisí s tím, že divák nemá problém se v pořadu o kousek vrátit a matoucí moment si prohlédnout znovu. Odpadá tak argument o potřebě střihové plynulosti, jež diváka nerušeně provede celým videem...
Nicméně, ruku na srdce, je to diletantství a nemělo by se to stávat. Střihová čistota je jedním z důkazů profesionality tvůrce, bez ohledu na to, že ji majorita společnosti neocení.

A pokud nezafunguje profesní hrdost, je tu další argument - autorské video je součástí profesionálního portfolia, jež, při hledání práce ve filmovém průmyslu, funguje mnohem lépe, než životopis plný nic neříkajícího seznamu produkcí, ve kterých dotyčný nadějný tvůrce vařil kafe asistentovi asistenta druhého zvukaře.

Co s tím dál?
I když nemáte, coby talentovaný autor, ambice prosadit se na Barrandově nebo rovnou v Hollywoodu, stále ještě můžete z úspěchů svého široce sledovaného pořadu těžit alespoň finančně.

Prvním krokem bývá zpeněžení sledovanosti videa nebo rovnou celého kanálu na YouTube. Dostatek odběratelů znamená větší cílovou skupinu pro reklamní bannery nebo rovnou celá propagační videa (také vás tak štvou?), a to pak znamená i nějaké peníze pro majitele kanálu (pokud splní celou řadu požadavků ohledně autorského práva a podobně).

Také je možné žádat o dobrovolné příspěvky od fanoušků (často formou PayPal nebo platbou na transparentní účet). A pochopitelně tu je i možnost crowd fundingu, což je vhodné pro finančně náročnější projekty s potřebou vstupního kapitálu (třeba na pořízení lepšího vybavení).

Existuje také (malá) možnost sehnat sponzora, který bude natáčení podporovat, ale osobně nevím o žádném autorovi, který by podobnou dotaci získal.

V České republice (a obecně v menších neanglofonních zemích) jsou pochopitelně šance na solidní příjem z web seriálů mizivé. S ohledem na to, kolik se takové věci musí věnovat času, je mnohem výhodnější si vzít brigádu v nějakém fastfoodu, než se pokoušet vydělat na natáčení videí na YouTube.
Šance pochopitelně vzrostou, pokud je video kompletně v angličtině - v takovém případě se totiž množství potenciálních diváků zvýší z 10 na 430 miliónů (a to počítám jen rodilé mluvčí). A to je publikum, které už stojí za to oslovit... I když konkurence je obrovská.


Máte geniální nápad na seriál a dostatečné množství talentovaných kamarádů?
Zkuste udělat díru do světa!