tag:blogger.com,1999:blog-61575605543758781042024-03-05T19:38:45.995+01:00Střih přes osuStřih přes osu je jednou z největších chyb, kterých se může střihač při své práci dopustit. Uvádí diváka v zmatek a nejistotu a narušuje jeho schopnost plynule vnímat děj.
Není náhoda, že moje texty mají stejnou vlastnost.<br>
STŘIH!Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.comBlogger115125tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-6304631530972719962019-04-30T16:41:00.000+02:002019-04-30T16:41:02.492+02:00Spoilers!<div style="text-align: justify;">
Kevin Spacey je Keyser Söze! </div>
<div style="text-align: justify;">
Tyler Durden a vypravěč jsou jedna a ta samá osoba! </div>
<div style="text-align: justify;">
Bruce Willis je celou dobu mrtvý!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud jste doteď neviděli <a href="https://www.csfd.cz/film/8411-obvykli-podezreli/prehled/" target="_blank">Usual Suspects</a> (Bryan Singer, 1995), <a href="https://www.csfd.cz/film/2667-klub-rvacu/prehled/" target="_blank">Fight Club</a> (David Fincher, 1999) a <a href="https://www.csfd.cz/film/8364-sesty-smysl/prehled/" target="_blank">The Sixth Sense</a> (M. Night Shyamalan, 1999), právě jsem vám zlepšil divácký zážitek. A taky jsem vás asi ukrutně naštval, protože jsem vám vyzradil ústřední zvrat (překvapení) filmu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJXuSk-jS0i12FB3a5n6Lwj3pUyX6UgteHtvTu7bE4R0S9WZAmO4eh8pE4zkLXYbiJhJuIK0tEZwUMxtuXbLS5-8hp5f83T8st7VuNv8K8D8CPIbfdmuJDfs7jXGyoNdVEQefNl18EyLg/s1600/nl_images_fi_river_song_spoilers_10_12_2013.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="330" data-original-width="660" height="160" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJXuSk-jS0i12FB3a5n6Lwj3pUyX6UgteHtvTu7bE4R0S9WZAmO4eh8pE4zkLXYbiJhJuIK0tEZwUMxtuXbLS5-8hp5f83T8st7VuNv8K8D8CPIbfdmuJDfs7jXGyoNdVEQefNl18EyLg/s320/nl_images_fi_river_song_spoilers_10_12_2013.jpg" width="320" /></a>S <a href="https://www.csfd.cz/film/393332-avengers-endgame/prehled/" target="_blank">Avengers: Endgame</a> v kinech (a poslední sérií <a href="https://www.csfd.cz/film/263138-hra-o-truny/prehled/" target="_blank">Game of Thrones</a> na HBO) teď strach ze spoilerů větší než kdy jindy a každý se snaží vidět film/epizodu co nejdříve, aby mu někdo na internetu neodhalil nějakou zásadní scénu... </div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle není ten typ článku, ve kterém bych vám vyzradil, co se stane s Thanosem (<i>Thanem?</i>), nicméně téma spoilerů je nadmíru zajímavé a stojí za to se mu věnovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podle studií vypracovaných Leavittem a Christenfeldem (<a href="https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0956797611417007" target="_blank">2011</a> a <a href="https://www.jbe-platform.com/content/journals/10.1075/ssol.3.1.09lea" target="_blank">2013</a>) totiž spoilery <i>překvapivě </i>zlepšují divácký zážitek. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tím, že víme, co můžeme čekat, sice přicházíme o překvapivost zvratu, ale můžeme si užít všechny náznaky, které k němu vedou (pokud tedy nějaké jsou - <i>významně se dívám tvým směrem</i> <a href="https://www.csfd.cz/film/292555-podfukari/prehled/" target="_blank">Now You See Me</a>). Nahrazujeme tak pomíjivý jednorázový zážitek vychutnáváním komplexního menu, jehož budování bylo věnováno mnoho času.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidCCSZBwZ9Lvf0bnNEgNl9obR-NibGLHOHWNIet3SitV4Iy1jHILA9VrylwaIAu0sDQNAgoBbZRl8Y_5YVm-Kbzm1Ee0BhZlwvbyCkAtstjuCxvqb0jsh_eOQsUgROYj-vQqHEBQNCTW4/s1600/Soze.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidCCSZBwZ9Lvf0bnNEgNl9obR-NibGLHOHWNIet3SitV4Iy1jHILA9VrylwaIAu0sDQNAgoBbZRl8Y_5YVm-Kbzm1Ee0BhZlwvbyCkAtstjuCxvqb0jsh_eOQsUgROYj-vQqHEBQNCTW4/s320/Soze.jpeg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tohle je Keyser Söze!</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
Dokonalost zvratu ve Fight Club není v nečekanosti, ale v tom, že když konečně dojde k odhalení Tylerovy identity, má divák teoreticky všechny indicie, aby k dechberoucímu závěru došel i sám. jenže tyhle indicie při prvním (panenském) sledování s velkou pravděpodobností mine. Druhá projekce (a všechny další) tak nabízí mnohem bohatší zážitek plný nových odhalení, otázek i odpovědí...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ostatně, na něčem podobném stavěl klasický detektivní seriál <a href="https://www.csfd.cz/film/237899-columbo/prehled/" target="_blank">Columbo</a> (1971-2003) - divák viděl zločin a to, jak pachatel zakryl stopy, a pak jen čekal jakým trikem všetečný poručík v pomačkaném baloňáku jeho lži odhalí. Jednorázové dramatické odhalení tak bylo nahrazeno dlouhodobým napětím.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Christenfeld k tomu poznamenává, že když jdou lidé do divadla na Romea a Julii, nesnaží se zapomenout, jak celá hra dopadne. Naopak si užívají ikonické scény a vědomí, jak celý příběh dopadne, pro ně není nijak důležité.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Znamená to, že lidé nemají právo být naštvaní, když jim vyzradíte zápletku filmu, který ještě neviděli?</div>
<div style="text-align: justify;">
To jistě ne. Lidé mají právo si užít film nebo seriál za podmínek, které jim vyhovují a pro mnoho z nás je součástí zážitku i prvotní neznalost. Až po ní je čas na chytré sledování stop a náznaků.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jediné, co studie tvrdí, je, že vyzrazený zvrat nám film nutně nezkazí, ať už si o tom myslíme cokoliv.</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-11896401594219060322019-01-28T22:20:00.000+01:002019-01-28T22:20:39.575+01:00Film v láhvi<div style="text-align: justify;">
Mám rád filmy, které se nějak vymykají. Ať už žánrově nebo technikou natáčení. A mám rád filmy, které zvládnou na malé ploše vytvořit velký příběh (i proto, že opačně to zvládne skoro každý).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Specifickou kategorií filmů, které proto mám rád, jsou tzv. <b>bottle movie</b>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tedy, dokud jsem před časem nenarazil na tenhle termín, tak jsem to nedokázal pořádně pojmenovat – byly to pro mě prostě TY filmy na malém prostoru, s omezenou skupinou herců a solidním scénářem... A to je vlastně definice.</div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Bottle movie</b> (nebo <b>bottle episode</b> v případě seriálů) je prostě příběh natočený z drtivé většiny na jedné lokaci a s co možná nejmenším rozpočtem (s minimálními kulisami a obsazením).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Proč bottle movie?</h3>
<div style="text-align: justify;">
<i>Proč se tomu říká bottle movie? </i></div>
<div style="text-align: justify;">
Přiznám se, že sám pořádně nevím. Můj laický odhad je, že to má něco společného s modely lodí uvnitř láhve. Velká věc, která je v místě, kam se nemohla dostat. Ale nikde jsem to zatím nenašel potvrzené. Je klidně možné, že to je odvozené od nějaké staré seriálové epizody, ve které hrála důležitou roli láhev (bez lodi). Pokud narazíte věrohodné (nebo dostatečně vtipné) na vysvětlení, rozhodně mi dejte vědět.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUESRZoOWr4vrg3AxKYCTiYrn7sG7hjyFwWuI-af9kzjh8rlgXQdrAjzWZ5DslY8OM1RmEp5YL9WZPtsVBT1ybYSDQsJR_2szYFNmIeNNAeztL-u4k-3rsxRIKvSEp1UnEGbXUMoiCw6w/s1600/a31themanfromearth.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="507" data-original-width="900" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUESRZoOWr4vrg3AxKYCTiYrn7sG7hjyFwWuI-af9kzjh8rlgXQdrAjzWZ5DslY8OM1RmEp5YL9WZPtsVBT1ybYSDQsJR_2szYFNmIeNNAeztL-u4k-3rsxRIKvSEp1UnEGbXUMoiCw6w/s320/a31themanfromearth.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Man from Earth (2007)</td></tr>
</tbody></table>
<i>A proč je bottle movie tak mimořádná věc? </i></div>
<div style="text-align: justify;">
Zejména kvůli scénáři. Ať už jde o seriálovou epizodu nebo celý film, většina akce stojí hlavně na postavách a jejich interakci. A to je výzva, která vyžaduje solidní námět a zkušenou ruku autora - scenáristy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Filmy to mají o kus těžší, protože na malém prostoru musí divákovi představit řadu charakterů, než je vypustí do uzavřené arény. V seriálech už většinou postavy dobře známe a jediné, co se změnilo, je situace. Není výjimkou, že se v podobných epizodách dozvíme o známých hrdinech něco, co jsme do té doby nevěděli.</div>
<div style="text-align: justify;">
Výhodou jsou ale nízké náklady při natáčení. U seriálů se obvykle využijí již existující rekvizity nebo levnější lokace (kterou je obvykle potřeba mít k dispozici po mnohem kratší dobu) a navíc se obejdou bez většího množství statistů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Cena je také důvod, proč je tenhle formát tak populární mezi nezávislými, nebo začínajícími filmaři. Ať už jsou ve hře vlastní peníze, nebo zdroje od producenta, každý ušetřený dolar hraje velkou roli, protože může být investovaný do věcí, na kterých se ušetřit nedá (včetně propagace).</div>
<div style="text-align: justify;">
Quentin Tarantino takhle natočil <a href="https://www.csfd.cz/film/8853-gauneri/prehled/" target="_blank">Reservoir Dogs</a> (1992) - i když se neomezil jen na jednu lokaci, většina důležitých scén se odehraje uvnitř starého skladiště. A ušetřil i na honorářích herců (pokud je mi známo, část pracoval za procenta ze zisku, což se ukázalo jako výnosné rozhodnutí).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Známé příklady</h3>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvzejYzKpXYYV9mxGxDgLpqlO8sLcT5vYzQl-XIsrDjOOW_QyvsPeUZqpD5e5KCVgWu7Ky55pDkP80K5Ikf23uIF835LPz4W4I6spQ9xc3wU4QVWXOs3XkV3meCcwLf-PGmGunNyJbi6w/s1600/12_Angry_Men.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="546" data-original-width="970" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvzejYzKpXYYV9mxGxDgLpqlO8sLcT5vYzQl-XIsrDjOOW_QyvsPeUZqpD5e5KCVgWu7Ky55pDkP80K5Ikf23uIF835LPz4W4I6spQ9xc3wU4QVWXOs3XkV3meCcwLf-PGmGunNyJbi6w/s320/12_Angry_Men.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Twelve Angry Men (1957)</td></tr>
</tbody></table>
Tohle zdaleka nebude vyčerpávající seznam. Spíše takové vyznání lásky (nebo vzpomínka na lásku, která mohla být). Případně doporučení nové lásky, pokud některý z následujcích příkladů neznáte.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Asi každého, kdo miluje film, už napadl jeden zářný příklad za všechny - <a href="https://www.csfd.cz/film/6178-dvanact-rozhnevanych-muzu/prehled/" target="_blank">Twelve Angry Men</a> (Sidney Lumet, 1957) - notoricky známý a nadčasový film, který právem patří mezi klasiky a učebnicový příklad práce s charaktery i dynamikou vyprávění.<br />
<br />
Na podobnou, i když ne tak dramatickou, notu hraje nenápadný sci-fi film <a href="https://www.csfd.cz/film/235331-pozemstan/komentare/" target="_blank">The Man from Earth</a> (Richard Schenkman, 2007), který staví jen na dialozích, postavách, a neuvěřitelně působivé <i>What if...</i> premise. Pokud ho neznáte, vyhněte se trailerům i anotaci a podívejte se na něj. Spoilery sice nutně nezkazí zážitek (protože to nejzásadnější odhalení padne během úvodních minut filmu), ale tomuhle poklidně plynoucímu komornímu vyprávění nesluší přehnaná očekávání.<br />
<br />
Můj oblíbený je také film <a href="https://www.csfd.cz/film/6400-slidil/prehled/" target="_blank">Sleuth</a> (Joseph L. Mankiewicz, 1972), ve kterém excelují Lawrence Olivier a Michael Caine (ten si zahrál i v o něco slabším <a href="https://www.csfd.cz/film/224395-slidil/prehled/" target="_blank">remake</a> z roku 2007, který má na svědomí Kenneth Branagh). Je to film plný mystifikací a kreativních pokusů zmást diváka odváděním pozornosti ke zdánlivě nepodstatným detailům uvnitř domu, kde se děj odehrává, zatímco dvě herecká esa hrají mistrovskou šachovou partii s osudem.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgWIIFULZxqDrlAvRDCAn7njb10jZBwYqwD2Ious5G5LuoIguiW_y58XFrfqjw1_dsnofDmfoTN8dSa-KmIglmMSQ_ws-oUHM_VzazwrfM9vjy8vWNKO8nkxJzFDvNS3NPh_FWqpsi5LE/s1600/brakfast.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="595" data-original-width="970" height="196" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgWIIFULZxqDrlAvRDCAn7njb10jZBwYqwD2Ious5G5LuoIguiW_y58XFrfqjw1_dsnofDmfoTN8dSa-KmIglmMSQ_ws-oUHM_VzazwrfM9vjy8vWNKO8nkxJzFDvNS3NPh_FWqpsi5LE/s320/brakfast.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Breakfast Club (1985)</td></tr>
</tbody></table>
Za zmínku stojí i americká generační klasika <a href="https://www.csfd.cz/film/4573-snidanovy-klub/prehled/" target="_blank">The Brakfast Club</a> (John Hughes, 1985) – film, který trpí řadou neduhů a vlastně se v něm nic zásadního nestane, ale neskutečně zábavné sledovat hereckou akci, která byla z nemalé části improvizovaná. Navíc jej řada pozdějších filmových děl hojně cituje, takže se hodí o něm vědět.<br />
<br />
Když přejdeme k o něco výpravnějším filmům, určitě by neměl zůstat opominutý <a href="https://www.csfd.cz/film/248829-moon/prehled/" target="_blank">Moon</a> (Duncan Jones, 2009) - navzdory atraktivnímu prostředí měsíční základny (která spolkla nemalou část rozpočtu) jde ale stále o komorní příběh, ve kterém hlavní protagonisty tvoří muž a robot. Alespoň ze začátku.<br />
<br />
A než přejdu k několika seriálovým epizodám, přihodím ještě jeden film, který se pokusil... ale neuspěl (i když stále stojí za to ho vidět, protože... se z něj dá poučit).<br />
Nezávislý hororový <a href="https://www.csfd.cz/film/382167-circle/prehled/" target="_blank">Circle</a> (Aaron Hann, Mario Miscione, 2015) začíná premisou 50 lidí v jedné místnosti a sadou pravidel, která neznají. Teoreticky by mělo být napínavé sledovat, jak postupně umírají a argumentují jeden proti druhému, kdo z nich by měl přežít, ale to je zrovna ta část, kterou autoři úplně nezvládli, a smrt jednotlivých protagonistů tak nemá potřebnou sílu ve vztahu k divákovi.<br />
<br />
<h3>
Seriály v láhvi</h3>
U seriálů budu budu stručný a omezím se jen na epizody, které opravdu dobře znám, protože prakticky každý delší seriál jich několik má. Jakkoliv bych chtěl vyjmenovat alespoň tucet příkladů, u mnoha z nich by to obnášelo sledování třeba i celé sezóny, abych měl potřebný kontext, a to se mi momentálně nechce. Navíc poslední dobou seriálům nevěnuji tolik času, jako dříve.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi53JvTtoRarSsAeeKMS_Mb0TeJAfU7M0E8H-w0a6WeRr2yUY3cjIAOv-6V45yOM7fvmsU7jWhFsckEL4Hjns5pelFU2koWFcpKfS_PNl0gvh9spUEh6YnQrKbJRXrHgC053RG82UFsZuc/s1600/midnight.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="562" data-original-width="1000" height="179" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi53JvTtoRarSsAeeKMS_Mb0TeJAfU7M0E8H-w0a6WeRr2yUY3cjIAOv-6V45yOM7fvmsU7jWhFsckEL4Hjns5pelFU2koWFcpKfS_PNl0gvh9spUEh6YnQrKbJRXrHgC053RG82UFsZuc/s320/midnight.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Doctor Who - Midnight (2008)</td></tr>
</tbody></table>
První na seznamu mám epizodu <a href="https://www.csfd.cz/film/218647-pan-casu/453325-planeta-midnight/prehled/" target="_blank">Doctor Who - Midnight</a> (Alice Troughton, 2008), která ve mně zanechala mimořádně silný dojem. V podstatě jde o psychologický horor o strachu z neznámého a lidech v krizové situaci. Chybí TARDIS, společnice se jen mihne, ale Doktor hraje (jako) o život.<br />
<br />
Komediální Seriál Brooklyn Nine-Nine má epizodu <a href="https://www.csfd.cz/film/343390-brooklyn-99/prehled/" target="_blank">The Box </a>(Claire Scanlon, 2018), která z drtivé většiny neopustí výslechovou místnost, a i přes omezený prostor 20 minut dokáže smísit kriminální drama s bizarním humorem. Navíc se zde dále rozvíjí a prohlubuje profesní vztah mezi dvěma důležitými postavami – kapitánem Holtem a detektivem Peraltou.<br />
<br />
A nakonec Akta X, která nabízí jednu z mých nejoblíbenějších epizod – <a href="https://www.csfd.cz/film/68902-akta-x/464137-pada-soumrak/komentare/" target="_blank">Darkness Falls</a> (Joe Napolitano, 1994). Vyšetřování ve srubu uprostřed lesů, které se promění v nelítostný boj o přežití, mě jako teenagera budilo ze snů hodně dlouho. A co jsem se bavil s lidmi, tak jsem zdaleka nebyl sám. Dodnes, když mě v lese zastihne soumrak, mrazí mě v zádech.<br />
<br />
<h3>
Vaši favorité</h3>
Ani zdaleka jsem nevyčerpal seznam filmů, o kterých bych mohl mluvit, a v rámci výzkumu jsem objevil řadu dalších, které jsem zařadil na <i>bucket list</i> (mezi jinými třeba <a href="https://www.csfd.cz/film/268852-zkouska/komentare/" target="_blank">Exam</a> (Stuart Hazeldine, 2009))<i>,</i> ale hrozně rád se dozvím i vaše tipy a doporučení. Nebo klidně i váš názor na některý z kousků, které jsem zmínil výše.<br />
Bottle movies jsou kategorie, do které se vejde celá řada zapomenutých nezávislých děl, a já ji rád budu dál zkoumat,. kdykoliv k tomu bude příležitost.</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-60852334567018424602019-01-20T18:56:00.000+01:002019-01-20T18:56:24.313+01:00The gaze<div style="text-align: justify;">
Když jsem začínal s blogem, jeden z prvních příspěvků které jsem uveřejnil, se týkal <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2011/09/kulesovuv-efekt.html" target="_blank">Kulešova efektu</a> - střihové techniky, jejíž jádro spočívá v tom, že <i>význam záběru ve filmu nezáleží jen na jeho samotném obsahu, ale i na kontextu vůči jiným záběrům</i>. Což, podáno touto formou, zní asi komplikovaněji než to ve skutečnosti je...</div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes bych chtěl jít trochu do hloubky a věnovat se specifickému způsobu, jak Kulešovův efekt využít ve filmovém střihu. A neskončím jen u toho...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h2 style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">
Oči a jejich moc</span></h2>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Začnu trochou psychologie. </div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Před mnoha lety jsem v časopise <b>Psychologie dnes</b> četl článek, který se zabýval tím, jaký vliv má pohled očí nejen na chování člověka, ale i v rámci zvířecí říše. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Bohužel starých ročníků jsem se zbavil při svém posledním stěhování, takže neposloužím přesnými citacemi, ale text se věnoval skutečnosti, že řada zvířat upravuje vzorec svého chování na základě toho, zda je někdo pozoruje - existují například drobné ryby, které zbavují větší ryby nečistot, ale rády si pochutnají i na slizu, který chrání šupiny - k takovému chování se ale uchylují jen tehdy, když je nemohou vidět jiné větší ryby (které by pak odmítly nechat se zbavit nečistot, protože zmíněný sliz potřebují). </div>
<div style="text-align: justify;">
A u lidí to není jinak – dlouhý upřený pohled nás dokáže zbavit sebedůvěry a soustředění, nebo nás třeba vyprovokovat k větší aktivitě. Naše soukromé Já (když se nikdo nedívá) je výrazně odlišné od Já, které prezentujeme na veřejnosti.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Je velice těžké tenhle podvědomý mechanismus překonat – je dokonce tak silný, že článek uváděl případy, kdy i plakát s vyobrazením očí pověšený nad pracovním stolem, u testovaných osob významně ovlivnil chování a výkonnost (<i>a osobně bych se vsadil že dlouhodobě mohl způsobovat i pocity úzkosti</i>).</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWUfUgWjk9fA_CGN9mY6IST2sbdafy6ICfL91GEiI2ZhnsZPJfhtMtSUeRzmrOlP3kjI9Qkw2YiIPE6vxNVDCnh8tkybiGOAGxQk9A1hunEYrrLxxcBOBtfAJzzl6A6sgtAMGPrAcFVN8/s1600/Leone-eyes.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="229" data-original-width="800" height="113" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWUfUgWjk9fA_CGN9mY6IST2sbdafy6ICfL91GEiI2ZhnsZPJfhtMtSUeRzmrOlP3kjI9Qkw2YiIPE6vxNVDCnh8tkybiGOAGxQk9A1hunEYrrLxxcBOBtfAJzzl6A6sgtAMGPrAcFVN8/s400/Leone-eyes.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Once Upon a Time in the West (Sergio Leone, 1968)</td></tr>
</tbody></table>
<div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Jsme zkrátka naprogramovaní všímat si očí a reagovat na ně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Odráží se to například i ve způsobu, jakým je zdobíme – třeba brýle jsou dnes víc než jen zdravotní pomůcka – jde o designový doplněk a není výjimkou, že si je lidé pořizují bez dioptrických skel jako šperk. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Make-up se pak v základu točí kolem dvou věcí – zakrytí nedostatků pleti a <u>zvýraznění očí</u> a rtů. A třeba divadelní líčení je z tohoto důvodu záměrně přehnané – oči musí být dobře poznat i v zadních řadách hlediště, kde by jinak obličej působil jako vzdálený flek.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak významnou úlohu pro nás hrají oči, ukazuje i naše reakce, když s nimi něco v pořádku nebo jsou zraněné. Dodnes vzpomínám na hrůzu při sledování scény s břitvou ve filmu <a href="https://www.csfd.cz/film/1112-andalusky-pes/prehled/" target="_blank">Andaluský pes</a> (Luis Buñuel, 1929). Nebo si vzpomeňte na pohádky a horory - oči bývají solidní indikátor, že monstrum má lidskou podstatu, nebo že je člověk posedlý. A nejsou k tomu (obvykle) třeba žádné vysvětlivky.</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<h2>
<span style="font-size: large;">
The Gaze</span></h2>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtFONL5e-yLapUN920aZ-hewTSuS6aR85odQBFA1TwCyS0MuAvAl7OgtVjcF-tkfApxnTkgkpdM-1OXuB41BZjwnZ2tdl6BhYubXP4GS03j8tipjBsh27qK_OBqiBD4hk5Um3AYOvRaPs/s1600/Girl+with.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="390" data-original-width="349" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtFONL5e-yLapUN920aZ-hewTSuS6aR85odQBFA1TwCyS0MuAvAl7OgtVjcF-tkfApxnTkgkpdM-1OXuB41BZjwnZ2tdl6BhYubXP4GS03j8tipjBsh27qK_OBqiBD4hk5Um3AYOvRaPs/s200/Girl+with.jpg" width="177" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jan Vermeer - Dívka s perlou (1665)</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
The Gaze - pohled (francouszky<i> le regard)</i> je termín, který má pro naše potřeby dva významy: </div>
<br />
<ul>
<li style="text-align: justify;">pohled, který vede (provokuje) filmový střih</li>
<li style="text-align: justify;">úhel pohledu - perspektiva z pohledu sociologie</li>
</ul>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Ve filmu jsou přítomné obě složky. Vzájemně se mísí, prolínají a ovlivňují a i když by bylo možné je (alespoň částečně) oddělit, je žádoucí o nich vědět a chápat je v jejich vzájemném kontextu. Což znamená, že zabrousím i do feminismu (<i>už jen tím, že jsem použil tenhle pojem, jsem si znepřátelil řadu čtenářů</i>), protože například pojem <b>male gaze</b> pro nás bude poměrně důležitý.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
<u><span style="font-size: large;">
Kamera jako oči</span></u></h3>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Pokud filmová postava vezme do ruky knihu, divák chce vědět o jakou knihu jde. A protože film je především vizuální médium, chce to ideálně vidět - a to dokonce tím víc, čím větší důraz je na knihu kladen.<br />
Stejně tak, pokud se hrdina náhle podívá do strany, nebo se ohlédne, je divák zvědavý, co na co se dívá.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzv1zpfQMEoMdhmFsM_4Ks98fMynWpc5W_x5_twDkaxpai6WAt7yQFLoPPEwNomPUEJXJCzsX_1tC-rIrcU26KzYmVXNzt86Lfcc6u6DuJwH92Lj8yU1HspS6CgH0YMMLjoycmSNnmDCs/s1600/Case.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="254" data-original-width="540" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzv1zpfQMEoMdhmFsM_4Ks98fMynWpc5W_x5_twDkaxpai6WAt7yQFLoPPEwNomPUEJXJCzsX_1tC-rIrcU26KzYmVXNzt86Lfcc6u6DuJwH92Lj8yU1HspS6CgH0YMMLjoycmSNnmDCs/s320/Case.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pulp Fiction (1994)</td></tr>
</tbody></table>
Tajemný kufřík (<i>což je de facto MacGuffin</i>) v <a href="https://www.csfd.cz/film/8852-pulp-fiction-historky-z-podsveti/prehled/" target="_blank">Pulp Fiction</a> (Quentin Tarantino, 1994) je zdrojem mnoha frustrací na straně diváků. Film sice ukazuje Johna Travoltu nebo Tima Rotha, jak se dívají dovnitř, ale nikdy nevidíme samotný (zářivý?) obsah. Dokonce ani nikdy nedostaneme uspokojivou odpověď na otázku, co uvnitř kufříku vlastně je.<br />
<br />
Tarantino tohle udělal záměrně, aby udržel diváky v napětí. Nic, co by mohl umístit dovnitř, ať by to bylo zlato, diamanty nebo duše Marsella Wallace (což byla velice populární teorie), nemohlo být tak úžasné, jako to, co si diváci představili. Záhada je vždy pocitově cennější než její rozluštění (jak by potvrdil,<a href="https://www.youtube.com/watch?v=vpjVgF5JDq8" target="_blank"> J. J. Abrams</a>, kterému se ale v LOST vymstilo to, že občas prostě musí záhady nějaké řešení mít) – navzdory tomu ale nelze před divákem tajit všechno a pořád.<br />
<br />
Kufřík fungoval tak dobře, protože z hlediska vývoje příběhu vlastně bylo docela jedno, co je uvnitř, ale to zdaleka neplatí pro většinu záběrů. Nepsané pravidlo říká, že každý záběr (nebo scéna) musí divákovi dát odpověď na nějakou otázku a zároveň položit další.<br />
To se snadněji napíše než konkrétně demonstruje - zejména proto, že otázky které si divák klade, nejsou z těch, které by bylo možné plnohodnotně formulovat. V dialogové scéně se záběry střídají na základě potřeby znát reakci druhé strany – ať už verbální nebo jinou – ale není v ní čas na to, aby si divák říkal: „Co si o tom Joe asi myslí? Jak odpoví?“, jakkoliv dané otázky v podstatě existují...<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtCpri3cKPW2NfY1LxyxtLIB7zDUXJwtupzufUdh71Nxp0HV09OrpfMnV4usXZNeIkb6aov356g7hoZwqI_fal3UJtrvC1uZ2Dv1Le9tRYxE5wMZ1uGbLG3HmjecQGWWws7hmfcAeEuBs/s1600/chun-li.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="375" data-original-width="620" height="193" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtCpri3cKPW2NfY1LxyxtLIB7zDUXJwtupzufUdh71Nxp0HV09OrpfMnV4usXZNeIkb6aov356g7hoZwqI_fal3UJtrvC1uZ2Dv1Le9tRYxE5wMZ1uGbLG3HmjecQGWWws7hmfcAeEuBs/s320/chun-li.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Street Fighter: The Legend of Chun-Li (2009)</td></tr>
</tbody></table>
Není proto divu, že pokud se hrdina filmu někam významně podívá, právem jako diváci očekáváme odpověď na otázku, co jeho oči vidí. A střih tuto otázku musí odpovědět.<br />
<br />
A tady vstupuje do hry Lev Kulešov (konečně). To, co ukazujeme v návaznosti na záběr s významným pohledem (nebo i před ním), totiž může charakterizovat postavu.<br />
<a href="https://www.youtube.com/watch?v=9Hl203g5k3Y" target="_blank">Dan Olson</a> ve své analýze <a href="https://www.csfd.cz/film/236829-street-fighter-legenda-z-hong-kongu/prehled/" target="_blank">Street Fighter: Legenda z Hong Kongu</a> (Andrzej Bartkowiak, 2009) poukazuje na to, že jednu z protagonistek filmu přitahují ženy, což je znázorněno tím, že kamera sleduje její pohled a ukazuje, že pozoruje tančící dívky v klubu způsobem, který je obvykle spojovaný s tím, jak se na ženy ve filmu dívají muži (dlouhé záběry na nohy nebo prsa – de facto vnímání ženského těla jako sexuálního objektu – tj. male gaze).<br />
<br />
To, na co se filmová postava dívá (a jak se dívá), je nástroj, kterým lze charakterizovat postavu a odhalit její motivace, aniž by bylo nutné použít dialog. Ale jen za předpokladu, že jsou použité vizuální prvky pro diváka srozumitelné.<br />
Což nás přivádí k...<br />
<br />
<h3>
<u><span style="font-size: large;">Male gaze</span></u></h3>
<br />
<i><span style="font-size: x-small;">Na začátek téhle části bych chtěl předeslat, že čerpám především ze sekundárních zdrojů (jako třeba <a href="https://www.youtube.com/watch?v=oNkTeHpHj_I" target="_blank">videosérie Lindsay Ellis</a>, ve které rozebírá sérii Transformers z pohledu různých sociologických škol) a zdaleka nejsem odborník. Určitě si rád přečtu <u>fundovaný</u> alternativní výklad/kritiku toho, co tu píšu, od někoho, kdo tomu rozumí, ale pokud budete mít pocit, že jsem nějak urazil vaši maskulinitu a budete to ze sebe chtít dostat, udělejte to u svého terapeuta, ne tady. Děkuji.</span></i><br />
<i><span style="font-size: x-small;"><br /></span></i>
Male gaze je koncept, který je spojovaný s filmovou teoretičkou a feministkou <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Laura_Mulvey" target="_blank">Laurou Mulvey</a> a její esejí Visual Pleasure and Narrative Cinema (1975 - <a href="https://is.muni.cz/el/1423/podzim2012/GEN135/um/35530830/" target="_blank">český překlad</a>), ve které rozebrala mechanismy identifikace s hrdinou filmu, voyeuristické potěšení z pozorování věcí, ženy coby pozorované objekty a muže jako pozorovatele a nositele narativu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicEkVx213c3aQw4C5C0EJ3tMRxVOPbQrXAPgsJx1uEa12f5QzoIvv8j1nQOl_DSgCg7tioQQXIXHKSWgnpIvYd13woyS-HexbX_qvq3OmlFjRqWEccBx1UjTAuvc9_d1QXLd_5UEV-OBU/s1600/sevenyearitch.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="316" data-original-width="410" height="246" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicEkVx213c3aQw4C5C0EJ3tMRxVOPbQrXAPgsJx1uEa12f5QzoIvv8j1nQOl_DSgCg7tioQQXIXHKSWgnpIvYd13woyS-HexbX_qvq3OmlFjRqWEccBx1UjTAuvc9_d1QXLd_5UEV-OBU/s320/sevenyearitch.jpg" width="320" /></a></div>
Její teorie vychází nejen z psychologie, ale i ze samotného faktu, že drtivá většina filmových tvůrců jsou muži (což se od 70. let moc nezměnilo), a jsou to právě oni, kdo utváří filmový jazyk. Estetika filmového záběru je tedy primárně mužská, stejně jako úhel pohledu vyprávění. Dokonce i v situaci, kdy je hlavní postavou žena, je na ni pohlíženo mužskou optikou (což se odráží i na kostýmech, způsobu snímání nebo agendě, kterou její charakter ve filmu má).<br />
Tyhle věci jsou natolik ukotvené ve filmovém jazyce, že jim podléhají i ženy, které se ve filmovém štábu dostanou na pozice, jež jim dovolují něco změnit. Což ale prakticky vzato nemohou, protože by tím změnili srozumitelnost filmu pro hlavní cílovou demografickou skupinu (bílého muže).<br />
<br />
Když se vrátíme kousek zpět k charakterizaci postavy skrz pozorování tančících dívek, je to ryze mužský narativ. Jako diváci nevíme, jak se dívá skutečná lesba na jiné ženy, ale pokud se bude dívat stejně, jako by se na jejím místě díval muž, je nám to univerzálně srozumitelné (bez ohledu na to, jaká je skutečnost).<br />
To potom vede k bizarním situacím, kdy se natáčí film cílený na ženy, ale protože female gaze efektivně neexistuje, muži jsou zobrazované jako sexuální objekty stejným způsobem, jako by byly na jejich místě ženy – tedy skrz pohled na mužské jako jako sexuální objekt.<br />
Ne, že by to nefungovalo – vnímání a chápání filmu je osvojená dovednost, čili ženy nemají kde jinde se naučit jiný filmový jazyk a muž s dokonalou pletí a vyrýsovanými břišními svaly, v příliš těsných džínách a košili s rozhalenkou je jim srozumitelný jako symbol sexuality (navzdory osobním preferencím). Zároveň je ale tak zprofanovaný, že je objektem nesčetných parodií – mimo jiné i proto, že je to obraz, se kterým se muž-divák obtížně identifikuje.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ57GTuqvcX7gvJjkPJ9Ttm40Ef52o8hAHi6Wf46qZI5TegOdj3G1FpmoCnwB1KmJvXPKbeR10h0N3ENpn8gGPpuBpXK-4grY6enSsNLW70p5bwrfbQ8dYtg40Na12Je9OE9ctzllTqxE/s1600/starship.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ57GTuqvcX7gvJjkPJ9Ttm40Ef52o8hAHi6Wf46qZI5TegOdj3G1FpmoCnwB1KmJvXPKbeR10h0N3ENpn8gGPpuBpXK-4grY6enSsNLW70p5bwrfbQ8dYtg40Na12Je9OE9ctzllTqxE/s320/starship.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Starship Troopers (1997)</td></tr>
</tbody></table>
Male gaze je totiž i o reprezentaci. Filmy jsou natáčené tak, aby se mohl divák identifikovat s hrdinou a prožít s ním jeho vítězství a prohry. Tedy, ne každý divák – jen bílý muž přes 16 let (v případě blockbusterů). Ostatní si musí najít film, který byl zaměřený na jejich demografickou skupinu, nebo se nějak přizpůsobit.<br />
<br />
Tahle věc vede k zajímavým dvojím standardům - ve filmu <a href="https://www.csfd.cz/film/9302-hvezdna-pechota/prehled/" target="_blank">Starship Troopers</a> (Paul Verhoeven, 1997) byl v původnám sestřihu přítomen milostný čtyřúhelník, kdy se hrdina Johnny Rico rozhoduje mezi dvěma dívkami - Carmen a Dizzy. Zároveň se ale Carmen měla rozhodovat mezi Johnnym a svým instruktorem na vojenské akademii. Testovací publikum to nelibě neslo, protože standardní narativ je takový, že ženy, které se zajímají o hlavního hrdinu, se o něj musí zajímat stoprocentně. Hlavní hrdina si může vybírat, ale hrozba toho, že by nějaká dívka upřednostnila jeho soka před ním (a zároveň nebyla zobrazená jako vypočítavá mrcha) je neúnosná. Konečný sestřih proto románek s instruktorem vynechává.<br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: large;">Závěr</span></h2>
<div>
<br /></div>
<div>
O tématu male gaze bych mohl (po hlubším průzkumu) psát mnohem víc a uvést i řadu dalších příkladů, ale i teď mám pochybnosti, zda jsem nezahájil příliš kontroverzním tématem. Snažil jsem se ale, aby text nebyl jen o něm (i když jsem doufal, že střih si ukousne větší prostor).</div>
<div>
Klidně mi napište do komentářů, co si o tom myslíte - zda se podobných výstřelků s feminismem zdržet nebo se jich nebát. Ostatně, pokud vám závěrečná část přijde uspěchaná a nedotažená, je to i proto, že se obávám reakcí, které sklidím.</div>
</div>
</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-55686528519449824372019-01-17T22:47:00.000+01:002019-01-17T22:47:37.473+01:00Dlouho očekávaný sequel<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-size: x-small;">Doufám, že tohle bude přijaté lépe než nové díly Star Wars (které miluji, ale jistá část internetu bůhvíproč ne)... ;-)</span></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Ano, <b>Střih přes osu</b> se vrací!</div>
<div style="text-align: justify;">
Občas se stane, že člověk tak nějak vyhoří a nedokáže dál psát. Vlastně si ani nedokáže představit, že by v psaní pokračoval... A zabere dost času, než se všechno vrátí do starých kolejí. Koneckonců - jsou to tři roky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj10g05QTl4SHiOixTm2zqabrB76TVm4cPKqXcfgHrTytYtsUE_5FJP9rx2-eo372IGk5OnFg-cBcE6_la4Z_OD91OOmHmUT7L9uzPqXncFtktOevDUJoNsrPda0fYUU3F3gbIiOuR8xlU/s1600/Back.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: justify;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="408" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj10g05QTl4SHiOixTm2zqabrB76TVm4cPKqXcfgHrTytYtsUE_5FJP9rx2-eo372IGk5OnFg-cBcE6_la4Z_OD91OOmHmUT7L9uzPqXncFtktOevDUJoNsrPda0fYUU3F3gbIiOuR8xlU/s320/Back.jpg" width="254" /></a>Zatím opatrně prozkoumávám terén a přemýšlím, v čem pokračovat, co zahodit jako přežitek, jak se posunout dál... V tuhle chvíli mám rozepsané dvě věci a nápad na několik dalších, ale teprve čas ukáže, jak to všechno bude.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Co můžu v téhle chvíli slíbit je, že budu i nadále pokračovat bez reklam (ono by to stejně nebylo rentabilní), nebudu se pouštět do svévolného recenzování a pokusím se psát tak, aby texty byly hodnotnější než titulky (nikdo nemá rád clickbaity). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S trochou štěstí by snad první nový článek měl být hotový po víkendu, ale... kdo ví? Když jsem ho začal psát, měl jsem hrubou představu, ale než jsem se vzpamatoval, úvodní část (věnovaná spíše psychologii, než střihu) mi narostla do obludných rozměrů a musel jsem ji razantně proškrtat.</div>
<div style="text-align: justify;">
To je ostatně to, co mě na psaní baví - člověk má nějaký cíl, ale po cestě k němu se dějí Věci. Občas mě náhodná věta, na kterou narazím při ověřování nějakého faktu, zavede k věcem, které jsem zdaleka nečekal. A pak musím vymyslet, jak s novými informacemi naložit - zda je nějak zahrnout do toho, co píšu, nebo jim věnovat vlastní prostor.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Držte mi palce...</div>
<br />
<br />Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0Praha, Česko50.0755381 14.4378004999999849.749331100000006 13.79235349999998 50.4017451 15.083247499999981tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-13936521233219266382016-01-03T03:55:00.001+01:002016-01-03T03:56:43.873+01:00Konec<div style="text-align: justify;">
Poslední článek pro Střih přes osu jsem napsal 5. října 2015 - to je poměrně dlouhá doba, a i když jsem mezitím pracoval na nějakých konceptech, začalo se ukazovat, že tenhle běh na dlouhou trať se chýlí ke konci.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V září 2011 jsem začal poprvé psát o střihu a vůbec jsem netušil, kam se tenhle můj nápad, jak zabít nudu, vyvine.</div>
<div style="text-align: justify;">
Od té doby vzniklo 111 článků kolísavé kvality, mnohé z nich byly sdílené (a někdy i kopírované) do všech možných koutů českého internetu, mám statistiku více než 39.000 přístupů (i když část tvoří automatické obslužné systémy jako feedspot) a shromáždil jsem 132 komentářů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes mám ale pocit, že co jsem měl napsat, <a href="http://pres-osu.blogspot.com/p/teorie-strihu-souhrn.html">už bylo napsáno</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Střih je široké téma, mnohé z toho, co jsem se za víc než 9 let, které jsem jím strávil, naučil, se nedá snadno předat skrz text. Člověk se to musí naučit sám vidět, aby pochopil. </div>
<div style="text-align: justify;">
I tak si neskromně myslím, že jsem odvedl dobrou práci. A e-maily, které jsem občas dostával, mě v drtivé většině případů těšily a motivovaly, protože tentýž dojem jste měli i vy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Neudělal jsem sice ani zdaleka všechno, co jsem mohl, ale dospěl jsem k závěru, že už je čas skončit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jsou tu osobní problémy, které mě donutily přehodnotit některé věci v mém životě a ukázalo se, že nejlepší řešení (jeho součástí) bude ukončit staré projekty, na které už nemám tolik času jako dříve. Nemá smysl, abych si vyčítal, že nemám čas (nebo nápady o čem) sem psát. Jednou za pár měsíců to nemá smysl a blížím se příliš tomu, že bych začal plnit blog recenzemi a planými úvahami, což je to, čemu jsem se většinou snažil vyhýbat (i když některá témata si o to říkala).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Blog nebudu mazat. Může fungovat jako rozcestník a zdroj pro kohokoliv, kdo miluje střih - to je účel, kterému měl vždy sloužit. Možná se občas i na chvíli vrátím a přepíšu část nějakého textu tak, aby byl stylově i obsahově lepší, ale čekání na nové příspěvky by bylo marné - přidávat obsah už nemám v plánu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Díky za váš čas...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUaLuZIStSXlLI517ba3CaV5z31uqKg2INMbP6pS9LElUauwlX5z2Ykou-Sv_yuvISLLOK4vSNkM5FyFF27inZPV-FS_cyI16SlImZYpBkQ7S7XxDzmghe4k-JYD5jEAYgz03u137h3c4/s1600/Ride+Into+Sunset.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUaLuZIStSXlLI517ba3CaV5z31uqKg2INMbP6pS9LElUauwlX5z2Ykou-Sv_yuvISLLOK4vSNkM5FyFF27inZPV-FS_cyI16SlImZYpBkQ7S7XxDzmghe4k-JYD5jEAYgz03u137h3c4/s320/Ride+Into+Sunset.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-69042657008816781262015-10-05T16:30:00.001+02:002015-10-05T18:27:17.628+02:00The Martian<div style="text-align: justify;">
<b>Střih přes osu</b> není zaměřený na recenze, to je pole, na kterém bych lezl do zelí povolanějším a zkušenějším borcům, přesto si neodpustím několik myšlenek k filmu, který jsem viděl tuto sobotu.</div>
<div style="text-align: justify;">
A i když se budu snažit vyhýbat prozrazení zásadních zvratů, nějakým spoilerům se asi nevyhnu, proto je fér předem varovat: <span style="color: red;">Pokud jste Marťana ještě neviděli, čtěte dál jen na vlastní nebezpečí!</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: red;">SPOILER ALERT</span></b></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCpPmKaK3zV6USWLgdMnHeKy3Tm2bAze9aUsBrHufSA1fH2wDp0toveByOgP2SdN7QWBz2Reg0maNG_POIqyPpbtj62_CNKj9odeTo9XzWqSWNuYq9gvkmpIFh6IVF2ku8Gpm3K1-tbPw/s1600/martian-group.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCpPmKaK3zV6USWLgdMnHeKy3Tm2bAze9aUsBrHufSA1fH2wDp0toveByOgP2SdN7QWBz2Reg0maNG_POIqyPpbtj62_CNKj9odeTo9XzWqSWNuYq9gvkmpIFh6IVF2ku8Gpm3K1-tbPw/s200/martian-group.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
V první řadě: <a href="http://www.csfd.cz/film/384557-martan/prehled/">Marťan</a> Ridleyho Scotta je film, který mi v kinech dlouho chyběl. Poctivé sci-fi bez mimozemských civilizací, podivných proroctví, vyjebávání s fyzikou, nesoucí pozitivním poselství. A hlavně s hrdinou, který <u>není</u> sociopat (nebo nějakým jiným způsobem pošuk).</div>
<div style="text-align: justify;">
Vážně, to je klišé, které bylo nějakou dobu zábavné, ale už jsem ho přesycený. Navíc u postavy astronauta – profesionála, který byl vybrán pro zkoumání Marsu, by to působilo křečovitě. Takže to, že je Mark Watney chlápek s poctivým cynickým humorem a touhou žít navzdory okolnostem, je osvěžující skutečnost. <i>Zvlášť ve srovnání s lehce hysterickou doktorkou Stoneovou z <a href="http://www.csfd.cz/film/275420-gravitace/prehled/">Gravitace</a> (což jí ale nelze vyčítat – ona profesionálka nebyla).</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Schválně jsem si na hodinkách odměřil obligátních <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2014/04/10-minut_18.html">10 minut</a>, abych posoudil, jak si Ridley Scott poradil s expozicí a musím říct, že to zvládl bravurně. Do vyměřeného času zvládl vměstnat stručné charakterizování postav (kterých je hodně, ale každá má svůj účel a hloubku) i nastolit situaci, kterou následně budou ve zbytku filmu řešit. Za to rozhodně palec nahoru (ostatně v tomhle měl František Fuka v <a href="https://www.stream.cz/odvazne-palce/10007571-filmove-premiery-1-10-2015">Odvážných palcích </a>pravdu – film předpokládá, že divák není idiot a nesnaží se mu polopaticky sdělovat zbytečná fakta, která si sám dokáže odvodit).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAZugHEpem7ptCD9TShyshvYL-QzWzwy3SJBBpT-Z2ST2aQOlBF-Rwqi4l18FuLWIPhayE0uf5FSXLd1H4QwLk444N11HFILnd-3gBeXwn_8XPvZa1nSBYRMxFImeb2rN892ONpMuyUdo/s1600/martian+rest.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="161" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAZugHEpem7ptCD9TShyshvYL-QzWzwy3SJBBpT-Z2ST2aQOlBF-Rwqi4l18FuLWIPhayE0uf5FSXLd1H4QwLk444N11HFILnd-3gBeXwn_8XPvZa1nSBYRMxFImeb2rN892ONpMuyUdo/s320/martian+rest.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
A konečně <b>střih</b>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tady jsem zažíval rozporuplné pocity.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na jedné straně jsem byl nadšený z toho, jak si Scott poradil s komunikací mezi Zemí a Marsem (zpoždění zůstalo jako cosi na pozadí, ale zároveň se netvářil, že komunikace probíhá v reálném čase). To je jednoznačně plus.</div>
<div style="text-align: justify;">
Střih byl dobře načasovaný, využíval situační komiku a pomáhal s úsporou filmového času pro scény, které potřebovaly delší čas na to, aby patřičně vyzněly.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bohužel tu byla i jedna věc, která mě jako střihače trochu rozčilovala.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nelze ji považovat za přímou chybu, ale z profesního hlediska šlo o projev lenosti. <b>Zrychlovačky</b>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako divák chápu, proč byly použité, ale v bližších záběrech působí nechtěně komicky až amatérsky. Přitom stejné informace (překlenutí času v horečné aktivitě) by šly předat i mnohem rafinovaněji.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zrychlený záběr je prostě klišé a do určité míry projev tvůrčí impotence. A to mě u filmu, který je po mnoha jiných stránkách perfektně zvládnutý, opravdu mrzí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-37330259697181736082015-09-30T15:58:00.001+02:002015-09-30T15:58:12.764+02:00Zalijte příběh horkou vodou...<div style="text-align: justify;">
Přiznám se, že dlouhou dobu jsem tvrzení, že existuje pouze sedm různých příběhů, považoval za <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Floskule" target="_blank">floskuli</a>. Znělo to jako nesmysl, který shazuje celé klasické i moderní vypravěčství – a v reakci na to jsem vždy (sám, nebo ve spolupráci s přítomnou společností) zkoušel vymyslet několik různorodých příkladů, které by to vyvrátily.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zpravidla jsem skončil u čtyř typických schémat a pak myšlenkami odbočil ke konkrétnímu příběhu a tomu, jak si poradil se schématem, o kterém jsem právě přemýšlel.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6v2qwLaH2hNSAK_YYzqrg0kNfGuFrSJnQ0TkbnzW1NJ1Y_4bCw2kkKLNcsN2rXEYTOEE-MpSw9f0INTAPEclaWn7rQOPhLTFKsxPAO5kd7C0jW7endNZYhHqzZj9dSTl76VRqoo_suzw/s1600/rush-movie.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6v2qwLaH2hNSAK_YYzqrg0kNfGuFrSJnQ0TkbnzW1NJ1Y_4bCw2kkKLNcsN2rXEYTOEE-MpSw9f0INTAPEclaWn7rQOPhLTFKsxPAO5kd7C0jW7endNZYhHqzZj9dSTl76VRqoo_suzw/s200/rush-movie.jpg" width="200" /></a>Nikdy jsem se nedonutil k tomu, abych si o zmiňovaných sedmi archetypálních příbězích něco dohledal nebo vydržel u obecných úvah.</div>
<div style="text-align: justify;">
Až teď.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Mýlil jsem se – podle všeho těchto sedm základních témat, která jsou stále dokola opakována, existuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale není to žádná instantní polévka, kterou by stačilo zalít vroucí vodou, aby po chvíli vznikl kvalitní příběh – podobně jako u suflé platí, že znát recept je jen malá část celého procesu. A dobrý kuchař si může dovolit vynechat nebo alternovat některé ingredience, aby přizpůsobil výsledek svým požadavkům.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tedy, opustím-li kulinářská přirovnání, sedm archetypálních příběhů není žádným omezením. Je to jen výčet smysluplných cest, kterými se děj může ubírat. A dobrý vypravěč tyto cesty zná a umí je přizpůsobit svým potřebám. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Preventivně doplním, že archetypální příběh nemusí být nutně určující pro celý film. Například vztah mezi dvěma postavami je sám o sobě formou příběhu, který se odehrává paralelně k hlavní zápletce.</div>
<div style="text-align: justify;">
Každé vyprávění se (v případě potřeby) dá rozložit na řadu menších historek – a ty mohou být definovány vlastním archetypem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u><span style="font-size: large;">1. Souboj</span></u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejklasičtější archetypální příběh. Hrdina stojí proti mocnému nepříteli. A je docela jedno, zda jde o jedince, nebo o celou organizaci či národ. A nemusí jít nutně o fyzickou konfrontaci - i boj malé firmy proti gigantické konkurenci se počítá (<a href="http://www.csfd.cz/film/118414-vybijena/prehled/" target="_blank">Dodgeball</a>). Nebo sportovní soupeření dvou rivalů (<a href="http://www.csfd.cz/film/301401-rivalove/prehled/" target="_blank">Rush</a>).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Typicky sem patří bondovky. A v souvislosti s nimi nelze nevzpomenout na citát z filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/342878-kingsman-tajna-sluzba/prehled/" target="_blank">Kingsman</a>: <i><span style="color: cyan;">„I always felt that the old Bond films were only as good as the villain.“</span></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Další klasikou je pak třeba film <a href="http://www.csfd.cz/film/18780-sedm-statecnych/prehled/" target="_blank">Sedm statečných</a>, respektive <a href="http://www.csfd.cz/film/5435-sedm-samuraju/prehled/" target="_blank">Sedm samurajů</a>, a další... Příkladů je plno.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX3L-wGEmeIXsZwiYLEFxORhgznnyM5Kfit_8b0McMhxBT-Ns6d3Sh5LJWldF7_YIQfanTvPegIBpRRIEYn6Mi__Kjzoi7febhuHgqAfF64DLCqxoqk1FpmaMugnwyxjEHOjNWxkufxlE/s1600/pretty-woman.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX3L-wGEmeIXsZwiYLEFxORhgznnyM5Kfit_8b0McMhxBT-Ns6d3Sh5LJWldF7_YIQfanTvPegIBpRRIEYn6Mi__Kjzoi7febhuHgqAfF64DLCqxoqk1FpmaMugnwyxjEHOjNWxkufxlE/s200/pretty-woman.jpg" width="200" /></a><b><u><span style="font-size: large;">2. Proměna</span></u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ošklivé káčátko. From zero to hero. Popelka.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Příběh sledující cestu hrdiny od nejistých začátků až na vrchol je vždy poutavý. Je to příběh, se kterým se divák snadno identifikuje a nechá se jím pohltit.<br />
A je docela jedno, zda je základem romantická linka (<a href="http://www.csfd.cz/film/6486-pretty-woman/prehled/" target="_blank">Pretty Woman</a>) nebo akční (například v <a href="http://www.csfd.cz/film/17947-karate-kid/prehled/" target="_blank">Karate Kid</a> hraje motiv souboje až druhé housle – důležitá je zejména Dannyho proměna pod vlivem pana Miyagiho)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u><span style="font-size: large;">3. Výprava</span></u></b><br />
<br />
<i>O něco přesnějším označením tohoto archetypu by bylo původní anglické „Quest“, ale v českém prostředí tento výraz není dostatečně zažitý, i když mnohem lépe vystihuje podstatu archetypu.</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghwwOoE20UztI8SgrNKJYpEmKujC7Oi17RQl1G3VEFqyedUDxMo72K8x7m7F9qZgwHgqmmyapo_Yv2fvbielfaF51vbnXCPXwv7Fxy7Y3UMsiHLGykhP8fn2ihbX2I-QukvnKMbBf4Fx4/s1600/indiana-jones.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="116" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghwwOoE20UztI8SgrNKJYpEmKujC7Oi17RQl1G3VEFqyedUDxMo72K8x7m7F9qZgwHgqmmyapo_Yv2fvbielfaF51vbnXCPXwv7Fxy7Y3UMsiHLGykhP8fn2ihbX2I-QukvnKMbBf4Fx4/s200/indiana-jones.jpg" width="200" /></a></div>
Trilogie <a href="http://www.csfd.cz/film/4711-pan-prstenu-spolecenstvo-prstenu/prehled/" target="_blank">Pán prstenů</a> je typický modelový příklad – Skupina hrdinů se vydává do Mordoru, aby zničili prsten patřící Sauronovi a tím ho oslabila.<br />
Snadno sem ale zařadíme i většinu <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2012/04/mazana-loupez.html" target="_blank">heist filmů</a> nebo <a href="http://www.csfd.cz/film/8641-indiana-jones-a-posledni-krizova-vyprava/prehled/" target="_blank">Indiana Jonese</a>. Důležité je, aby hrdinové (nebo i osamocený hrdina) měli nějaký úkol a překonávali překážky, které jim brání v jeho splnění – samotná cesta je jen volitelný doplněk.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u><span style="font-size: large;">4. Cesta a návrat</span></u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hrdina vyráží na cestu, která ho poznamená a vnitřně změní, což si uvědomí až ve chvíli, kdy se vrátí zpět domů. Přičemž nemusí jít nutně o cestu jako takovou - stačí i zážitek, který jej silně poznamená. Samotná proměna charakteru je tím hlavním (což archetyp odlišuje od podobné Proměny, která akcentuje vnější změny).<br />
Jako krásný příklad funguje třeba <a href="http://www.csfd.cz/film/117042-walter-mitty-a-jeho-tajny-zivot/prehled/">The Secret Life of Walter Mitty</a>, rocková road-movie <a href="http://www.csfd.cz/film/17622-na-pokraji-slavy/prehled/">Almost Famous</a> (nicméně většina dalších road-movies sem spadá také).<br />
<br />
<span style="font-size: large;"><b><u>5. Komedie</u></b></span><br />
<br />
Podstatou archetypu komedie je člověk uvržený do nezvyklé situace, vláčený okolnostmi, nad kterými nemá plnou kontrolu – tu se během příběhu snaží získat, což se mu nakonec podaří.<br />
Spadá sem velká část klasických romantických filmů a (nijak překvapivě) komedií. Třeba klasický <a href="http://www.csfd.cz/film/5590-zamena/prehled/">Trading Places</a> (Záměna), <a href="http://www.csfd.cz/film/17592-ctyri-svatby-a-jeden-pohreb/prehled/">Four Weddings and a Funeral</a> nebo <a href="http://www.csfd.cz/film/15627-mr-bean-nejvetsi-filmova-katastrofa/prehled/">Bean</a>. Troufale bych zařadil i <a href="http://www.csfd.cz/film/7570-na-hromnice-o-den-vice/prehled/">Groundhog Day</a> i když jsem nějaký čas váhal, zda se nejedná spíše o Cestu s návratem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYz4W2hBzNFVkpl-NCNI4o8nuhoTG4jnUS65mt4giSZkQ4tkb0iv8ixlBHDgGmuI3qBBG-2frc4yPT_XIUQ-dOtgpWENOoggMH6epCXvdkfb91OChwVC0qCjPqdCT-wnUtEp3cfqywvFY/s1600/dog_primary.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="134" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYz4W2hBzNFVkpl-NCNI4o8nuhoTG4jnUS65mt4giSZkQ4tkb0iv8ixlBHDgGmuI3qBBG-2frc4yPT_XIUQ-dOtgpWENOoggMH6epCXvdkfb91OChwVC0qCjPqdCT-wnUtEp3cfqywvFY/s200/dog_primary.jpg" width="200" /></a></div>
<b><u><span style="font-size: large;">6. Tragédie</span></u></b><br />
<br />
V klasickém dramatu by šlo o příběh padoucha, jehož smrt na konci zajistí, že vše dobře dopadne, ale v širším slova smyslu se dá mluvit o tom, že k dovršení příběhu musí dojít k nějakému zásadnímu (a nepříjemnému) zlomu. V Romeovi a Julii na konci neumírá padouch, ale pubertální milenci, v <a href="http://www.csfd.cz/film/6190-psi-odpoledne/prehled/">Dog Day Afternoon</a> (natočeném podle skutečné události) jsou zločinci nakonec dopadeni (<i>toto nepovažuji za spoiler</i>), v<a href="http://www.csfd.cz/film/1634-apokalypsa/prehled/"> Apocalypse Now</a>... no, Kurtz nakonec zemře.<br />
<br />
<b><u><span style="font-size: large;">7. Znovuzrození</span></u></b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGCN52-PCal7spuJ1LE7PzWxKVDDqo4NHnUpW_1dTNS3CSB0YfBv-8ZwV_nHJl7NMFcZpzXSq9YbJqaYCrt8gtp9d5doB2_3iM_I-ew7jtl0BVvElHCNg10d1d6PBbbZIZjrkSjAUapM4/s1600/last_man.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="111" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGCN52-PCal7spuJ1LE7PzWxKVDDqo4NHnUpW_1dTNS3CSB0YfBv-8ZwV_nHJl7NMFcZpzXSq9YbJqaYCrt8gtp9d5doB2_3iM_I-ew7jtl0BVvElHCNg10d1d6PBbbZIZjrkSjAUapM4/s200/last_man.jpg" width="200" /></a></div>
Znovuzrození je podobné Cestě a návratu, jen s tím rozdílem, že zápletka se netočí okolo reakce hrdiny na společnost (a společnosti na něj), ale na samotný moment té změny. Většinou k lepšímu. Hrdina může začínat jako padouch, který na konci prohlédne a překoná své sobectví... nebo něco podobného. Pokud sledujete animované filmy, pak vám pravděpodobně vytanul na mysli film <a href="http://www.csfd.cz/film/263442-ja-padouch/prehled/">Despicable Me</a>. Ale můžeme sem zařadit i příběh putujícího bojovníka, který začne hru na obě strany s místními gangy (<a href="http://www.csfd.cz/film/5446-telesna-straz/prehled/">Yojimbo</a>, <a href="http://www.csfd.cz/film/5916-pro-hrst-dolaru/prehled/">A Fistful of Dollars</a>, <a href="http://www.csfd.cz/film/4339-posledni-zustava/prehled/">Last Man Standing</a>). V podstatě každý příběh, na konci kterého se ukáže, že hrdina není až takový parchant, ale má pod drsnou slupkou srdce ze zlata...<br />
<br />
<br />
Potíž s tímto dělením je, že některé filmy se opravdu těžce zařazují. Pro část zápletky si vypůjčují z jiných archetypů a (jak už jsem zmínil) dobří scenáristé usilují o zboření klišé.<br />
Není proto žádné překvapení, že tento model (z pera <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Booker">Christophera Bookera</a>) má své příznivce i zavilé odpůrce.<br />
<br />
A aby toho nebylo málo, používá se ještě jedno sedmibodové členění příběhu (tentokrát odvozené od povahy konfliktu – sir <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Arthur_Quiller-Couch">Arthur Quiller-Couch</a>):<br />
<br />
<ol>
<li><b>Člověk proto člověku</b></li>
<li><b>Člověk proti přírodě</b></li>
<li><b>Člověk proti bohu</b></li>
<li><b>Člověk proti společnosti</b></li>
<li><b>Člověk v centru dění</b></li>
<li><b>Muž proti ženě</b></li>
<li><b>Člověk proti sobě samému</b></li>
</ol>
A to ještě není konec! Existuje dokonce dělení příběhu do 3 kategorií (William Foster-Harris), nebo do 20 (Ronald B. Tobias) a 36 (Georges Polti)!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Poltiho teorii se možná v budoucnu budu ještě věnovat, popisuje totiž nikoliv 36 příběhů, ale 36 dramatických situací, které mohou v příběhu nastat. Stejně tak nebude od věci podívat se na archetypy samotných postav (hrdinů).</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Jaké příběhy byste do jednotlivých archetypů zařadili vy? A připadá vám toto dělení užitečné?</b></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-81417926618316041922015-09-08T22:13:00.002+02:002015-12-28T17:13:07.799+01:00Pokročilé formy střihu XI.<div style="text-align: justify;">
Při mé práci, která obnáší hlavně reportážní a zpravodajský střih, se k některým narrativním střihovým technikám nedostanu. Vím, že existují (někdo se mi o nich v minulosti zmínil), ale není možnost je používat – v téhle praxi pro ně není místo.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
To ale neznamená, že by nestálo za to, se jim věnovat. Už jen proto, že jsou užitečné pro vyprávění příběhu, aby střih nebyl příliš statický.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u><span style="font-size: large;">Dynamický střih</span></u></b></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Dynamický střih není přesný termín a budu jedině rád, když se ozvete ve chvíli, kdy objevíte přesnější termín. Take je potřeba nezaměňovat dynamický střih a dynamickou kameru (a máme tu podobný problém s pojmy jako v případě osy).</i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Jak už jsem psal <a href="http://pres-osu.blogspot.cz/2011/09/ne-strih.html" target="_blank">dříve</a>, podstatou a smyslem střihu je především ukázat divákovi to, co chce (nebo by měl) vidět. A také tak, jak by to měl vidět – protože různé záběry mají různý psychologický dopad.</div>
<div style="text-align: justify;">
Někdy pomůže dynamická kamera, která sama hledá vhodný úhel a zachycuje probíhající situaci plastičtěji, než by to zvládly statické obrázky, ale není to univerzální řešení. Jsou scény, kdy by pohyblivá kamera byla rušivá nebo zbytečně komplikovaná.</div>
<div style="text-align: justify;">
V komorní scéně rozhovoru nemá smysl provádět složité jízdy nebo panorámy. Už jen proto, že taková věc prodlužuje a tedy prodražuje natáčení. A podobně jako i jinde platí, že efekt jen pro efekt samotný nemá smysl dělat. Pokud pohyb kamery nemá vypravěčský záměr, je lepší se mu vyhnout.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže statický střih, kdy na sebe navazují záběry s malým (nebo žádným) pohybem, může být pro diváka nudný a nezáživný. Zejména, když se vracíme ke stejným úhlům kamery (typicky pohled a protipohled při dialogu).</div>
<div style="text-align: justify;">
Často to nemusí ani příliš vadit, ale pokud má mít střihová sekvence nějakou hloubku, tak i ve chvíli kdy se střídají detaily na tváře aktérů/herců, je rozumné počítat s tím, že by střih měl přispět k rozvoji příběhu (<i>vlastně je to už na kameramanovi, aby to tak připravil, ale střihač by neměl být líný to odhalit, případně si může pomoct nějakým menším trikem</i>).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b>A</b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcGVpAaFb2ggsHMLRkFYBgVSj2hqkDpVY7DcSAIUBuRWDw7lk-C7hmmtIPxLsRYVrTt02ItShZp7q-1wmwc1qr4sVmXr0QYzi2-yHqRzqfpx173cc9OuEhkmgtqYgYT-yuaj9UUW1mAHA/s1600/vlcsnap-2015-09-08-21h11m27s923.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="134" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcGVpAaFb2ggsHMLRkFYBgVSj2hqkDpVY7DcSAIUBuRWDw7lk-C7hmmtIPxLsRYVrTt02ItShZp7q-1wmwc1qr4sVmXr0QYzi2-yHqRzqfpx173cc9OuEhkmgtqYgYT-yuaj9UUW1mAHA/s320/vlcsnap-2015-09-08-21h11m27s923.png" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b>B</b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGxAcaS03jkBfZgaqqFECNB3lXQj2BBPCrVY0zr6GrCfztHPDMQzlKaHwU8TK23Ra0mkJfxrOVkQHmHAMKhq3Dfo4h0116pYjP5y4yEiHIg65k3wVtHR7ezdxPiaqqDoLaIqmU4QCa1ac/s1600/vlcsnap-2015-09-08-21h11m41s855.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="134" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGxAcaS03jkBfZgaqqFECNB3lXQj2BBPCrVY0zr6GrCfztHPDMQzlKaHwU8TK23Ra0mkJfxrOVkQHmHAMKhq3Dfo4h0116pYjP5y4yEiHIg65k3wVtHR7ezdxPiaqqDoLaIqmU4QCa1ac/s320/vlcsnap-2015-09-08-21h11m41s855.png" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b>C</b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdQO-xUYtBrg_6v7oM3RTFarldKdoh17yzswZjM0RRXlIOvim8PAGBqDWxYGLWb6QThJ-fg153hfMMErCmwan-EDMJYLLKkWFQbh2-CMSq8MQdJbxRiOCgYxXACLqwYuShnPPBMgaKW38/s1600/vlcsnap-2015-09-08-21h12m08s104.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="134" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdQO-xUYtBrg_6v7oM3RTFarldKdoh17yzswZjM0RRXlIOvim8PAGBqDWxYGLWb6QThJ-fg153hfMMErCmwan-EDMJYLLKkWFQbh2-CMSq8MQdJbxRiOCgYxXACLqwYuShnPPBMgaKW38/s320/vlcsnap-2015-09-08-21h12m08s104.png" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Na obrázcích výše jsou tři po sobě jdoucí záběry z filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/117042-walter-mitty-a-jeho-tajny-zivot/" target="_blank">The Secret Life of Walter Mitty</a> (Ben Stiller, 2013), kde se hlavní hrdina dozvídá zásadní informaci o negativu fotografie, po kterém pátrá.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Celá sekvence záběrů by klidně mohl sestávat ze střídání záběrů <b>A</b> a <b>B</b> nebo <b>B</b> a <b>C</b>.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Velikostí by to nebyl velký rozdíl (záměrně jsem vybral příklad, kde je viditelnější, ale klidně by mohl být subtilnější) – <b>A</b> i <b>C</b> jsou ve své podstatě detaily a mohou být zaměnitelné, ale podávají každý jinou informaci a emoci (bez ohledu na herecký výkon Bena Stillera).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<b>A</b> je výrazně informativnější. Poskytuje širší kontext a drží si odstup od hrdiny.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<b>C</b> je v zásadě intimní. Bližší záběr dává prostor především tváři a emocím, které vyjadřuje.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
V kontextu příběhu je to tak, že v tento moment jsou si tyto dvě postavy nejblíže (navzdory tomu, co se právě jedna dozvěděla od druhé) a k oddálení záběrů dojde až ve chvíli, kdy se tohle pouto přeruší (což zde nepotrvá dlouho).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Pro filmového tvůrce může být lehké sklouznout k lenivému přístupu, kdy je dialog realizován jedním či dvěma záběry na celek, a detaily na tváře mužů (pro každého jeden). Plus ti kreativnější přihodí třeba velký detail rukou nebo tak něco.</div>
Ale vyprávění může jít výrazně hlouběji i pomocí vhodné změny velikosti záběru ve střihu. A nemusí to být o moc – ze záběru klidně zmizí jen vršek ramen herce a dá se tím více prostoru jeho mimice namísto garderoby. Divák to možná ani vědomě nepostřehne, ale dopad to bude mít obrovský, protože dostane jasný signál, že má věnovat pozornost především tváři. Všechny ostatní nonverbální projevy byly izolovány.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Tady si dovolím malou odbočku a doporučím knihu</i> <a href="https://www.goodreads.com/book/show/13530027-jak-prokouknout-druh-lidi?ac=1" target="_blank">Jak prokouknout druhé lidi</a>, <i>ve které je jednoduchou formou vysvětleno, jaké podvědomé signály o sobě lidé nevědomky vysílají (a které nevědomky přijímáme, aniž bychom o tom věděli).</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Pochopitelně je nutné vědět proč daný záběr používám. Samoúčelný střih na větší detail, bez toho, aby byl podpořen obsahem příběhu, je možná i horší než kdyby k takovému střihu nedošlo vůbec (tj. ani na místě, kde by se to hodilo).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Je to jen další nástroj, který se hodí mít po ruce, až bude potřeba.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
P.S.: Jako bonus si na výše uvedených záběrech můžete ověřit, jak bylo dodrženo<a href="http://pres-osu.blogspot.cz/2011/10/crossing-line.html" target="_blank"> Pravidlo osy</a>. Je tam docela pěkně vidět.</div>
</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-71589481206976876952015-08-31T16:50:00.000+02:002015-08-31T16:57:20.686+02:00Autorský rukopis a umělecké chyby<div style="text-align: justify;">
Pokud chcete autorsky růst, musíte se občas zastavit a zkusit počkat. Věnovat se něčemu novému. Jiným věcem, zkoušet nové postupy, poslouchat, co vám mohou říct ostatní.</div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední rok jsem strávil především tím, že jsem psal (věci do školy, poezii a povídky) nebo četl o médiích, lidech a věcech, které je spojují. Také jsem sledoval celou řadu stránek, které se věnují filmovému umění. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS6z2kkHiWiRWrq45nPYd0GwM_kyXV2Ve0ig_UTWB5y7QJZmFUVFFK61sSHXYELgkkIYtG-jbZLqasAUkQKWIJg4t4BkytHP3M15HB7zkEb0ggK0PYPaQXNjSH5KK2gfVG3aGvqNQWbVg/s1600/rodriguez.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS6z2kkHiWiRWrq45nPYd0GwM_kyXV2Ve0ig_UTWB5y7QJZmFUVFFK61sSHXYELgkkIYtG-jbZLqasAUkQKWIJg4t4BkytHP3M15HB7zkEb0ggK0PYPaQXNjSH5KK2gfVG3aGvqNQWbVg/s320/rodriguez.jpg" width="320" /></a>Velká část toho, co jsem se za tu dobu naučil, by si zasloužila objevit se tady, ale nechtěl jsem vykrádat práci jiných autorů. Raději si počkám, až v tom objevím něco svého, co k tomu bude dobré doplnit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud ale chcete studovat film spolu se mnou, můžu doporučit sledovat stránku <a href="http://nofilmschool.com/" target="_blank">No Film School</a>. Je tam mnoho užitečných článků a odkazů na lidi, kteří se filmu odborně věnují v celé řadě profesí. Stránka de facto funguje jako rozcestník, který pro vás shromažďuje veškeré dostupné rady (v angličtině).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nedávno jsem tam narazil i na <a href="http://nofilmschool.com/2014/08/8-minutes-robert-rodriguez-needs-tell-make-first-film" target="_blank">video se záznamem cca osmiminutového kurzu pro mladé začínající filmaře</a> od <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/3054-robert-rodriguez/" target="_blank">Roberta Rodrigueze</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten měl celou řadu dobrých rad - zejména tu, že by filmař měl umět dokonale pracovat s technikou, kterou má, aby se jí potom nemusel nechat omezovat (protože kreativita je jednodušší, když vám nepodráží nohy to, že něco neumíte udělat).<br />
Jedna věc mě ale trochu rozčílila.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo to, když řekl: <i>Tell everyone that your mistakes are art. You can get away with a lot that way.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Tenhle přístup nemám rád. Zejména u lidí, kteří s filmem teprve začínají. A vlastně nejde jen o film - v libovolné profesi jen vzdáleně související s uměním.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tahle výmluva je totiž tak moc pohodlná, že u ní člověk nakonec strašně rád zůstane a uvěří jí. Zejména když kolem sebe dokáže shromáždit dostatek lidí, kteří tuhle záměnu chyb a umění neumí odlišit a propagují ho jako novátora.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBzF6s9jzzPfrHlwLnzldEnA5OfEb6p9neu4E9TyAAfpaFA17YN0SFFZ2P8U3XS9jLWxgLBaUJl1S1y6RWCttlhVpx2_2IZM-5K8K7QBSJs6GEOXPB1U2Qvf-Iv6k3MK665Mag-jFvr2M/s1600/Film_Crew.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="260" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBzF6s9jzzPfrHlwLnzldEnA5OfEb6p9neu4E9TyAAfpaFA17YN0SFFZ2P8U3XS9jLWxgLBaUJl1S1y6RWCttlhVpx2_2IZM-5K8K7QBSJs6GEOXPB1U2Qvf-Iv6k3MK665Mag-jFvr2M/s320/Film_Crew.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Všichni děláme chyby. Když střihám, není den, abych nějakou neudělal. Ať už je malá, nebo obrovská a do očí bijící. A není na tom nic zlého - pokud si to dokážete připustit a poučit se z toho.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bohužel, film je komplikovaná věc. Při psaní povídky nebo semestrální práce do školy můžete smazat překlep nebo přeformulovat celý odstavec, ale když máte natočený materiál, tak je, zejména u náročných scén, těžké se do nich pustit znovu. Sehnat znovu celý štáb, herce, domluvit lokaci... to může být skoro nemožné.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže tady bych Roberta Rodrigueze poupravil: <i>Změňte své chyby v umění. Udělejte z nich součást autorského rukopisu, podle kterého vás poznají.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Znamená to rozpoznat chybu a umět ji využit. Samozřejmě nemůžete přetočit scénu, kvůli které jste si se starostou obce domluvili půldenní uzávěrku úseku vedlejší silničky, jen proto, že vám záběr pokazil mizerný odlesk světla. Ale možná dokážete najít scény, kde podobný odlesk vytvoříte uměle (nebo je snazší je zopakovat), způsobem, který bude dějotvorný.</div>
<div style="text-align: justify;">
Může ten záblesk charakterizovat postavu nebo nějaký zlom v příběhu?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je to pochopitelně těžké. Ne vždy je to možné a nemusí se to povést, ale je velmi dobré tímhle směrem uvažovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jsou režiséři, kteří do svých prací umisťují nezapadající předmět, jako určitou formu podpisu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaRZZTNTJ8rRrcOuYl_bQvo4sVUXww1Axm1IAAgX74naursRhH2X69G605FmNOgkmuaHAeG74aC7cs-xqKUEheeqrJoFR_x4bJIqwkG13kvdz-_b3LNExuJ6dvX4KfLDfO_ydmsfm1kLo/s1600/ananas.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaRZZTNTJ8rRrcOuYl_bQvo4sVUXww1Axm1IAAgX74naursRhH2X69G605FmNOgkmuaHAeG74aC7cs-xqKUEheeqrJoFR_x4bJIqwkG13kvdz-_b3LNExuJ6dvX4KfLDfO_ydmsfm1kLo/s320/ananas.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Jeden z režisérů seriálu <a href="http://www.csfd.cz/film/72232-hvezdna-brana/" target="_blank">Stargate</a> Will Waring takhle kdysi v žertu dal do auta ananas, když se natáčela filmová honička. Když se pak jelo naostro, zapomněl ho dát pryč a od té doby do většiny svých děl umisťuje právě tohle tropické ovoce. Často i do nepatřičných situací!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podobně (ale tam už se jedná o ryzí záměr od počátku) <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/3073-martin-scorsese/" target="_blank">Martin Scorsese</a> ve filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/221020-skryta-identita/" target="_blank">The Departed</a> (2006) zobrazuje postavy, které v příběhu zemřou, tak, že v záběru poblíž nich je nějaký kříž nebo křížení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je docela zajímavé to pozorovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže... možná vám při natáčení něco nevyšlo. Fajn. Nemusí to být tragédie.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokážete tím nějak charakterizovat postavu? Můžete to použít pro střih (a opakovat to tak, aby to mělo význam)? Jste ochotní z toho udělat součást své filmové identity (tohle dobře rozmyslete... může to být i horší)? Musí tam ta scéna (záběr), kde je chyba, nutně být? Nešlo by to udělat jinak?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ta otravná chyba totiž může nakonec znamenat to, že se dopustíte nějakého toho opravdového umění, aniž byste to museli předstírat. A navíc, když se snažíte chybu zopakovat, docela dobře se naučíte jí příště vyhnout, protože budete vědět, jak funguje.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dalo by se dokonce říct, že tohle je jedno z tajemství kreativity velkých filmařů. Když máte na place desítky lidí, je chyba nevyhnutelná, i když jsou všichni profesionálové. Někdy je proto lepší je nechat tu chybu udělat cíleně a řízeně. Nebo s ní dopředu počítat jako s možností.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-67084741477744936692015-06-06T18:23:00.001+02:002015-06-06T18:23:52.689+02:00Humor podle pravidel<div style="text-align: justify;">
28. května byl do světa oficiálně vypuštěn crowdfundingem financovaný projekt Kung Fury. Filmová pocta všem špatným filmům 80. let, na kterých moje generace vyrůstala, když se k nám v 90. letech konečně dostaly. A nejen pocta, ale vlastně tak trochu (hodně!) i parodie.</div>
<div style="text-align: justify;">
Což mě dostává k tom, co je podle mě důležité...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/bS5P_LAqiVg/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/bS5P_LAqiVg?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><b><u>Humor</u></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Všeobecně se ví o tom, že tajemstvím humoru je překvapení (kdejaký komik vám to potvrdí).</div>
<div style="text-align: justify;">
Anekdota je proto vlastně krátký příběh, který vybuduje určitá očekávání a je korunován překvapivou pointou, která je není děsivá (tím se liší od hororu), ale působí absurdně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Staví na sdílených vědomostech a kulturní zkušenosti a tedy i určitých očekáváních. Proto jsou vtipy z jiných kultur obtížně uchopitelné a zhusta nepřeložitelné – a nemusí jít jen o problém se slovní hříčkou nebo idiomem. Vlastně stačí i jen to, aby byl příliš odborný a nemusí dojít k plnému pochopení.</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqxoqAuktdkd_IEN_FBYWke4j7mLOc4QXO0TU124yflyEIBu6RTwHZPmcwydShALvvC_JEy4MULgiCGPqfEBUZSAJyLNmDnVpyXaLNYKsNsVQVTUTiu80caEg9qYLMg3jD12hxI-Fs648/s1600/esher.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqxoqAuktdkd_IEN_FBYWke4j7mLOc4QXO0TU124yflyEIBu6RTwHZPmcwydShALvvC_JEy4MULgiCGPqfEBUZSAJyLNmDnVpyXaLNYKsNsVQVTUTiu80caEg9qYLMg3jD12hxI-Fs648/s320/esher.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pokud nevíte, kdo byl <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/M._C._Escher" target="_blank">M. C. Escher</a>, humornost tohoto kresleného vtipu poněkud utrpí.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V našich podmínkách máme obecně chápané archetypy omezených policistů a hloupých blondýnek, sprostých (ale ďábelsky prohnaných) Pepíčků, dvojici cirkusového klauna a ředitele... V jiné zemi a za jiných podmínek se ale chápání takových osob může lišit.<br />
Součástí populárního meme o černoších v USA je to, že se živí především melouny a kuřecími křidélky z KFC. Je to stereotyp, který má podobné kořeny jako naše vtipy o tom, že cikáni kradou (vtip o <a href="http://pcaja.webnode.cz/products/cikansky-triatlon/" target="_blank">cikánském triatlonu</a> asi znáte). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes propojení internetem a mísení kultur (nevyhnutelné a přirozené) spoustu bariér v humoru odstraňují a dříve nepochopitelné vtipy se tak stávají univerzálními (často stačí upravit místopisné údaje a jména, aby nezněly příliš cize). Navíc dochází i k tomu, že vznikají metavtipy pracující se znalostí určitého klišé.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile jste slyšeli dost vtipů o trojici, která se o něco pře nebo se věnuje nějaké činnosti (u nás obvykle Čech, Rus a Američan, jinde třeba kněz, pastor a rabín, případně příslušníci nějakých typických povolání), nevyhnutelně vás pobaví následující vtip:</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
<i><span style="color: cyan; font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Čech, Rus a Američan vstoupí do baru. Barman se na ně podívá a prohlásí: „To má být nějaký vtip?“</span></i></blockquote>
A i ten je už pomalu vyčpělý.<br />
<br />
<b><u><span style="font-size: large;">Filmová komedie</span></u></b><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Komedie ve filmu se řídí stejnými principy, jaké platí pro libovolný jiný druh humoru.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vybudují se situace a vloží do nich nečekané zvraty, které lze navíc snadno řetězit a/nebo vytvářet <a href="http://triumvirat.cz/2013/10/kdyz-vtip-utika/" target="_blank">running joky</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vzhledem ke své formě je filmová komedie velmi citlivá na načasování a dobrou interpetaci. Dobře napsaný gag snadno potopí špatný střih nebo herecký výkon, a naopak – kvalitní filmařina občas vymáčkne z unylé scény vtip, který se stane kultovním.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/3FOzD4Sfgag/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/3FOzD4Sfgag?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Výše uvedené video rozebírá filmařské postupy Edgara Wrighta, který je typický tím, že humor předává nejen ve formě dialogů nebo standardních vtipných situací, ale hraje si i s obrazem a neotřelými technikami, jak přinést komedii tam, kde by ji divák nemusel čekat.</div>
<div style="text-align: justify;">
(<i>Pokud kanál <b>Every Frame a Painting</b> ještě nesledujete, a myslíte to se střihem a filmy vážně, napravte to. Dozvíte se spoustu informací, i když je v angličtině</i>.)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u><span style="font-size: large;">Filmová parodie</span></u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Žánr parodie jde ještě dál. Používá i zavedené formy humoru, ale mnohem víc staví na znalosti předlohy a žánrů.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ne všechny žánrové parodie jsou dobré. <a href="http://www.csfd.cz/film/29833-scary-movie-desnej-bijak/" target="_blank">Scary Movie</a> (Keenen Ivory Wayans, 2000) asi ocení jen opravdu zarputilí fanoušci hororů a laciných pubertálních vtípků, ale <a href="http://www.csfd.cz/film/4-zhave-vystrely/" target="_blank">Hot Shots!</a> (Jim Abrahams, 1991) se stalo kultovní záležitostí i mezi lidmi, kteří v životě neviděli <a href="http://www.csfd.cz/film/8288-top-gun/" target="_blank">Top Gun</a> (Tony Scott, 1986) nebo <a href="http://www.csfd.cz/film/1747-tanec-s-vlky/" target="_blank">Dances with Wolves</a> (Kevin Costner, 1990).</div>
<div style="text-align: justify;">
A navíc, druhý díl <a href="http://www.csfd.cz/film/5-zhave-vystrely-2/" target="_blank">Hot Shots! Part Deux </a>(Jim Abrahams, 1993), kvalitou překonal svého předchůdce, což u parodií není zdaleka běžné.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjOKTTvkUMsHwNblhaZxFscdXKszYuiXSABPWPg3WOaPUMVKVYQ9yRlwnY7elJ6TuwozstAmKxuxgF7L0ZL5NmN3q3HVyZ1Tu1IKwTOsx8FZvphyS0pKc7-HktBa2zRJZorcMgiINlVVE/s1600/hotshots.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjOKTTvkUMsHwNblhaZxFscdXKszYuiXSABPWPg3WOaPUMVKVYQ9yRlwnY7elJ6TuwozstAmKxuxgF7L0ZL5NmN3q3HVyZ1Tu1IKwTOsx8FZvphyS0pKc7-HktBa2zRJZorcMgiINlVVE/s200/hotshots.jpg" width="133" /></a>Co ale bylo tak podstatné pro úspěch té dvojice? Kromě parodie konkrétních (notoricky známých) scén z klasických filmů (ve dvojce se opřeli i do <a href="http://www.csfd.cz/film/1912-casablanca/" target="_blank">Casablancy</a>!) pracovali i s nejklasičtějšími klišé, která jsou společná snad všem akčním filmům.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle Scary Movie nedokázalo tak dobře prodat, když došlo na hororový žánr.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podobně se <a href="http://www.csfd.cz/film/360779-kung-fury/" target="_blank">Kung Fury</a> Davida Sandberga vydalo cestou, kdy si nedělá legraci z konkrétních děl (až na pár výjimek), ale poukazuje na to, co bylo na osmdesátkových videobijácích tak špatné, že jsme to milovali, i když jsme se styděli to přiznat. V jedné chvíli ukazuje na klasické <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Buddy_cop_film" target="_blank">Buddy cop movies</a> a vzápětí už prolétá mystickým kung-fu mojo, kdy se hrdina bez větší námahy naučí prastaré bojové umění za pár okamžiků.<br />
A pokaždé, když už si člověk říká, že to začíná být vyčpělé, a úžas nad vtipností začíná být nahrazován pocitem trapnosti, změní se paradigma a vynoří se další žánrový odkaz.<br />
Hackerský osmdesátkový film a vzápětí akční fantasy s kulomety a dinosaury? Žádný problém! A když je nejhůř tak se změní i celkový výtvarný styl filmu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYy80h0UGr4w3sOWlVcEdFM2R1k5sQ8L1AbWz8uUwU70nI5UWSMucKZQYepT_8WJh9003gFP_HLyeBvU8Rb45BmmvHNTC_1FqWbuJmx54mC1gf4pPvdiBv5eRH2NPJUmOfHBxTJeCythk/s1600/spaceballs.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYy80h0UGr4w3sOWlVcEdFM2R1k5sQ8L1AbWz8uUwU70nI5UWSMucKZQYepT_8WJh9003gFP_HLyeBvU8Rb45BmmvHNTC_1FqWbuJmx54mC1gf4pPvdiBv5eRH2NPJUmOfHBxTJeCythk/s200/spaceballs.jpg" width="140" /></a>David Sandberg odhalil to, co spojuje dobré parodie – láska k žánru a jeho dokonalé pochopení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Filmový kritik by mohl namítat, že mnohdy jsou parodie až nedůstojné k předlohám, ze kterých čerpají, ale ve skutečnosti dobrá parodie, jakkoliv urážlivá bude, v sobě nese obrovskou úctu k tomu, z čeho si dělá legraci. Nenávist a opovržení nefunguje – divák to většinou pozná a smát se nebude, protože takový přístup uráží i jeho. K tomu, aby se dobře bavil, potřebuje předlohu znát a milovat stejně jako tvůrce jehož parodii sleduje.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Proto se zavilý trekkie, přestože viděl Star Wars, nebude nijak extrémně bavit u <a href="http://www.csfd.cz/film/11280-spaceballs/" target="_blank">Spaceballs</a> (Mel Brooks, 1987). Nemá totiž ten důvěrný vztah k tématu a jeho zákonitostem, který by mu dovolil se bavit při nečekaných zvratech. Což neznamená, že by se nebavil vůbec, jen se asi nebude smát všemu, co tvůrci na diváky uchystali.<br />
<br />
<br />
<i><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A jaké jsou vaše oblíbené parodie, nebo dokonce oblíbená scéna z parodických filmů? Nebo oblíbené klišé?<br />Úmyslně jsem vynechal české parodie, jako třeba <a href="http://www.csfd.cz/film/128566-mazany-filip/" target="_blank">Mazaného Filipa</a> (Václav Marhoul, 2005) nebo klasiku <a href="http://www.csfd.cz/film/5991-limonadovy-joe-aneb-konska-opera/" target="_blank">Limonádový Joe aneb Koňská opera</a> (Oldřich Lipský, 1964). </span></i><br />
<i><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Jak se díváte na ně? Máte pocit, že české parodie snesou srovnání s těmi zahraničními?</span></i></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-14674732895744018622015-04-23T16:17:00.000+02:002015-06-06T18:51:04.375+02:00Tear down the wall!<div style="text-align: justify;">
Při psaní předchozího, nepříliš filmového, článku jsem narazil na pojem <b>Čtvrtá stěna</b>. Respektive <b>Boření čtvrté stěny</b>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pro lidi alespoň trochu zběhlé v divadle nebo filmové dramaturgii to rozhodně není neznámý pojem a představuje jednu z možných technik, jak vtáhnout diváka do děje a pomoci mu navázat emocionální pouto s hrdinou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<u>Ve zkratce:</u> Pojem čtvrtá stěna odkazuje na divadelní jeviště, které je ohraničené třemi reálnými stěnami a jednou imaginární zdí, skrze kterou diváci sledují probíhající děj. Tato čtvrtá stěna obvykle tvoří neproniknutelnou bariéru – dokonce i ve chvílích, kdy některá z postav vede složitý monolog směrem k publiku, zřídkakdy překročí tu hranici, kdy přizná, že se je vědoma jeho existence (a toho, že je sledována).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za dnes už klasické boření čtvrté stěny je považována divadelní hra z roku 1904 <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Peter_and_Wendy" target="_blank">Peter Pan</a> (J. M. Barrie), kdy se v jednu chvíli titulní postava otočí k divákům a vyzve je, aby zatleskali, pokud věří na víly, což má zachránit život víle Zvonilce (Tinkebell).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ3VWSDoj7PyVn6lYY7WQcxl5NhwJZYCTZJC_fMGwP5fh969TZrqJMLDpsuAaoEeQrmSpwIpgkpZS_GVeL-ecE4ySc9180T5rzUeEgXXzcTXdMsHBpKdBvZJa6loGiSx4fbFPX-xf4DSk/s1600/annie_hall_still_1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ3VWSDoj7PyVn6lYY7WQcxl5NhwJZYCTZJC_fMGwP5fh969TZrqJMLDpsuAaoEeQrmSpwIpgkpZS_GVeL-ecE4ySc9180T5rzUeEgXXzcTXdMsHBpKdBvZJa6loGiSx4fbFPX-xf4DSk/s1600/annie_hall_still_1.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Annie Hall (1977)</td></tr>
</tbody></table>
<b><span style="font-size: large;"><u>Ve filmu</u></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-size: large;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
To, čím je Peter Pan pro divadlo, tím je <a href="http://www.csfd.cz/film/26-annie-hallova/" target="_blank">Annie Hall</a> (Woody Allen, 1977) pro film. Nejen, že Allenův hrdina opakovaně hovoří k divákům a vysvětluje jim svůj názor, ale dokonce neváhá do diskuse s diváky zatáhnout i další postavy a také legendárního amerického odborníka na média <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Marshall_McLuhan" target="_blank">Marshalla McLuhana</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
A to vše především proto, že: „<i>Cítil jsem, že mnoho lidí v publiku má stejné pocity a problémy. Chtěl jsem je přímo oslovit.</i>“ </div>
<div style="text-align: justify;">
Což z Allenova hlediska dává smysl. Není to nakonec jediná zvláštnost, které se v rámci filmu dopustil.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně zastavit se jen u Annie Hall by byla věčná škoda. Dnes máme celé (nekompletní) <a href="http://www.artandpopularculture.com/List_of_films_that_break_the_fourth_wall" target="_blank">seznamy filmů</a>, kde k proboření čtvrté stěny došlo. A nejde jen o filmy:</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/QuDDiRN-9TA/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/QuDDiRN-9TA?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už původní <a href="http://www.csfd.cz/film/40584-domek-z-karet/" target="_blank">House of Cards</a> (Paul Seed, 1990) byl ve znamení toho, že se hlavní postava (slovo hrdina se zdráhám použít) Francis Urquhart opakovaně obrací k divákům a vysvětluje jim své postoje, <a href="http://www.csfd.cz/film/295103-house-of-cards/" target="_blank">americká adaptace</a> (<i>opravdu jste si nemysleli, že by to byl zcela originální nápad, že ne?</i>) tento trend pouze drží.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podobně se v televizi stále častěji objevují <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Mockumentary" target="_blank">Mockumentary</a> (<i>Kvazidokumenty? Jak to sakra přeložit?</i>) jako třeba <a href="http://www.csfd.cz/film/180634-kancl/" target="_blank">The Office</a> / <a href="http://www.csfd.cz/film/198118-kancl/" target="_blank">The Office</a> (2001 / 2005), kde jednotlivé postavy komentují své akce s odstupem na kameru, jako v nějaké reality show.</div>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilJHtBlbRm3Fw1DPq6JZWj6bWopH1Hcvp7P2NYnmOq2lisVS3dvWyLFN_jgUww-S9OzRRK3HPp_i1I_vYBhbjyxgxzMmTnM0WjOIsjnBkTbL5d0-BzW5bZbiC1d51f-T9r8gQPKkGJ9ko/s1600/smith.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="160" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilJHtBlbRm3Fw1DPq6JZWj6bWopH1Hcvp7P2NYnmOq2lisVS3dvWyLFN_jgUww-S9OzRRK3HPp_i1I_vYBhbjyxgxzMmTnM0WjOIsjnBkTbL5d0-BzW5bZbiC1d51f-T9r8gQPKkGJ9ko/s1600/smith.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://www.csfd.cz/film/10220-jay-a-mlcenlivy-bob-vraci-uder/" target="_blank">Jay and Silent Bob Strike Back</a> (Kevin Smith, 2001)</td></tr>
</tbody></table>
To je ostatně docela zajímavé: v rámci dokumentárního žánru (jakkoliv je třeba parodií, jako právě The Office) jsou interview s respondenty zpravidla natáčena tak, že zpovídaná postava hovoří s někým mimo záběr, ať už je to přímo kameraman nebo redaktor. Plnohodnotné proboření čtvrté stěny ale přichází až ve chvíli, kdy se hrdina otáčí přímo k divákům, což v drtivé většině případů doprovází pohled přímo do čočky kamery. O síle pohledu a významu lidských očí jsem se <a href="http://pres-osu.blogspot.cz/2012/06/pokrocile-formy-strihu-vii.html" target="_blank">zmiňoval už dříve</a>, ale jen pro připomenutí: lidské oči a pohled do kamery přitáhnou divákovu pozornost se spolehlivostí srovnatelnou s dělovou koulí hozenou do mísy s pudingem. Proto je obracení se na diváka tak intenzivní.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-size: large;"><u>Klasické kusy</u></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nebudu zabíhat hluboko do historie (to už jsem splnil s Annie Hallovou). Poslední dekády přinesly spoustu filmů, které jsou takřka ikonické, když dojde na boření stěn... a určitě stojí za to si některé připomenout.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/film/189557-obchodnik-se-smrti/" target="_blank"><b>Lord of War</b></a> (Andrew Niccol, 2005) je jeden z mých oblíbených. V podstatě autobiografie obchodníka se zbraněmi vyprávěná divákům, i když skutečné prolomení čtvrté stěny proběhne jen <a href="https://www.youtube.com/watch?v=38vd_j7e2HY" target="_blank">na začátku a konci filmu</a>. Nicméně tohle je klasický příklad. Ne všechny filmy musí se čtvrtou stěnou pracovat opakovaně. její využití jakožto rámce je naprosto v pořádku, zejména pokud je celé vyprávění proložené voice-over monology hrdiny a film je sledován z jeho perspektivy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk_hqkY-M9EnSGg-XXzVSJAv4yYJcvFeHSRHpqJ9K3BhR5Or_WOhFDbiR1g-Y9Yh_1YWeK3ucSDWPdaSJ7DjCoAhXYJLkwgl3rgecQosipxaai4dCzm92vkWBIGnJk3n6yHOADUGF-CLk/s1600/fight_club_cigarette_burn.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk_hqkY-M9EnSGg-XXzVSJAv4yYJcvFeHSRHpqJ9K3BhR5Or_WOhFDbiR1g-Y9Yh_1YWeK3ucSDWPdaSJ7DjCoAhXYJLkwgl3rgecQosipxaai4dCzm92vkWBIGnJk3n6yHOADUGF-CLk/s1600/fight_club_cigarette_burn.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fight Club (1999)</td></tr>
</tbody></table>
<b><a href="http://www.csfd.cz/film/2667-klub-rvacu/" target="_blank">Fight Club</a></b> (David Fincher, 1999). Klasika. Zejména vysvětlení toho, co Tyler Durden <a href="https://www.youtube.com/watch?v=ru4glg0RJxA" target="_blank">provádí během promítání v kině</a> (sám mám promítačský průkaz a tuhle práci jsem dělal – ale mnohem zodpovědněji – takže je to pro mě srdeční záležitost, jakkoliv je to blbost).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/film/11280-spaceballs/" style="font-weight: bold;" target="_blank">Spaceballs</a> (Mel Brooks, 1987) jsou zase trochu jiný případ. Namísto oslovení diváků postavy přiznají to, že jsou ve filmu skrze <a href="https://www.youtube.com/watch?v=qzO4BSTnkgg" target="_blank">sledování VHS s probíhajícím dějem</a>. I to je prolomení čtvrté stěny – zejména když se Lord Helma otočí směrem do kamery a sleduje právě tu zeď, která ho od diváků odděluje, jako by tam něco hledal.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mám rád i drobné úlety v <b><a href="http://www.csfd.cz/film/7932-maska/" target="_blank">The Mask</a></b> (Chuck Russel, 1994), a celou řadu jednorázových, ale přesto významných, pohledů do kamery. Když takové mrknutí přijde v pravý moment, je to jako by vám protagonista sděloval, že to, co teď dělá, je určeno především vám, protože VY víte. ;-)<br />
<br />
Pokud nemáte dost, tady je ještě něco navíc: <a href="https://www.youtube.com/watch?v=QvPVFegdsJU" target="_blank">400 různých prolomení čtvrté stěny</a> v jedné dlouhé kompilaci, která opravdu stojí za to. Užijte si to.</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-80382579020306076112015-04-07T09:02:00.002+02:002015-04-23T11:41:37.550+02:00Manipulace, lži a faktoidy<div style="text-align: justify;">
Původně jsem se tomuto tématu chtěl vyhnout, nebo ho zpracovat jinak (především apoliticky), ale <b>koho mají oběsit, ten se neutopí</b>. Tak dlouho jsem narážel na různé podněty, až mi nezbylo nic jiného, než začít psát.</div>
<div style="text-align: justify;">
A původně jsem dokonce ani nechtěl výsledek uveřejnit zde – byla to prostě jen úvaha, bez hlubšího smyslu. Jenže, nakonec jsem se rozhodl být fér a dát tomu šanci. Jsou věci, o kterých je třeba mluvit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Manipulace</h3>
<div style="text-align: justify;">
Už od nepaměti jsou média nejen prostředkem k šíření informací, ale také nástrojem, který slouží k ovlivňování jiných lidí. Tu naprosto do očí bijícím způsobem, jinde výrazně sofistikovaněji.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je to už zakódováno v lidské povaze, že se člověk cítí výrazně pohodlněji, pokud se pohybuje ve společnosti, která sdílí jeho názory – je proto logické, že se takovou společnost pokouší sám sobě vytvořit, pokud ji nemůže najít přirozenou cestou. A odtud je jen krůček k tomu, aby namísto dialogu a volné soutěže idejí, sáhl k manipulaci. Ať už je to vědomě či se zřejmým záměrem (byť by si to obhajoval tím, že účel světí prostředky).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jednou z velmi úspěšných (a extrémně silných) manipulativních technik je tzv. <b>Strach ze ztráty</b>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<div>
Ten je v principu iracionální. Ten, kdo námi manipuluje, prostě rozdělí výsledky našich rozhodnutí na dvě varianty: jedna, ve které si vybereme něco, co je v souladu s manipulátorovými úmysly, a druhá, kde uděláme tu chybu, že nenásledujeme jeho radu a skončíme špatně – ztratíme jeho důvěru, práci, svobodu...<br />
Nebo vytvoří dojem černobílého světa, kde na jedné straně stojí ti dobří a spravedliví a na té druhé jsou zástupci inherentního zla. A když se přidáš k protistraně, ztratíš podporu těch hodných, kapišto?</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimNxBNQ-Ru_SUdcisNnHeuRp-0oDUBU2PwVvTUYgaIz95xIjdkBf8DXSFbeHLNhlIF43iXBhXCj1UAFX6kmFCTMJlhsBoSAukklL3ap5TAb_XMGPbj4Zdo4FhJqbNTweXiNeh1ooHQVWU/s1600/2249764848_1164aa14ec.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimNxBNQ-Ru_SUdcisNnHeuRp-0oDUBU2PwVvTUYgaIz95xIjdkBf8DXSFbeHLNhlIF43iXBhXCj1UAFX6kmFCTMJlhsBoSAukklL3ap5TAb_XMGPbj4Zdo4FhJqbNTweXiNeh1ooHQVWU/s1600/2249764848_1164aa14ec.jpg" height="264" width="320" /></a></div>
<div>
Tohle je manipulace, které podléhají i vysokoškolsky vzdělaní lidé. Je to primární pud, který se těžko obchází a dá se velmi snadno směřovat proti druhým, zejména když si neuvědomí, že existuje víc než dvojice variant a možných výsledků.</div>
<div>
Z hlediska manipulátora je jedno, jaká je skutečnost. On vytváří dojem polarity. Buď bude po mém a všechno bude v pohodě <b>nebo</b> zkusíš něco jiného a budeš litovat, takže je lepší tomu předejít a rozhodnout se správně už teď.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Strach ze ztráty je dokonce právě ta věc, která často drží oběti domácího násilí v blízkosti tyrana. Než aby ženy riskovaly nejistotu odchodu, raději obviní samy sebe a snaží se udržet status quo.</div>
<div>
Je přece lepší zlo, které už znáte...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Je to zoufale binární myšlení. Jsi pro nebo jsi proti? Souhlasíš nebo nesouhlasíš? My nebo oni?</div>
<div>
Skutečnost je přitom taková, že není žádný logický důvod, proč by si člověk nemohl zvolit neutralitu nebo luxus odložit rozhodnutí na dobu, kdy bude mít více informací...</div>
<div>
<br /></div>
<h3>
Manipulační videa</h3>
<div>
V mé generaci, okouzlené možnostmi streamovaného videa, se sotva najde člověk, který neslyšel o nezávislém „dokumentu“ <a href="http://www.csfd.cz/film/235453-zeitgeist-the-movie/" target="_blank">Zeitgeist: the Movie</a> (2007, Peter Joseph). Tenhle video-kompilát si hraje na to, že sděluje očividné pravdy, které před námi měly zůstat utajeny, ale moudrost autora nám konečně dala možnost prohlédnout pavučinu lží...</div>
<div>
Množství doložitelných faktů v Zeitgeistu je přitom směšně malé a autor nedělá rozdíl mezi mýtem, který můžete zaslechnout v hospodě od opilého cizince, a objektivní skutečností. Často se dokonce zdá, že vědomě lže (zejména když mluví o náboženství, protože některé věci dokáže vyvrátit kdokoliv, kdo má přístup na wikipedii).</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Na druhou stranu, většina diváků je zahlcena pohyblivými obrázky, přesvědčivým hlasem komentátora a líbivým konceptem, který je představován... A pro případ, že by náhodou někdo byl v pokušení začít kriticky přemýšlet, je neustále varován, že to, co si dosud myslel, že je pravda, je to, co ONI chtějí, aby si myslel.</div>
<div>
A být jedním z těch, kteří znají pravdu, ve světě plném zaslepených otroků systému... to je přeci tak lákavé, nebo ne? Na podobném principu ostatně fungují lifestylové časopisy (<i>10 tajných triků, kterými ho zaručeně okozlíte... </i>a podobné články jsou zářný příklad).</div>
<div>
<br /></div>
<h3>
Struktura</h3>
<div>
Před pár dny se ke mně dostalo jedno z nových manipulačních videí. Jeho popularita roste a z toho mála, co jsem viděl, než jsem ho znechuceně vypnul, se ani nedivím. Má všechno, co by takové video mělo obsahovat, aby obešlo logické okruhy našeho mozku a cílilo přímo na emoce.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Trochu se mi příčí takovému videu přidávat další diváky, ale občas je nutné poznat nepřítele opravdu zblízka.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/ipe6CMvW0Dg/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="http://www.youtube.com/embed/ipe6CMvW0Dg?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Návodný je už samotný název videa. <b>The Lie We Live</b>. Titul jasně říká, že dojde k zásadním odhalením o tom, jak jsme obelháváni. Tohle je jedinečná možnost, nemusí se opakovat. Přijďte a spatříte vousatou ženu, mořskou pannu... </div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Přesně tak, vůbec se to neliší od vystoupení kočovných freak show na jarmarcích. ;-)</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pak přijde šok. Takřka trailerový úvod pokračující do černé, s hlasem který promlouvá přímo k nám.</div>
<div style="text-align: justify;">
„<i>V tuto chvíli bys mohl být kdekoliv a dělat cokoliv. Místo toho sedíš sám před monitorem.</i>“</div>
<div style="text-align: justify;">
To je naprostá pravda. A je vlastně zatraceně účinné s ní začít protože naznačuje, že autor vide nám rozumí, chápe, co právě děláme, jak provinile se cítíme, za to, že nejsme někde venku a nezdoláváme horský masiv nebo nebalíme modelky na sportovní káru... A zároveň naznačuje, že to je jedno, že ten čas dokáže zhodnotit, když už nás tady má.<br />
Nebude nás soudit, pokud se polepšíme a pochopíme, že žijeme ve lži, kterou nám teď ukáže. Protože až prozřeme, bude všechno lepší a nic už nás nezastihne v téhle trapné situaci, kdy sedíme před monitorem a hltáme další pohyblivé obrázky. Až to dokoukáme, tak rozhodně půjdeme a vylezeme na nějakou osmitisícovku, protože budeme lepší než jsme teď!<br />
<br />
<i>Tohle osobní pouto s divákem je zatraceně důležité. Občas se používá v dramatické filmové tvorbě, kde se mu říká boření čtvrté stěny (hrdina promlouvá přímo k divákům), a pomáhá diváka vtáhnout do děje. Soucítit s perspektivou mluvčího (existují dokonce filmy, které tohle umí použít proti divákovi – sežeňte si film <a href="http://www.csfd.cz/film/311142-podvodnik/" target="_blank">The Imposter</a>).</i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
A co pak? Pak si pěkně depresivně popíšeme svět plný rutiny, plánování, nedostatku času. Vzpomeneme si, jak to dřív bylo lepší a dobrodružnější – bez rozpisů a píchaček v práci, které odměřují čas, za který dostaneme výplatu... A pod tím vším běží timelapse s obrázky provozu na ulicích, aby se vytvořil dojem uspěchanosti a rutiny. Člověk je v takovém záběru degradován na kolečko v hodinovém strojku. Sám není nic, je jen součástí masy.<br />
Záběry silně útočí na pocit bezvýznamnosti a strach z anonymity (nedůležitosti), který má každý z nás...<br />
<br /></div>
<div>
<i>Celé je to jen funkční iluze, která maskuje fakt, že pravda je přesně opačná. Ve srovnání s historií žijeme ve zlatém věku a drtivá většina z nás nemusí pracovat od svítání do soumraku, abychom se uživili. Máme home office, dovolené, stravenky, osmihodinovou pracovní dobu garantovanou zákoníkem. Ti, kdo jsou na tom opravdu mizerně, žijí v úplně jiné části světa a tohle video nikdy neuvidí, protože na to nebudou mít peníze ani čas.</i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXo0laUzasWsfw1E2MyKIp47JWldx2ZTYXGZSTK3LBicbvqKVRHnw6Gm84sUlPaUZhq97GCf9TIAzE9GXgf1Cr9iYrYYYNnU5OqUUX4mKtDGrCTkZ9wsWnZYRHo-NtUVs3aYKBuz2qHhU/s1600/keep-calm-and-be-illuminati-8.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXo0laUzasWsfw1E2MyKIp47JWldx2ZTYXGZSTK3LBicbvqKVRHnw6Gm84sUlPaUZhq97GCf9TIAzE9GXgf1Cr9iYrYYYNnU5OqUUX4mKtDGrCTkZ9wsWnZYRHo-NtUVs3aYKBuz2qHhU/s1600/keep-calm-and-be-illuminati-8.png" height="320" width="274" /></a>A pak přijde obvinění. Definice nepřítele. <b>Korporace! </b>Abstraktní ničitel naší svobody. Zločinec, který nám dává práci a peníze, aby nás mohl 40 hodin týdně ovládat... <i>wait a sec! Jen 40 hodin týdně!? Nebývalo to podstatně víc?</i><br />
<i><br /></i></div>
<div>
A pak samozřejmě, nezbytné obvinění vzdělávacího systému. Protože pro lidi, kteří sotva dokončili střední, je traumatizující představa, že by na nich škola bývala mohla nechat pozitivní následky. Všechno to byla tupá šikana a snaha jim vymýt mozek a udělat z nich uniformní součást stáda...<br />
Což je hodně populární motiv, protože k čemu jinému má škola sloužit? Snad ne k tomu, aby poskytla souměřitelné množství základních informací, které by měli mít k dispozici prakticky všichni (jako třeba základy počtů a gramatiky)?</div>
<div>
<br /></div>
<div>
A aby to nebylo málo, všechny tyhle teze, nebo spíše názory, jsou předkládány stále naléhavějším hlasem a s gradující vtíravou hudbou, která má vyvolat pocit epického znepokojení (což docela funguje – podobně jako když si člověk pustí hudbu od <a href="https://www.youtube.com/channel/UCzsnTWRprC3VA_foYPZlbaw" target="_blank">Two Steps from Hell</a> a jde umývat nádobí... to pak také provází pocit, že se děje něco zásadního pro osud lidstva).</div>
<div>
<br /></div>
<div>
A mezi tím vším létají prázdná prohlášení, kdy se proti sobě staví extrémy. Ideální svět a masová výroba. Svoboda proti otroctví. Příroda a znečištění... Černobílý polarizovaný svět stavící na boji svobodné vůle proti korporátní mašinerii.</div>
<div>
A když srovnání dostatečně vyeskalují, přijde další kolo obviňování. Vy za nic nemůžete, vy jste jen poslušné nástroje těch nahoře. Ale můžete ty okovy setřást... <i>Blah blah blah...</i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Důležité je, že žádná z předestřených myšlenek není doprovázena faktografií. Není jasné, jak k ní autoři došli a zda ji lze ověřit. Historky o nebezpečnosti očkování (které ve videu chválabohu nefigurují) mají podstatně lepší zdrojování než tohle video, jakkoliv se opírají o jednu vyvrácenou zmanipulovanou studii.<br />
Na jedné straně je předloženo tvrzení, že život ve Spojených státech zvyšuje riziko rakoviny, ale na druhé straně není nijak naznačeno proč to tak je (protože se nabízí, že za to můžou ONI) a z jaké statistiky tahle myšlenka vychází.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-z3MuYjWpJu5DeZjp2TYyx_27MNOPBxXnZ4PkRMgEXyikKKUZ1Q99JmcUdNsgVr5YAD_1k7FS-2n4YAafBUOMTD27xnPa8Gj_FNo-FPtB0Ak9iM-G40ExB2BG675x3SOcJFupUyTPywU/s1600/zeitgeist.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-z3MuYjWpJu5DeZjp2TYyx_27MNOPBxXnZ4PkRMgEXyikKKUZ1Q99JmcUdNsgVr5YAD_1k7FS-2n4YAafBUOMTD27xnPa8Gj_FNo-FPtB0Ak9iM-G40ExB2BG675x3SOcJFupUyTPywU/s1600/zeitgeist.jpeg" height="208" width="320" /></a>Co je pro opravdu podstatné je skutečnost, že nabízí jednoduchá tvrzení, se kterými bude každý soudný člověk alespoň trochu souhlasit: </div>
<div>
<i><span style="color: cyan;">U voleb prezidenta bychom si klidně mohli hodit mincí. Jde o dvě strany téže mince.</span></i></div>
<div>
<i><span style="color: cyan;">Žijeme ve světě na pokraji zhroucení.</span></i></div>
<div>
<i><span style="color: cyan;">Chováme se jako bychom byli vševědoucí bytosti, ale stále je toho tolik, co nevidíme.</span></i></div>
<div>
A tak dále... pokud divák není zvyklý přemýšlet nad tím, že neexistují jednoduchá řešení a jednoduché příčiny komplexních problémů, musí se nutně přistihnout při tom, že mlčky přikyvuje, kdykoliv je mu předložen další <b>faktoid</b>. A než video skončí, je zoufalý ze světa okolo a má pocit že ho společnost zradila a on se musí postavit proti systému.</div>
<div>
<br /></div>
<h3>
Proč?</h3>
<div>
To je otázka, kterou si neumím dostatečně zodpovědět. Nezdá se mi představa, že by někdo podobnými video-kompiláty sledoval složitě elaborovaný plán na svržení vlád a převzetí moci. Spíš jde o osamocenou aktivitu lidí, kteří nemají sami za sebe mnoho co říct, ale trpí mesiášským komplexem. A cítí se prostě lépe, když všem okolo říkají, že jíst maso je špatné, korporace a vlády jsou zkažené a na světě by bylo mnohem líp, kdyby se všichni měli rádi a táhli za jeden provaz (což je sice pravda, ale kdyby to bylo tak jednoduché, už by to dávno fungovalo).</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Potíž je, že kolem takových lidí se rádi shromažďují pošuci (omlouvám se, ale tak to prostě je), a podporují je, protože takový zjednodušený výklad světa je mnohem pohodlnější než realita... A kolem pošuků se zase hromadí zlí lidé, kteří dokáží tuhle frustraci a zjednodušené vnímání světa využít ke svým vlastním cílům. Politicky, ekonomicky i na čistě sobecké osobní rovině.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>Čekáte, že vám nabídnu nějaké řešení nebo radu na závěr? Nic nebude! </b></div>
</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-66670973042672880302015-03-20T11:39:00.000+01:002015-03-20T11:39:05.809+01:00První a poslední<div style="text-align: justify;">
U knih (a povídek) je důležitá první věta. A občas stane, že ta poslední zkazí celkový dojem. Filmy fungují podobně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Už jsme si řekli, že prvních cca 10 minut filmu rozhoduje o tom, nakolik se nám příběh líbí, ale, jak už to bývá, je v tom mnohem víc.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podobně jako <a href="https://vimeo.com/jacobtswinney" target="_blank">Jacob T, Swinney</a> jsem si všiml určité symetrie mezi prvním a posledním záběrem filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/346856-zmizela/" target="_blank">Gone Girl</a> (David Fincher, 2014), kde dokonce první záběr vyvolává otázku, na kterou během filmu divák zapomene, aby byly v posledním záběru zodpovězena...<br />
A zatímco já jsem se zastavil u pouhého: „To je ale zajímavé. Líbí se mi, jak s tím Fincher pracuje.“, Swinney šel výrazně dál...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nikdy jsem se nevěnoval systematickému pozorování a třídění filmů do takových detailů a jsem opravdu vděčný lidem, kteří na to mají dost času a trpělivosti. A kteří navíc umí svá zjištění dobře prodat.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Swinneyho analýza mě do budoucna donutí všímat si dalších drobností – i když mi dost lidí říká, že to je moje nemoc z povolání, a že si kvůli tomu filmy nemůžu užít. Ale opak je pravdou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Náhled do struktury filmového díla je jiný než běžný konzum (jakkoliv to zní povýšeně). Mnohem víc oceňuji, když si autoři hrají a dokazují, že umí používat vypravěčské prostředky způsobem, který je svěží a iniciativní. Je to dalece za hranicí líbí/nelíbí, která se u mě uplatňuje také, ale i špatný film může v mých očích hodně získat, když je kvalitně natočený.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Teď se ale pohodlně usaďte a podívejte se na první a poslední záběry očima Jacoba T. Swinneyho.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="281" mozallowfullscreen="" src="https://player.vimeo.com/video/122378469" webkitallowfullscreen="" width="500"></iframe> </div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://vimeo.com/122378469">First and Final Frames</a> from <a href="https://vimeo.com/jacobtswinney">Jacob T. Swinney</a> on <a href="https://vimeo.com/">Vimeo</a>.</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Rozhodně nelitujte času a podívejte se i na další jeho sestřihy. Stojí za to.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-16834006565901400862015-02-25T18:52:00.001+01:002015-02-25T19:37:01.204+01:00Breaking point<div style="text-align: justify;">
Když člověk, ať už je to filmař nebo spisovatel, vypráví příběh, obvykle naráží na to, že existují jistá schémata, kterých je dobré se držet. Pravidla, jež je nutné znát a chápat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Tohle je věc, kterou opakuji neustále a ano, existují výjimky. Jenže ty výjimky vycházejí ze znalosti pravidel (na obou stranách sdělení) a hry s nimi.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
To je i případ jevu, kterému se občas říká <b>bod zlomu</b> nebo <b>breaking point</b>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhabK7lZDyMdddxRTpfPhlaJ_4KJqDtNrYOIqZvblkse2S5LkkPHY7M9JIWg57nRgvAf_mBSPSQm4eUabty59hyw8qFndQYoHWiP6ZJ7Kq5DIGg1x3ZXl9MTregSDVYGzkEtM-5ld0yRM/s1600/aristoteles-3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhabK7lZDyMdddxRTpfPhlaJ_4KJqDtNrYOIqZvblkse2S5LkkPHY7M9JIWg57nRgvAf_mBSPSQm4eUabty59hyw8qFndQYoHWiP6ZJ7Kq5DIGg1x3ZXl9MTregSDVYGzkEtM-5ld0yRM/s1600/aristoteles-3.jpg" height="200" width="175" /></a></div>
Drama!</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každý, kdo se alespoň základně orientuje v antickém dramatu (tj. absolvoval střední školu) ví, že podle Aristotela se děj dramatu (respektive tragédie) dělí na pět fází. <b>Expozici</b> - <b>Kolizi</b> - <b>Krizi</b> - <b>Peripetii</b> a <b>Katastrofu</b>. Což je obecně rozšířený omyl, kterému jsem dlouho sám věřil!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za tímto dělením nestojí Aristoteles, nýbrž německý divadelní teoretik Gustav Freytag z 19. století.</div>
<div style="text-align: justify;">
Sám Aristotles byl při svém dělení zdaleka nejblíže tomu, jak dnes uvažuje Holywood. Když tedy Syd Field dělil děj na <b>Setup</b> - <b>Confrontation</b> - <b>Resolution</b>, byl antickému Řecku mnohem blíže než my v Evropě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Příběh! </h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Proč o tom píšu?</div>
<div style="text-align: justify;">
Breaking point se totiž nejsnáze definuje jako moment na samém konci <b>Krize</b>. V příběhu je to ten okamžik, kdy protagonista zdánlivě ztratil všechny možnosti, jak by mohl situaci zachránit. Konflikt dospěl ke svému vrcholu, všechny naděje jsou ztraceny...<br />
Je to ten okamžik, kdy detektivovi policejní náčelník sebere odznak i zbraň, důkazy vedou do slepé uličky a jediné, co zbývá je sáhnout po sklenici bourbonu.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDb13wMSCGiwBd98-goYMPmhAdJ6aOJ4IMSvzz6MF1zittyPuoJKHKRe-sqKjheTsVUZzhT7AEFeLXupIB7JZZGkWIXL74mqvIx7-ARUx2oP2QcaLxZcurDaRUp79px5VycAFCLjCMcho/s1600/edge-of_tomorrow_cruise-800x433.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDb13wMSCGiwBd98-goYMPmhAdJ6aOJ4IMSvzz6MF1zittyPuoJKHKRe-sqKjheTsVUZzhT7AEFeLXupIB7JZZGkWIXL74mqvIx7-ARUx2oP2QcaLxZcurDaRUp79px5VycAFCLjCMcho/s1600/edge-of_tomorrow_cruise-800x433.jpg" height="173" width="320" /></a>Zlomový okamžik je důležitý zejména v akčních filmech. Ukazuje divákovi, že hrdina je zranitelný, jde mu opravdu o hodně a rozhodně se nemůže spoléhat na to, že mu vše vyjde. Je důkazem toho, že k tomu, aby se konflikt vyřešil, je nutné hodně obětovat. Možná i všechno.<br />
<br />
Aby to bylo pochopitelnější, uvedu několik příkladů. Nicméně se při tom nelze vyhnout spoilerům, za což se předem omlouvám.<br />
<br />
Loňský akční blockbuster <a href="http://www.csfd.cz/film/307556-na-hrane-zitrka/" target="_blank">Edge of Tomorrow</a> (Doug Liman, 2014) nám poslouží velmi dobře, už jen proto, že je v něm několik momentů, které lze za zlomové považovat – a fungují velmi dobře.<br />
Drtivou část filmu sledujeme Toma Cruise, jak se mění ze zbabělého úředníka v mašinu na zabíjení mimozemšťanů. A zdá se, že ho nemůže nic zastavit. Přesto propadne depresím a zběhne. Tou dobou už je velmi schopný a v bitvě může obstát způsobem, jaký nechává jeho spolubojovníky daleko za ním. Přesto to téměř vzdá a vidí, jak se svět řítí do záhuby.<br />
Ale to ještě zdaleka není zlom, i když v jiném filmu by jím rozhodně byl. I v tomto okamžiku je totiž prakticky nezničitelný. Stačí mu zemřít a restartovat den.<br />
Pak ale konečně objeví způsob, jak porazit nepřítele a... přijde o svoji schopnost.<br />
Je přivázaný k lůžku v nemocnici, obviněný z mnoha zločinů a pokud nyní zemře, mimikové definitivně vyhrají. Cokoliv odteď udělá, je čin zoufalého muže, který neskutečně riskuje. A napětí na straně diváků se dá doslova krájet.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtP7BEtcWZjE94k7TrVqbn5aHBQlJtu3XWnFdfrUO6IvLt5voZvqp-3u1n1vnWRQ5CR3ybMaSmomVXNamjmKFkkrxGHXbmMTpZAhH8jTLG5bcS6m0ZZUfU37ZhRcBgv7ZUniVchiNQOFQ/s1600/z9e9MKZ.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtP7BEtcWZjE94k7TrVqbn5aHBQlJtu3XWnFdfrUO6IvLt5voZvqp-3u1n1vnWRQ5CR3ybMaSmomVXNamjmKFkkrxGHXbmMTpZAhH8jTLG5bcS6m0ZZUfU37ZhRcBgv7ZUniVchiNQOFQ/s1600/z9e9MKZ.gif" height="136" width="320" /></a></div>
Nebo jiný příklad. Naprostá klasika je <a href="http://www.csfd.cz/film/9499-matrix/" target="_blank">The Matrix</a> (Wachovští, 1999) – a zlomovým okamžikem je <a href="https://www.youtube.com/watch?v=bro2zAiyoOY" target="_blank">souboj s agentem Smithem v podzemce</a>. Je to dokonce esenciální způsob vyprávění zásadního souboje. Bez ohledu na to, jak moc se Neo snaží, po každém jeho úspěšném útoku dostane o to brutálnější výprask.<br />
Dokonce plive krev.<br />
A je jedno, že se po drtivé ráně zvedne a předvede velkolepou sérii úderů, které by jej měly vrátit zpět do hry, Smithovi to nijak nezabrání v tom, aby ho opět srazil na kolena.<br />
Nakonec Neo (a to už v odkazovaném videu není) dosáhne malého zoufalého úspěchu, který mu koupí čas, aby mohl utéct, ale ten okamžik před tím, kdy klečí v kolejišti, se zdá, že je konec.<br />
<br />
Podobně například <a href="http://www.csfd.cz/film/16103-rocky/" target="_blank">Rocky</a> (John G. Avildsen, 1976) a vlastně i jeho pokračování – závěrečný souboj v ringu je strukturovaný obdobným způsobem, jako bod Davida s Goliášem.<br />
I když tady je zlom posunutý mnohem blíže k samotnému závěru (second plot point - jsme v americké kinematografii, nezapomínejme).<br />
<br />
<h4>
Efekt!</h4>
<br />
Jak už jsem napsal, zlomový moment je něco, co divákovi ukazuje, že hrdina je zranitelný. Že má co ztratit a reálně to opravdu hrozí. Vytváří (rozšiřuje) propast mezi tím, co zvládne, a o co usiluje. A právě to vytváří ten kýžený heroický moment.<br />
<br />
Hrdinové mající všechno takříkajíc na háku jsou zábavní, ale divák o ně téměř nemá strach. Tak nějak očekává, že přese všechno, co se jim postaví do cesty, uspějí.<br />
Proto je tak těžké natočit zajímavý film o Supermanovi. Jak je možné efektivně (a třeba i efektně) zlomit někoho, kdo je nezničitelný? Dokonce ani Doomsday ho nedokázal zlikvidovat! A to byl nějaký borec. <b><i><span style="color: red;">Nerd Alert!</span></i></b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlo5QQu-K0qiyflhgXW3XJtx8ZarhQWM750kD4XM0Rpm9DkswtYjCMWmwhPmAyBxOubh18R0Ws_-AMQUW6Lf3IAPLDxuByg2p_vtFQwTFabQ2jYYDRlnhffgsETEOnxAZYe7VAv8Jz9lA/s1600/kickass-first-official-full-01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlo5QQu-K0qiyflhgXW3XJtx8ZarhQWM750kD4XM0Rpm9DkswtYjCMWmwhPmAyBxOubh18R0Ws_-AMQUW6Lf3IAPLDxuByg2p_vtFQwTFabQ2jYYDRlnhffgsETEOnxAZYe7VAv8Jz9lA/s1600/kickass-first-official-full-01.jpg" height="210" width="320" /></a></div>
Naproti tomu třeba <a href="http://www.csfd.cz/film/248143-kick-ass/" target="_blank">Kick-Ass</a> (Matthew Vaughn, 2010) je obyčejný kluk ze střední školy a k tomu, aby byl v problémech, stačí i jen to, aby se do něj pustilo víc protivníků naráz. Takže když skončí <a href="https://www.youtube.com/watch?v=YFvg-Xymat0" target="_blank">přivázaný k židli</a>, tluče ho skupina gangsterů a hrozí mu, že uhoří zaživa, je to opravdu vážné. V ten moment lituje toho, co udělal a co už nestihne v životě udělat... Bod zlomu!<br />
Ve druhém díle <a href="http://www.csfd.cz/film/278476-kick-ass-2/" target="_blank">Kick-Ass 2</a> (Jeff Wadlow, 2013) je zásadním okamžikem chvíle, kdy Daveovi zabijí otce. To už je prakticky klišé, ale v rámci žánru funkční.<br />
<br />
Motiv zesnulého přítele (nebo někoho jiného blízkého) je velmi oblíbený a není omezený pouze na akční filmy.<br />
Ve <a href="http://www.csfd.cz/film/116226-fontana/" target="_blank">Fontáně</a> (Darren Aronofsky, 2006) zemře Isabel právě ve chvíli, kdy je Tomas krok od jejího vyléčení a jeho zoufalství zakalené hněvem je jedním z velmi silných okamžiků filmu. Právě díky němu je to, co potom přijde, tak silné a očišťující.<br />
<br />
V romantických filmech se pak celý dlouhou dobu budovaný vztah sesype jako domeček z karet. I to je zlomový moment. Je nutný k tomu, aby o něco více vyniklo závěrečné usmíření.<br />
Bylo by k ničemu, kdyby si ti dva zamilovaní tvrdohlaví pitomci promluvili jako dospělí a vzájemně si naslouchali. Ale.. věřil by jim potom někdo hloubku toho citu, kdyby nemuseli nic obětovat a prokázat svoji věrnost navzdory okolnostem?<br />
<br />
<h4>
Zlom!</h4>
<br />
Breaking point je dokonalý vypravěčský nástroj. Není snadné jej zvládnout – pohybuje se na samé hraně klišé a když to s ním tvůrce přežene působí zbytečně samoúčelně. Ale jakmile se to povede, diváci přestávají dýchat a zapomínají i na to, že právě vypili velký kelímek limonády a už nějaký čas se jim chce na záchod.<br />
<br />
Schválně si vzpomeňte na své oblíbené hrdiny a zkuste u nich určit jejich zlomové momenty. A o své poznatky se podělte v komentářích. Budu se těšit.<br />
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-56690774180502392372015-02-16T13:34:00.000+01:002015-02-16T13:34:43.089+01:00Otázka vlivu<div style="text-align: justify;">
Před tím, než se pustím do úvahy, která mě vedla k napsání tohoto textu, neodpustím si odkaz na jednu teorii, která je relevantní k tématu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jedná se o tzv. <b>efekt třetí osoby</b>. Nejde o nic menšího, než o předpoklad (založený na pozorování), že lidé vnímají účinek působení médií na svoji osobu a jejich blízké jako minimální, zároveň ale přeceňují míru účinků na ostatní. Tento postoj (<i><b>já</b> a <b>my</b> se nenecháme ovlivnit tolik jako <b>oni</b></i>) následně vede k oslabování vlastní odolnosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zjednodušeně by se tak dalo říct, že <b>efekt třetí osoby</b> je obdobou <b>projekce</b> vlastních špatných vlastností do někoho jiného.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Autorem studie <i><a href="http://poq.oxfordjournals.org/content/47/1/1.abstract" target="_blank">The Third-person Effect in Communication</a></i> z 80. let je Phillips Davison a je pozoruhodbné jak málo se právě o tomto tématu mluví. Snad i proto, že by tím lidé přiznali, že jsou vlastně docela snadno ovlivnitelní, i když dlouho tvrdili opak?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Oko světa</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIpxbp_Yo3JFBq88e0CHdlswiMq6YUk3G6t7tFy73LsAyTDKX7i93sOnTTlWr8O0bmNY-Is7dd9llb6RK9R2kXYZhzLG4zicQ7FwdSmGZw7f-0I0k3sPGQmBG1BbMbD27In6bOTHsC0gI/s1600/_65156153_promo4_976.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIpxbp_Yo3JFBq88e0CHdlswiMq6YUk3G6t7tFy73LsAyTDKX7i93sOnTTlWr8O0bmNY-Is7dd9llb6RK9R2kXYZhzLG4zicQ7FwdSmGZw7f-0I0k3sPGQmBG1BbMbD27In6bOTHsC0gI/s1600/_65156153_promo4_976.jpg" height="180" width="320" /></a>Jak už jsem dříve psal, střihač je ten, kdo <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2011/09/ne-strih.html" target="_blank">vede divákovo oko</a> a ukazuje mu to, na co by se měl soustředit. Má tak do značné míry moc nad tím, co divák smí vidět. Navíc viděné <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2011/09/kulesovuv-efekt.html" target="_blank">zasazuje do kontextu</a>, čímž ovlivňuje obsah a významový přesah záběrů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vzato kolem a kolem, je práce s videozáznamem mocnou zbraní v rukách propagandy, pokud s ním někdo umí zacházet.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<br />
<br />
Pesimisté by možná řekli, že už se to ve velké míře děje a je to něco s čím se musí počítat, navíc oni televiznímu zpravodajství nevěří ani slovo (third-person effect jako vyšitý), ale pravda je naštěstí mnohem složitější a zdaleka ne tak krutá.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I když je střihač (ve spolupráci s redaktorem) schopný poměrně intenzivně působit na emoce diváků, dopad takového působení je většinou poměrně krátkodobý a rozhodně nejde o jediný faktor ovlivňující divácké postoje. Silné emoce (smutek a hněv jsou nejsnazší na vytvoření) sice zůstávají i dlouho poté, co příjemce zprávy zapomene na to, o čem přesně byla, ale k vytvoření emoční vazby je třeba dlouhodobějšího soustředěného působení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Něčeho takového je ale v pluralitní demokratické společnosti těžké dosáhnout (totalitní režimy to mají snazší, zvláště když mají plnou kontrolu nad médii, jako se to děje například v Rusku) a zmatečné, vzájemně si protiřečící, signály pak vedou spíše ke znechucení politikou a zásadními tématy jako takovými, pokud u jedince nepřeváží potřeba se s nějakým ze zmíněných témat identifikovat.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl-pRqAr_WP4ZEn4KfFRG3qOaHypxerRwnuzlpd2LtQe7hyphenhyphen1XDKDABlOY2uYq_Xoe2tBDnpbp4wYnASs3n-MkzgC1TsrnPnwnVlXGX_N1Quk15R49DVAN4SFi4iep-YOolE4rWtGqBmlc/s1600/EditorMike.png" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl-pRqAr_WP4ZEn4KfFRG3qOaHypxerRwnuzlpd2LtQe7hyphenhyphen1XDKDABlOY2uYq_Xoe2tBDnpbp4wYnASs3n-MkzgC1TsrnPnwnVlXGX_N1Quk15R49DVAN4SFi4iep-YOolE4rWtGqBmlc/s1600/EditorMike.png" height="159" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">seriál Family Guy</td></tr>
</tbody></table>
K takové identifikaci slouží agenda setting (zejména před volbami), ale i poté jsou nejvíce převažujícími emocemi rozpaky a zmatek, zvlášť pokud dotyčný jedinec nadále naráží na to, že si různé zprávy odporují a nelze tak zaujmout jednoznačné stanovisko.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud je dost hloupý nebo pohodlný, zvolí si jedno hledisko a k tomu přilne. V ten moment s ním už propaganda jen tak nepohne – rozporné zprávy bude vnímat jako účelově lživé nebo dokonce jako útok na osobní názorovou integritu. V podstatě se bude jednat o fanatika.</div>
<div style="text-align: justify;">
Lidé s potřebou většího duševního rozhledu, vyžadující více informací k vytvoření názoru, jsou naopak frustrováni, protože i oni by rádi nalezli jedinečný pravdivý názor, ale jsou si vědomi absurdity takového požadavku. Dost často to pak končí rezignací nebo názorovou rozkolísaností. Nebo se z pohodlnosti rozhodnou patřit mezi fanatiky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Zodpovědnost</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako člověk pracující ve zpravodajství jsem si vědom odpovědnosti, kterou v takové situaci z hlediska vytváření informačního kontextu, mám.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejsem dokonalý – sem tam mi něco ulítne nebo si neodpustím malý skrytý žert (což je možná horší než prosté přehlédnutí), ale mám okolo sebe dost lidí, kteří se na moji práci dívají a poskytují mi silnou zpětnou vazbu. Občas s nimi třeba i nesouhlasím, ale zpravidla najdeme nějaký kompromis, aby byly zprávy, které pouštíme do světa maximálně názorově vyvážené a objektivní.</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Jakkoliv je objektivita nedosažitelný ideál - přeci jen jsme stále jen obyčejní lidé s vlastními názory, emocemi a postoji. Spolupráce nám pomáhá omezit osobní výstřelky na minimum, ale přesto nejsme lepší v ničem jiném než v tom, že máme přístup k většímu množství informací než kolik může divácká veřejnost zpracovat, má-li se věnovat ještě něčemu jinému.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZ79pW2aaZ_tp8YNPm266igxh3MYK6Vya5_dbDRWjssWZm9g-9cHS3cE-5ikicSoxv9ORzsL35ZjVk1EFLDqqIQ5DP9AxualReaQyrSSi9zbyPbSey3xogKNb5bTTxK6BZuFVI-s6uqNs/s1600/img-the-newsroom_1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZ79pW2aaZ_tp8YNPm266igxh3MYK6Vya5_dbDRWjssWZm9g-9cHS3cE-5ikicSoxv9ORzsL35ZjVk1EFLDqqIQ5DP9AxualReaQyrSSi9zbyPbSey3xogKNb5bTTxK6BZuFVI-s6uqNs/s1600/img-the-newsroom_1.jpg" height="213" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">seriál The Newsroom</td></tr>
</tbody></table>
To důležité ale je, že se člověk snaží zachovat velkou míru pravdivosti toho, co zpracovává. Dokonce i ve chvíli, kdy mu to není zcela po chuti.<br />
Je to značná odpovědnost a silný tlak, se kterým se lidé ve zpravodajství vyrovnávají různě. Někteří se nechají zlomit a raději jdou dělat jinou práci, někdo propadne alkoholu, cigaretám nebo dokonce drogám, jiný hledá úlevu v koníčcích, charitě nebo nezávazných vztazích. Je to ryze individuální, ale je nutné se s tou tenzí, která práci provází, nějak pracovat.<br />
Jsou i lidé, kteří tu odpovědnost necítí, ale mnoho jsem jich nepoznal. Většinou na mě spíše působili dojmem, že před tím tlakem utekli do pohodlné ignorace. Namísto toho, aby řešili etiku vlastní práce, zabývají se povrchními záležitostmi, jež se jí týkají. Nic proti takové formě úniku.<br />
<br />
I pro mě osobně je velmi těžké udržet si povědomí o vlastní morálce. Vím, kdo jsem, co cítím, jaké je mé úkoly za závazky. Vím, že je pro mě nepřijatelné ohnout pravdu tak, aby sloužila něčím zájmům (a děkuji Bohu, že jsem dosud nebyl postaven do situace, kdy bych to musel řešit).<br />
Přesto je to vyčerpávající a nejednou jsem byl na hranici vyhoření.<br />
Ale miluji svoji práci a chci ji dělat dál!<br />
<br />
<h4>
Kontrola</h4>
<br />
Je vlastně docela zvláštní, že se v mém okolí vyskytuje tak málo lidí, kteří by byli tak morálně pokřivení, aby chtěli manipulovat lidmi a nebo zneužít vliv, který mají. Vlastně osobně neznám žádného a přikládám to i tomu, že tenhle druh práce takové lidi až tak moc nepřitahuje.<br />
Práce v PR agenturách, volebních týmech nebo přímo politice v tomhle přináší mnohem silnější benefity, pokud je člověk dost otrlý, aby mu nevadilo vnucovat lidem svoji vůli. Zpravodajství nese přílišné riziko, osobní vliv je ve srovnání s ním směšný a vlastně se tu ani nepohybuje dost peněz (v absolutním měřítku ano, ale jednotlivec, pokud není právě generální ředitel, z nich mnoho nevidí). Trochu smutné pro lidi, kteří tu pracují, ale pro obor jako takový je to výhoda (draze vykoupená).<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimgL6RxnMujTzoL9NCQ70g6T5mNXE56nnMFnFYGvJrzt1m0DmzAHiYUsap0cmI5Zuq1NE3oykzqHWhkjMHrBgKxkU016082RveAm9qKthUMm037oBr-vtelvjPMRDj8v5lpo-A0vBgiGM/s1600/Newsroom.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimgL6RxnMujTzoL9NCQ70g6T5mNXE56nnMFnFYGvJrzt1m0DmzAHiYUsap0cmI5Zuq1NE3oykzqHWhkjMHrBgKxkU016082RveAm9qKthUMm037oBr-vtelvjPMRDj8v5lpo-A0vBgiGM/s1600/Newsroom.jpg" height="223" width="320" /></a>Pochopitelně jsou i média, která shromažďují lidi s nižším morálním kreditem, ale tehdy se většinou jedná o fanatiky (takynovináři okolo alternativních „zpravodajských“ serverů) nebo velmi slušně zaplacené lidi s nízkým morálním kreditem (sem řadím i bulvární novináře ze společenských rubrik).<br />
<i>Nemám takové lidi rád, ale jsou asi nutným zlem. Daní za to, že máme demokracii, kde svůj hlas mají mít i lidé s pochybnou morálkou...</i><br />
<i><br /></i>
Myslím, že zdaleka nejdůležitější je, aby se člověk pohyboval v prostředí, kde mu jeho kolegové vždy připomenou, jaké jsou jeho povinnosti k sobě samému i lidem tam venku.<br />
Pokušení může být velké a sám o sobě vím, že bych byl teoreticky schopen vytvářet značně zkreslený obraz reality, ale také vím, že tu jsou lidé, kteří by mě včas zastavili. Což je příjemný pocit – a zároveň závazek, protože to samé pro ně musím udělat já.<br />
<br />
Díky tomu se těm pokušení vyhýbám mnohem snáze...</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-62290818762419126892015-02-14T12:50:00.001+01:002015-02-14T12:50:31.025+01:00Romantické filmy<div style="text-align: justify;">
Nejsem nijak velký nadšenec osobních žebříčků, ale už jsem tu měl <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2013/12/vanocni-filmy.html" target="_blank">seznam oblíbených vánočních filmů</a>, a když už mám 14. února čas (nemusím do práce ani právě nemám komu věnovat svůj čas), řekl jsem si, že by stálo za to dát dohromady nějaký seznam oblíbených romantických příběhů...</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejde o objektivní hodnocení a u některých příběhů se dá diskutovat nakolik ještě jde o romantický příběh, ale i o tom osobní žebříčky jsou – podněcují debatu. Takže pokud máte vlastní seznam, nebojte se napsat komentář.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Na hromnice o den více</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI2gQEX8szuwbunSyBJqPHGjGGjZ5kTsxyK460draPqg2Rqz8vCOdxsRxdXHvYV7K-ji-sTIytmV3aBQNebjZCRTSxEg9HD2as21_RlmdG7dVVP7OZy4IdVa3gbjuZE3B1ycLX6s6ZnIw/s1600/Groundhog-Day-21.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI2gQEX8szuwbunSyBJqPHGjGGjZ5kTsxyK460draPqg2Rqz8vCOdxsRxdXHvYV7K-ji-sTIytmV3aBQNebjZCRTSxEg9HD2as21_RlmdG7dVVP7OZy4IdVa3gbjuZE3B1ycLX6s6ZnIw/s1600/Groundhog-Day-21.jpg" height="147" width="200" /></a><a href="http://www.csfd.cz/film/7570-na-hromnice-o-den-vice/" target="_blank">Groundhog Day</a> (Harold Ramis, 1993) je klasický příběh o nápravě špatného charakteru a získání osudové lásky. V žánru romantické komedie ale dosud nebylo natočeno nic lepšího.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bill Murray hraje jako o život a Andie MacDowell mu zdatně sekunduje... A člověk si musí položit otázku: Kdybych stále dokola prožíval ten samý den, jak by mě to změnilo? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
O Groundhog Day se poslední dobou hodně mluvilo v souvislosti s filmem <a href="http://www.csfd.cz/film/307556-na-hrane-zitrka/" target="_blank">Edge of Tomorrow</a> (Doug Liman, 2014), ale i když je (zatím) poslední akční film Toma Cruise dost dobrý, s Hromnicemi srovnání nesnese. Vždyť, co je armáda Mimiců proti jednomu počasí předpovídajícímu svišti?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Jestřábí žena</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRbtnTFfuP-fIHgKYZ5Vc58cnOr-Yrm-e_hILMOYpDuKDq_8_230OElH5QDWeuMbvByoQMZKdrpywsHOdrj-PV4bp5sSyqcGBYr-096QOq79evzAdXvXDw_Qgw6tmAudwL5fqYUXytaTo/s1600/ladyhawke.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRbtnTFfuP-fIHgKYZ5Vc58cnOr-Yrm-e_hILMOYpDuKDq_8_230OElH5QDWeuMbvByoQMZKdrpywsHOdrj-PV4bp5sSyqcGBYr-096QOq79evzAdXvXDw_Qgw6tmAudwL5fqYUXytaTo/s1600/ladyhawke.jpg" height="133" width="200" /></a>Moje srdcovka. Donnerova <a href="http://www.csfd.cz/film/2437-jestrabi-zena/" target="_blank">Ladyhawke</a> (1985) je další klasický příběh - milenci rozdělení kletbou. Rytíř Navarre (Rutger Hauer), který se v noci mění ve vlka, cestuje krajinou s věrným jestřábem – ve skutečnosti krásnou dívkou Isabeau (Michelle Pfeiffer), která je naopak člověkem pouze přes noc. Jeden bez druhého trpí, ale teprve pomoc mladého zloděje Gastona (Matthew Broderick) jim dovolí kletbu zlomit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Scénu, <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Hl-8npL-vUA" target="_blank">kdy se oba milenci smí za úsvitu na okamžik spatřit</a> (díky Gastonově vynalézavosti) mám hluboce zapsanou v paměti a neméně mě dostává skutečnost, že se oba hlavní protagonisté po většinu natáčení prakticky nesetkali a scéna, kdy zlomí kletbu, je tak jedním z prvních okamžiků, kdy se vidí tváří v tvář.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Věčný svit neposkvrněné mysli</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn2gDXdFSzMN7z3YQ_pYBDpa9WiSCY4mEOc_50B7gw9iygYtBWUqWCojOjBOHB8lIqVxT7ej5itu1MP6yECspM2mDMYhyphenhyphenKBjvsHHeUfni3UKe0LLM6HLMNQxUTIvwxjIPM3N3nzfNwcIY/s1600/eternal.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn2gDXdFSzMN7z3YQ_pYBDpa9WiSCY4mEOc_50B7gw9iygYtBWUqWCojOjBOHB8lIqVxT7ej5itu1MP6yECspM2mDMYhyphenhyphenKBjvsHHeUfni3UKe0LLM6HLMNQxUTIvwxjIPM3N3nzfNwcIY/s1600/eternal.jpg" height="179" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Herec Jim Carrey není nejznámnější pro své vážné role, ale i kdyby za svůj život zvládl natočit pouze <a href="http://www.csfd.cz/film/9568-truman-show/" target="_blank">Truman Show</a> (Peter Weir, 1998) a <a href="http://www.csfd.cz/film/70254-vecny-svit-neposkvrnene-mysli/" target="_blank">Eternal Sunshine of the Spotless Mind</a> (Michael Gondry, 2004), měl by místo v hereckém nebi jisté.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Věčný svit neposkvrněné mysli je zvláštní a silný film. Což je přesně to, co se dá od scénáristy Charlieho Kaufmana čekat... Popisuje příběh rozpadu i vzniku jedné osudové lásky a ukazuje, jak cenné mohou být vzpomínky, které bolí tak moc, že by je člověk nejraději vymazal.</div>
<div style="text-align: justify;">
Poprvé může film působit poněkud zmateně, ale opakované zhlédnutí odhalí, že se jedná o klenot. Sice nepatří mezi ty, které se pouští slečnám na rande, když je chce člověk dostat do správného rozpoložení, ale rozhodně zapůsobí na emoce... a i to je potřeba.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Terapie láskou</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8XF3J5zjomJ4biaZ30ndOGaCRp5NyRUna36CsE1qh0uJg2Z6Jum94VI9F_espdnfuDFbF7tbcmcKXd1dSO7FX3CIlaWcLj0GhiPH15GLe7Ihr290OQ5BHEmBsGdRQ9kFzwu_Q0pvPdLw/s1600/Bradley-Cooper-and-Jennifer-Lawrence-in-Silver-Linings-Playbook.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8XF3J5zjomJ4biaZ30ndOGaCRp5NyRUna36CsE1qh0uJg2Z6Jum94VI9F_espdnfuDFbF7tbcmcKXd1dSO7FX3CIlaWcLj0GhiPH15GLe7Ihr290OQ5BHEmBsGdRQ9kFzwu_Q0pvPdLw/s1600/Bradley-Cooper-and-Jennifer-Lawrence-in-Silver-Linings-Playbook.jpg" height="133" width="200" /></a>Na první pohled tuctový romantický film. Ale 8 nominací na Oscara (včetně scénáře, režie, i hereckého výkonu)?</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/film/289999-terapie-laskou/" target="_blank">Silver Linings Playbook</a> (David O. Russell, 2012) okrajově zasahuje mezi <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2012/01/tanecni-filmy.html" target="_blank">taneční filmy</a>, ale je i zdařilým pohledem do života lidí po nervovém zhroucení. Což byl hlavní důvod proč jsem na film šel do kina - recenze vypadaly příznivě a zdálo se, že nemá jít o lacinou slzopudnou zamilovanou limonádu... A vlastně jsem se ani moc nespletl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bradley Cooper i Jennifer Lawrence jsou zajímavý pár a své role hrají velmi dobře. Rozhodně byla radost sledovat jejich vzájemné potyčky a pološílené stavy... I postupnou cestu ke vzájemné důvěře.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud by opravdu někdo váhal, co si večer ve dvojici pustit za film, aby nebyl příliš starý nebo artový, Terapie láskou rozhodně neurazí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Město andělů</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_r8unoiGHp-2dA6YxcOMg_EHiSq39SbSwtOKiAPzbHQmuqY8tipZ_UCwsACMc0Ikup62WqpeEGDrXLADMue2oKsAkrA-YdwU2TutKPGZspktxEmuEsyAnSQ8lOdrZO5KNGTur4IRxYC4/s1600/city.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_r8unoiGHp-2dA6YxcOMg_EHiSq39SbSwtOKiAPzbHQmuqY8tipZ_UCwsACMc0Ikup62WqpeEGDrXLADMue2oKsAkrA-YdwU2TutKPGZspktxEmuEsyAnSQ8lOdrZO5KNGTur4IRxYC4/s1600/city.jpg" height="205" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Ne, to opravdu není provokace. Viděl jsem <a href="http://www.csfd.cz/film/32913-nebe-nad-berlinem/" target="_blank">Nebe nad Berlínem</a> (Wim Wanders, 1987) a jsem si vědom toho, že <a href="http://www.csfd.cz/film/8405-mesto-andelu/" target="_blank">City of Angels</a> (Brad Silberling, 1998) postrádá Nicka Cavea i Petera Falka (zato má Nicolase Cage, což je děsivá představa), ale ten film je prostě mnohem vstřícnější k divákovi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud milujete básně, Berlín a cirkus, je Nebe nad Berlínem ten pravý artový film pro vás, ale jako odpočinkový romantický film je příliš náročný.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oproti tomu, herecký rejstřík Nicolase Cage na roli anděla bohatě stačí a zbytek „herectví“ zvládne utáhnout Meg Ryan, na kterou se také mnohem lépe kouká... Základní prvky příběhu jsou podobné a romantika z filmu odkapává jako javorový sirup. Co víc si může člověk přát?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je to zkrátka takové malé guilty pleasure...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
A co další filmy?</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jistě, mohl bych zmínit i klasickou <a href="http://www.csfd.cz/film/1912-casablanca/" target="_blank">Casablancu</a> (Michael Curtiz, 1942) nebo moderní <a href="http://www.csfd.cz/film/178905-dobry-rocnik/" target="_blank">A Good Year</a> (Rirley Scott, 2006) – což mimochodem vůbec není špatný film, zvlášť pokud máte rádi víno – ale to bych se nikdy nedobral konce. Je spousta romantických filmů, které stojí za vidění, a to nejlepší je jejich objevování. Což ale platí pro všechny žánry...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A navíc si rád připravím pokračování na prvního Máje. ;-)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-60572905989671232702015-02-13T08:11:00.000+01:002015-02-13T23:14:09.065+01:00Vyvolení hrdinové<div style="text-align: justify;">
<i>„Jsi čaroděj, Harry.“ – </i>Harry Potter a Kámen mudrců (2001)</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>„Jsi sedmý syn sedmého syna.“ – </i>Sedmý syn (2014)</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>„You are the One, Neo. You see, you may have spent the last few years looking for me, but I have spent my entire life looking for you.“ – </i>The Matrix (1999)</div>
<div style="text-align: justify;">
a další...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nedá se říct, že bych je neměl rád, ale je to už trochu únavné a příliš pohodlné. Hrdinové vyvolení osudem, děti proroctví, zázračně nadaní mladí lidé, kteří potřebovali jenom dostat šanci, aby se stali hrdiny a zachránili svět.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Pamatujete si ten čas, kdy hrdinové museli pro své vítězství dřít, obětovat se a složitě získávat důvěru těch, kdo jim mohli pomoci? Neměli nic jisté a když měli prohrát, nečekala v pozadí žádná věštba, která by jim vytrhla trn z paty. A pokud ano, nebyla garantovaná.</div>
<br />
<h4>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCZGNiX7DKunKJCfeHIuDEz_6OQGQ-SeIMjTmuu_ALpG3XGVOnj0NK8UZ0lq0BSurLHLq873qVwhDDOfsBSc9MJJhB1ZSLC6MLs_mmoSwb8f3rzpY-Ndz6YBD9Y0WMC-P-x65yrcV7qZI/s1600/Conan+The+Barbarian13.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCZGNiX7DKunKJCfeHIuDEz_6OQGQ-SeIMjTmuu_ALpG3XGVOnj0NK8UZ0lq0BSurLHLq873qVwhDDOfsBSc9MJJhB1ZSLC6MLs_mmoSwb8f3rzpY-Ndz6YBD9Y0WMC-P-x65yrcV7qZI/s1600/Conan+The+Barbarian13.jpg" height="208" width="320" /></a></div>
Barbaři a čarodějové</h4>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="http://www.csfd.cz/film/6685-barbar-conan/" target="_blank">Barbar Conan</a> (John Milius, 1982) není příběh o vyvoleném válečníkovi. Conan má vážný důvod nenávidět Thulsu, který mu zabil rodiče, ale stráví roky v otroctví, a místo toho, aby se soustředil jen na pomstu, snaží se prostě přežít. A když konečně dostane příležitost srovnat skóre, fatálně selže...</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
A co se stane pak? Dá se dohromady, o něco lépe se připraví a nakope tomu sviňákovi pr... no prostě, se mu to podaří. <i>A pronese asi <a href="http://youtu.be/W5K3AKl5qpc?t=1m19s" target="_blank">nejupřímnější modlitbu všech dob</a>.</i><br />
<i><br /></i>
Je drsný, odhodlaný a nelítostný. Ale není předurčený osudem a musí zatraceně makat, aby neskončil jako hadí potrava.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nebo v <a href="http://www.csfd.cz/film/7625-princezna-nevesta/" target="_blank">Princess Bride</a> (Rob Reiner, 1987) – hlavní hrdina, i když to ve filmu není nijak přímo ukázané, strávil dlouhé roky sebezdokonalováním do té míry, že je schopný porazit zkušeného šermíře, který, podobně jako on, zasvětil dlouhé roky studiu boje. A přesto, když dojde na konečnou konfrontaci, je mu to k ničemu...</div>
<div style="text-align: justify;">
Když pomineme „Pravou lásku“, nemá žádné zvláštní schopnosti, jen je tak trpělivý... Což opakovaně dokazuje...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0_1_8Yrii4XBGX-gEaSD64yjQqNdgQi5jLa_v7ixIkcQkUOm68meYGo12JlmS2-9eCDDD6-P5WoNB2h2f6pucXMvtuTxLB6bOOa4HJKBLJjJVvzMbxkt8iFCCpjSCfoBfNUr33xo1qQw/s1600/duel1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0_1_8Yrii4XBGX-gEaSD64yjQqNdgQi5jLa_v7ixIkcQkUOm68meYGo12JlmS2-9eCDDD6-P5WoNB2h2f6pucXMvtuTxLB6bOOa4HJKBLJjJVvzMbxkt8iFCCpjSCfoBfNUr33xo1qQw/s1600/duel1.jpg" height="200" width="320" /></a></div>
Proti těmto hrdinům stojí Harry Potter, Eragon, Neo... všichni ti, kteří ke svým schopnostem přišli bez větší námahy, stojí za nimi proroctví nebo nějaká mocná bytost a namísto toho, aby museli sami za sebe něco obětovat, se za ně obětují druzí.</div>
<div style="text-align: justify;">
I když jsou tyto příběhy zhusta zábavné, ztrácejí jedno ze zásadních poselství, které je pro diváky dost podstatné – za úspěchem stojí poctivá dřina a nezdolnost, nikoliv štěstí nebo předurčení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je to krásná iluze. Malý chlapec z pokojíku pod schody se ze dne na den stane boháčem, dostane do ruky celou škálu magických věcí a je natolik protekční, že i když fláká (či dokonce sabotuje) výuku na prominentní škole, nic se mu nemůže stát. Časem i on musí nést odpovědnost za vlastní osud, ale i tehdy zasáhne vyšší moc, aby obeť, kterou musí podstoupit, nebyla příliš velká.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ve srovnání s Harry Potterem (určitě jste ho poznali) jsou Hermiona nebo Neville Longbottom opravdový hrdinský materiál – musejí na sobě pracovat a mají co ztratit...</div>
<br />
<h4>
Archetyp</h4>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Vyvolený hrdina je lákavý archetyp. Není svázán konvencemi, je něco víc než ostatní lidé, ale zároveň kvůli tomu nemusí udělat nic zásadního. Dokonce i v případě, že musí projít nějakým výcvikem, drží nad ním okolí ochrannou ruku, toleruje jeho selhání a je vždy jasné, že se spíš ohnou pravidla, než on sám.</div>
<div style="text-align: justify;">
Superhrdinové jsou takovým typickým zástupcem... dokonce i Bruce Wayne aka Batman dostal do vínku neskutečné bohatství, které mu zajistilo, že se nebude muset zabývat starostmi normálních smrtelníků. Nicméně je sympatické, že alespoň nějaký čas strávil tréninkem bojových umění.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2QFllcWSL9gCV8dYpswBWi4qAiC7OJhTb7l0t3N7ZkUuA7p4SC_OZdNzHZ-Q5ZM3_NCJC5oScSXE75_Prfx42gRxU4GwQ48pO9m_l271WiYUH6n0jbigEYQFsX_NJovk5MRzSmEH_WJk/s1600/The-Last-Samurai.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2QFllcWSL9gCV8dYpswBWi4qAiC7OJhTb7l0t3N7ZkUuA7p4SC_OZdNzHZ-Q5ZM3_NCJC5oScSXE75_Prfx42gRxU4GwQ48pO9m_l271WiYUH6n0jbigEYQFsX_NJovk5MRzSmEH_WJk/s1600/The-Last-Samurai.jpg" height="213" width="320" /></a></div>
Je logické, že to je lákavé. Nabízí to totiž východisko snadné cesty k úspěchu – tu si přeje každý z nás. Ale když vidíte někoho, kdo potil krev, byl opakovaně na kolenou ale pokaždé vstal... a uspěje přesto, že měl na počátku naprosto směšné šance, to je povznášející a inspirující. Ale zároveň to sami nechceme podstupovat a rádi bychom našli zkratku, která nás toho dlouhého a ponižujícího procesu ušetří.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I když je to laciná dobrodružná limonáda, mám rád film <a href="http://www.csfd.cz/film/43582-posledni-samuraj/" target="_blank">The Last Samurai</a> (Edward Zwick, 2003).<br />
Má v sobě esenci růstu k velkosti. </div>
<div style="text-align: justify;">
Tam, kde se Vyvolení hrdinové pokoušejí dorůst do bot, které jim již někdo přichystal a jen naplňují předurčení, Poslední samuraj cílí spíše na nalézání vlastní nové cesty a je o těžkostech, které s sebou nese.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když vidíte <a href="https://www.youtube.com/watch?v=EyF7HUZN1ZY" target="_blank">scénu v dešti</a>, víte, že kapitán Algren má vůli dokázat mnohé, ale kromě té vůle (se opakovaně postavit poté, co byl seřezán), vlastně nic neukáže. Jen získá zlomek respektu. A musí dokázat mnohem víc než dojde <a href="https://www.youtube.com/watch?v=g2lMcgvixN0" target="_blank">ke zkoušce</a>, kterou prokáže svoji hodnotu. To je silný motiv, protože je na té cestě, i přes (zanedbatelnou) existující podporu okolí, sám a nemá jistotu, že uspěje. Je dokonce opakovaně ponižován, ale přesto se nevzdá.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To neznamená, že bych neměl rád i hrdiny dané předurčením, ale není to vzor, se kterým bych se dokázal ztotožnit.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwwO2EntILoYhdLDeU7PuFwbFAOBKE98Eyg70Fac_2cYKB9XjeGE0U9b9nQylfInfZxZ0yEf0rm1t-D55rw2f-JI19mY8qZGX0ayZJyPxrgTSl-z64Jyy53BBkiZ1saL7yvBXeS0d3ak4/s1600/Yodalukedagobah.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwwO2EntILoYhdLDeU7PuFwbFAOBKE98Eyg70Fac_2cYKB9XjeGE0U9b9nQylfInfZxZ0yEf0rm1t-D55rw2f-JI19mY8qZGX0ayZJyPxrgTSl-z64Jyy53BBkiZ1saL7yvBXeS0d3ak4/s1600/Yodalukedagobah.png" height="180" width="320" /></a>Luke Skywalker ze Star Wars nebyl prototyp borce, kterým bych chtěl být. Vždy jím byl Han Solo – bez Síly, ale zato zatraceně zkušený pašerák, který získá srdce princezny!</div>
<div style="text-align: justify;">
Naštěstí se ten motiv Vyvoleného podaří trochu rozrušit v epizodě <a href="http://www.csfd.cz/film/5238-star-wars-epizoda-v-imperium-vraci-uder/" target="_blank">Empire Strikes Back</a> (Irvin Kershner, 1980), kde Luke, přesvědčený o dostatečnosti vlastního výcviku, vyrazí do boje. A v kterémkoliv jiném podobném filmu by nejspíš i částečně uspěl, jenže tady si s ním Darth Vader hraje jako kočka s myší a mladý Skywalker přežije jen díky sentimentu Sithského lorda.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Hledejte hrdiny</h4>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Proč o tom píšu? No, není to samoúčelné... </div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle je téma, o kterém se rád bavím a hledám další a další příklady. Porovnávání hrdinských archetypů je takový můj koníček.<br />
Takže budu rád za vaše připomínky v komentářích, ale ještě raději budu, když tohle téma vytáhnete až mě někde potkáte (u některých čtenářů je to pravděpodobné) a můžeme si i docela dlouze pohovořit. Pravděpodobně mě váš názor bude zajímat.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dokonce jsem vědomě některé své poznatky a názory lehce generalizoval a protože nic není černobílé, očekávám, že mi to tak trochu vpálíte zpět a vysvětlíte mi proč se mýlím.</div>
</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-9201993246420468522015-02-09T13:47:00.001+01:002015-02-09T13:56:54.267+01:00Rukopis Davida Finchera<div style="text-align: justify;">
Pokud milujete Finchera tak, jako já, nesmíte tohle video minout. Občas rozebírám Nolana a opájím se Aronofskym, ale Fincher má v mém srdci zvláštní místo. Už od chvíle, kdy jsem viděl <a href="http://www.csfd.cz/film/2671-sedm/" target="_blank">Se7en</a> (1995) a <a href="http://www.csfd.cz/film/2668-hra/" target="_blank">The Game</a> (1997).</div>
<div style="text-align: justify;">
Fight Club a další filmy nejsou o nic méně úžasné, ale tyhle dva pro mě jsou jako vzpomínka na první zamilovanost.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://ytimg.googleusercontent.com/vi/QPAloq5MCUA/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="http://www.youtube.com/embed/QPAloq5MCUA?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
(<a href="http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/precizni-rezie-davida-finchera" target="_blank">s českými titulky zde</a>)</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Některé Fincherovy výroky:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: cyan;">„People will say, "There are a million ways to shoot a scene", but I don't think so. I think there're two, maybe. And the other one is wrong.“</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: cyan;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1JBCAhhUvidTlLTQ9KmUwobZYoLerkD4vKKMosGepf6bE90VMEXJKayBLr_YZGoPfkgtmHQGiqH7-RlO8g9UpBxpogEF7E7G-VVj4wVgWJTzyT0SvqeV2zwdKrj7MI9MbFSaiTvxZ0uE/s1600/david-fincher-the-curious-case-of-benjamin-button.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: cyan;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1JBCAhhUvidTlLTQ9KmUwobZYoLerkD4vKKMosGepf6bE90VMEXJKayBLr_YZGoPfkgtmHQGiqH7-RlO8g9UpBxpogEF7E7G-VVj4wVgWJTzyT0SvqeV2zwdKrj7MI9MbFSaiTvxZ0uE/s1600/david-fincher-the-curious-case-of-benjamin-button.jpg" height="133" width="200" /></span></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: cyan;">„I have a philosophy about the two extremes of filmmaking. The first is the "Kubrick way," where you're at the end of an alley in which four guys are kicking the shit out of a wino. Hopefully, the audience members will know that such a scenario is morally wrong, even though it's not presented as if the viewer is the one being beaten up; it's more as if you're witnessing an event. Inversely, there's the "Spielberg way," where you're dropped into the middle of the action and you're going to live the experience vicariously - not only through what's happening, but through the emotional flow of what people are saying. It's a much more involved style. I find myself attracted to both styles at different times, but mostly I'm interested in just presenting something and letting people decide for themselves what they want to look at.“</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-52764937521181474142014-12-25T08:00:00.000+01:002014-12-25T09:28:47.189+01:00Zatuchlé pelíšky<div style="text-align: justify;">
Za tohle mě nebudete mít rádi. Ale kdybych psal jen věci, které jsou nekonfliktní a všem se líbí, byla by to ukrutná nuda. Navíc někdo musí přerušit tu spirálu mlčení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už pěknou řádku let je film <a href="http://www.csfd.cz/film/4570-pelisky/" target="_blank">Pelíšky</a> (Jan Hřebejk, 1999) klasikou a evergreenem českých domácností. Hlavně okolo Vánoc, kdy se hojně citují dialogy a hlášky jednotlivých postav...</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejinak tomu bylo i u nás doma, když jsem pobýval u rodičů (<i>táta si Pelíšky pustil na satelitu - na slovenské Markíze, aby měl den náskok</i>).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikmuiT974_NHyyw-ADkMkPEG9aJKV18iDzFGJKTd2EbevWa4NZNbJ21K_LjpBQtriHjM-b3NAxtvRYE1yexNLisx6OZytc8NzUD6mKY-7V3_pCgGRHQgpWEWQDzr62wRt8pJ2vgIMx0ck/s1600/pel1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikmuiT974_NHyyw-ADkMkPEG9aJKV18iDzFGJKTd2EbevWa4NZNbJ21K_LjpBQtriHjM-b3NAxtvRYE1yexNLisx6OZytc8NzUD6mKY-7V3_pCgGRHQgpWEWQDzr62wRt8pJ2vgIMx0ck/s1600/pel1.jpg" height="180" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Nevím jak to máte vy, ale mě osobně velmi obtěžuje, když u filmu někdo setrvale mluví a prozrazuje zápletky, dialogy a pointy vtipů (jakkoliv jsou notoricky známé). Sám se to snažím nedělat a podobné společnosti se raději vyhýbám.</div>
<div style="text-align: justify;">
U letošních Pelíšků tenhle nešvar, díky mé rodině, vykulminoval v extrémní pocit trapnosti a já nejednou nedokázal jen tak sedět a bavit se, ale začal jsem dělat to, čemu se věnuji, když je film výrazně špatný nebo nudný – začal jsem ho analyzovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pelíšky jsou dobře natočený film. Hřebejk nijak nepodcenil řemeslnou část a herecké výkony jsou i na české poměry nadprůměrné. V tomhle můžu filmu jen stěží něco vyčítat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Stejně tak hudba - <a href="https://www.youtube.com/watch?v=ckNMjjxNWGk" target="_blank">Slunečný hrob</a> byl nadčasovou klasikou ještě před premiérou filmu a popularizace písni nijak neubrala na kvalitě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co mě ale trápí je děj a postavy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po zhlédnutí filmu jsem měl neodbytný pocit, že se vlastně nic nestalo... Přinejmenším v tom smyslu, že žádná z postav, které sledujeme, není hybatelem děje. Pouze reagují na okolní situaci a generují hlášky a gagy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Příběh tak sestává z řady volně souvisejících skečů, ale neřeší nic zásadního.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jistě, jednotlivé scénky jsou kvalitně zahrané, funguje jim načasování a je znát, že i herci se bavili, ale prostě tu chybí děj.</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Což je zcela legitimní námitka, i když mi již bylo oponováno, že o ten přeci nejde. Hlavně, že to je zábava – a lidi se chtějí hlavně bavit, ne řešit problémy... Meh!</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyx59KD7QssMebZ6DmW0duKp8sufsr091xngXVwWrazScYIvsXPclhmK69Dppek6FTMQkePEt8Eg7AJqQ0h5Bkf-CMNusncT-Nym-was4xDpIBiMOT1KqcUHZ2vZA3mu9mmvV-MZBdr_c/s1600/pel3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyx59KD7QssMebZ6DmW0duKp8sufsr091xngXVwWrazScYIvsXPclhmK69Dppek6FTMQkePEt8Eg7AJqQ0h5Bkf-CMNusncT-Nym-was4xDpIBiMOT1KqcUHZ2vZA3mu9mmvV-MZBdr_c/s1600/pel3.jpg" height="201" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby toho nebylo málo, žádná z postav neprojde nijak zásadním vývojem. A když, tak pouze vnějším a zdánlivým.</div>
<div style="text-align: justify;">
Typickým příkladem je Jindřich Kraus (Jiří Kodet) – postava frustrovaného válečného invalidy a penzisty, který šikanuje vlastní ženu i dceru, protože není spokojený s tím, že nemá syna. Nakonec svoji ženu úspěšně utýrá (čemu se na tom lidé smějí, je mi trochu záhadou) a ukáže se, že bez její pomoci je úplně ztracený.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zdánlivě se pak uklidní, protože je odkázán na pomoc té dcery, kterou dříve opovrhoval (což ale vychází spíše z nutnosti, nikoliv z vnitřní proměny), a pookřeje teprve až tehdy, když narazí na malého Péťu, na kterém může realizovat svoji touhu po výchově syna.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mezi Krausem na počátku filmu a na jeho konci není valný rozdíl. Jen v určitém bodě dostal to co chtěl, a tak už dal pokoj.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podobně je na tom Šebek (Miroslav Donutil), jehož „proměna“ přijde až s invazí vojsk Varšavské smlouvy a spočívá zejména v tom, že se pokusí o sebevraždu. A i to vyznívá spíše jako žert než jako důsledek vnitřního přerodu a pocitu zrady, který prožívá důstojník Československé lidové armády.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je to sice hezká spojnice s „pokusy o sebevraždu“ jeho syna Michala (<i>Opravdu to s ním nikdo neřešil? Proč ho nevzali k psychologovi?</i>), ale stále jde o výstřelek, nikoliv o charakter postavy – na to je to příliš izolované.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Postava učitelky pak Evy Holubové nijak neřeší, že si bere známého cholerika a tyrana (koneckonců, od své sestry musela vědět, jaký je) po velmi krátké známosti, Jindřiška se vyspí s Elienem prostě proto, že má rodiče v Americe a vypadá víc cool...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPBcT-mvv8WLOUiJtgmknEPN7GLLw2YvyVcNUoElCzHXQbUlowVTT7pQoT5bIaZH06g22KAstrM73o7CHDs4ZDDYbtVg56rbnGt4UdE7GhBKW4jzywuqGeNMS5fCpjq3NAINA5hnzszX4/s1600/pel2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPBcT-mvv8WLOUiJtgmknEPN7GLLw2YvyVcNUoElCzHXQbUlowVTT7pQoT5bIaZH06g22KAstrM73o7CHDs4ZDDYbtVg56rbnGt4UdE7GhBKW4jzywuqGeNMS5fCpjq3NAINA5hnzszX4/s1600/pel2.jpg" height="228" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Pelíšky jsou ve skutečnosti nabité malými příběhy a lidskými tragédiemi, které ale obchází a staví okolo nich bariéru humoru. Ale není to ten silný humor, který zároveň donutí k zamyšlení – je to estráda lidské malosti, které se můžeme smát a ukazovat na ni prstem, protože: „Mámo, podívej jak ten Kodet nadává na bolševiky a Donutil hraje komunistického blbečka. Ha ha ha!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Dostáváme se tak do pozice studentů naslouchajících příběhu policisty (Miroslav Kaman) o muži s koženou brašnou. Ve skutečnosti tragédie a něco, co by nás mělo vzburcovat, ale nikdo nehne ani brvou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Přes to všechno nejsou pelíšky špatný film. Jen silně nadhodnocený.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud můj názor někoho uráží, tak... tak je to dobře. Omlouvat se nebudu. Hodnoty je třeba opakovaně zpochybňovat a vést o nich debatu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-60540182132208050222014-12-05T19:14:00.000+01:002014-12-05T20:08:02.937+01:00You're gonna carry that weight...<div style="text-align: justify;">
Nemám rád anime.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tedy, mám, ale ne tolik, abych ho cíleně vyhledával a byl nějak nadšený z <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/3892-hajao-mijazaki/" target="_blank">Miyazakiho</a> filmových děl (i když už jsem jich také pár viděl). Ale několika klasickým příběhům jsem se nedokázal vyhnout a rád se k nim jednou za čas vracím.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/film/221084-elfen-lied/?type=film" target="_blank">Elfen Lied</a> (2004)</h4>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvZ_q3rd4TptBkKa9Lyq3WdAyV_nKj58c_Hl0X4e1M2aUDksb_-oPEkBRM9mV-dkocvlbJYpCSKoLhI2V_p_b3htYXTU1CwuBTBUU0qmaWSnP1YrG5UMsnPoVs5f6RFrpsEq6PZwIPR5Y/s1600/lied.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvZ_q3rd4TptBkKa9Lyq3WdAyV_nKj58c_Hl0X4e1M2aUDksb_-oPEkBRM9mV-dkocvlbJYpCSKoLhI2V_p_b3htYXTU1CwuBTBUU0qmaWSnP1YrG5UMsnPoVs5f6RFrpsEq6PZwIPR5Y/s1600/lied.gif" height="166" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Třináctidílný seriál, kterým jsem s anime začínal.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přiznávám, že mě zaujala nahota a krev, která dominuje <a href="https://www.youtube.com/watch?v=szcvMhLd_GM" target="_blank">prvním minutám úvodního dílu</a>, ale postupně se ukázalo, že jde o mnohem víc... ale je těžké to popsat. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ve skutečnosti je to příběh o pomstě, důležitost rodiny, romantice, strachu... Japonské vypravěčství je zásadně jiné než to evropské a tady je to hodně znát. A n<i>avzdory názvu, v seriálu nejde o elfy... ;-)</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dodnes mi naskočí husí kůže, když slyším úvodní píseň <a href="https://www.youtube.com/watch?v=b0t4QSK5JYQ" target="_blank">Lilium</a>...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/film/222796-ergo-proxy/" target="_blank">Ergo Proxy</a> (2006)</h4>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw1cqzmZ3bRF1KR7GTidT9DwFtstrcNR8vrcNn88S1D_-pto2ZqXXfig006HHLa2CjNilNgPaq4TB89eFUwa3F3I2T8GzFAVMHz6xgYRWufCdRBbfEFuDrLZWj4hztXzxH6Zadd8xVMp8/s1600/proxy.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw1cqzmZ3bRF1KR7GTidT9DwFtstrcNR8vrcNn88S1D_-pto2ZqXXfig006HHLa2CjNilNgPaq4TB89eFUwa3F3I2T8GzFAVMHz6xgYRWufCdRBbfEFuDrLZWj4hztXzxH6Zadd8xVMp8/s1600/proxy.png" height="166" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Jedno z posledních anime, které jsem viděl. Tentokrát to bylo na doporučení a prvních několik dílů jsem opravdu netušil, co si o seriálu myslet. Neurčitá postapokalyptická sci-fi s velkou příměsí moderní filosofie a goth hlavní hrdinkou?</div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže zdání klame. Když se po několika dílech naplno projeví, kdo je tajemný Vincent Law a kdo jsou Proxy, příběh dostane ostré tempo a smažou se i rozdíly mezi dobrem a zlem (v anime tradičně mlhavé).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mytologie a filosofie v příběhu jsou trochu šroubované, ale rozhodně stojí za pozornost. Možná i proto, že příběhů, které nechávají prostor interpretacím, není zdaleka tolik, kolik by si diváci zasloužili.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/film/133152-full-metal-panic/" target="_blank">Full Metal Panic!</a> (2002)</h4>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRODRX2Xp2PzAahQnatCG_j4tx5l6s6a_tr_kL1jc0tpKvRugDXKX6jyXVEZpm7hIe5nZuzQT9F6_-XnRpVKx_ggJ7ZkXBPPE7umc0CnJE5fxbjYdU8OGjphR_FwMbC8KDHgvPVudhS0Y/s1600/fmp.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRODRX2Xp2PzAahQnatCG_j4tx5l6s6a_tr_kL1jc0tpKvRugDXKX6jyXVEZpm7hIe5nZuzQT9F6_-XnRpVKx_ggJ7ZkXBPPE7umc0CnJE5fxbjYdU8OGjphR_FwMbC8KDHgvPVudhS0Y/s1600/fmp.jpg" height="150" width="200" /></a></div>
Roztomilá kombinace středoškolské romantiky, humoru, mecha a military. Tohle je tak trochu úlet a i přes nespornou zábavnost si netroufám FMP považovat za bůhvíjak originální nebo přelomové anime. Ale když na to přijde, občas je důležité se i jen tak nezávazně pobavit - a to v případě mladistvého seržanta Sagary, který má za úkol ochránit šestnáctiletou Kaname, opravdu funguje (<i>koneckonců, který jiný hrdina by vyhodil do vzduchu svoji skříňku v šatně, když zjistí, že mu do ní někdo hodil milostné psaníčko?</i>).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zejména druhá série<a href="http://www.csfd.cz/film/215477-full-metal-panic-fumoffu/" target="_blank"> FMP Fumoffu</a> pak hýří vtipnými momenty a spolehlivě pobaví.<br />
<br />
<h4>
<a href="http://www.csfd.cz/film/224146-black-lagoon/?type=film" target="_blank">Black Lagoon</a> (2006)</h4>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixOBteA8PaRyhhfyDSlFZU_af9igaLhf_6raOf-pP_PERS8ZzGUU32eoW7KVuhNh5_6DuL20qfPViG23zdqRxLQ9BvQ4Nu2umGSTssERalWcx9XUatGBIvDHwBovhP8f6lltqfhIKevLw/s1600/levi.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixOBteA8PaRyhhfyDSlFZU_af9igaLhf_6raOf-pP_PERS8ZzGUU32eoW7KVuhNh5_6DuL20qfPViG23zdqRxLQ9BvQ4Nu2umGSTssERalWcx9XUatGBIvDHwBovhP8f6lltqfhIKevLw/s1600/levi.gif" height="111" width="200" /></a></div>
Drsná gangsterka se spoustou střelby, pirátů, neonacistů, ruských agentů, teroristů, alkoholu, drog a... zmínil jsem střelbu? Vlastně není příliš o čem psát – tam kde jiná anime sází na neobvyklé nápady a silný přesah, Black Lagoon je poctou akčnímu žánru (a Tarantinovi).<br />
<br />
Speciální pozornost si u mě seriál vysloužil i <a href="https://www.youtube.com/watch?v=C-s31XduHb0" target="_blank">říznou úvodní znělkou </a>a sexy pistolnicí Levi ( nebo Revy - ach ti Japonci a jejich nerozlišování R/L).<br />
<br />
<h4>
<a href="http://www.csfd.cz/film/90520-kovboj-bebop-lovec-odmen/" target="_blank">Cowboy Bebop</a> (1998)</h4>
Pro mě pomyslný vrchol všech příběhů – a vlastně jeden z hlavních důvodů, proč jsem se dnes do psaní o anime vůbec dal.<br />
Pokud bych měl v životě vidět jen jedno jediné anime, ani na chvíli bych neváhal. Nejen kvůli příběhu, který mě hluboce ovlivnil, ale i kvůli hudbě a zpracování jednotlivých epizod.<br />
<br />
O Soundtracku by se dalo mluvit hodiny a když jsem váhal, kterou z mnoha skladeb nabídnout k ukázce, seznal jsem, že nejsem s to nějakou upřednostnit. Takže jsem si řekl, že prostě vyberu desátou od konce mezi těmi, které jsem si v poslední době pouštěl na YouTube – <a href="https://www.youtube.com/watch?v=MUTMw7rEsDk" target="_blank">Too Good Too Bad</a>.<br />
<br />
Epizody se pak odkazují na zásadní kultovní díla populární kultury (ať už jde o drobné narážky nebo o reinscenaci bojových scén). Třeba úplně první epizoda se opakovaně odkazuje a <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/3054-robert-rodriguez/" target="_blank">Rodriguezův</a> film <a href="http://www.csfd.cz/film/7741-desperado/" target="_blank">Desperado</a> (podobou hlavního antagonisty a přestřelkou v baru).<br />
<br />
A pak jsou tu citáty a hluboké myšlenky... má je takřka každý seriál, ale v případě Cowboye Bebopa ve mně nějak silněji rezonují...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/si7-GBpm1vU?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<span style="color: cyan;"><b>Spike</b>: <i>Look at my eyes, Faye. One of them is a fake because I lost it in an accident. Since then, I've been seeing the past in one eye and the present in the other. So, I thought I could only see patches of reality, never the whole picture. I felt like I was watching a dream I could never wake up from. Before I knew it, the dream was over.</i></span></blockquote>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwybG2PnV9ztqP_RfH30x91xMEpurdg2PPnHd0-C5Z7EOlZ3GDkwmgfo2SeoE1y5pTGXZn9e9d0eCOjKuzJIHy0QmzSs9e6E4cLZuYC9xux0-3mlhrothVDWPDb7arBC8_ichyphenhyphen2shwjzM/s1600/spike-spiegel-cowboy-bebop-7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwybG2PnV9ztqP_RfH30x91xMEpurdg2PPnHd0-C5Z7EOlZ3GDkwmgfo2SeoE1y5pTGXZn9e9d0eCOjKuzJIHy0QmzSs9e6E4cLZuYC9xux0-3mlhrothVDWPDb7arBC8_ichyphenhyphen2shwjzM/s1600/spike-spiegel-cowboy-bebop-7.jpg" height="216" width="320" /></a></div>
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-17540174262558286012014-11-19T13:28:00.000+01:002014-11-19T13:28:39.410+01:00Zpravodajské hodnoty<div style="text-align: justify;">
<i>Tenhle zápis bude nošením sov do Athén, ale neodpustím si jeho napsání. Už jen proto, že to pro mě je jistá forma opakování a učení se na zkoušky na vysoké škole.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrHlBunjQT7NBAhHP5Ueie_J6mkDYdC6hIG9NVTAodaWcbsNwm1JqVPNAPbb0NGAOafDkkroIZEmV14yY8SKtpWHP7iPm9Cs2ONYtflic34VsGvxHot0fv9FzOxb1YtAqFS03dbGdLfVM/s1600/International_newspaper,_Rome_May_2005_stefano_corso.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrHlBunjQT7NBAhHP5Ueie_J6mkDYdC6hIG9NVTAodaWcbsNwm1JqVPNAPbb0NGAOafDkkroIZEmV14yY8SKtpWHP7iPm9Cs2ONYtflic34VsGvxHot0fv9FzOxb1YtAqFS03dbGdLfVM/s1600/International_newspaper,_Rome_May_2005_stefano_corso.jpg" height="200" width="150" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">autor: Stefano Corso</td></tr>
</tbody></table>
Během studia se mi dostala do rukou kniha <a href="https://www.goodreads.com/book/show/11115768-understanding-news" target="_blank">Understanding News</a> (J. Hartley), ze které jsem měl za úkol přečíst především kapitolu věnující se tzv. zpravodajským hodnotám (news values), což je soubor podmínek (znaků), které rozhodují o tom, zda se nějaká událost stane či nestane zprávou (tedy, zda se objeví v médiích).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
John Hartley vychází především ze studie Johana Galtunga a Marie Rugeové z roku 1965, ale samotný pojem pochází od Waltera Lipmanna (z jeho studie z roku 1922).</div>
<div style="text-align: justify;">
Obvyklou (a v mnoha ohledech oprávněnou) kritkou studie Galtung-Rugeová je fakt, že svoji práci založili pouze na analýze norského zahraničního zpravodajství (a způsobu, jakým mapovalo světové události). Stále sice vycházeli z Lipmanna, ale závěry, ke kterým došli, nemusí plně reflektovat znaky (hodnoty) v jiných zemích.</div>
<div style="text-align: justify;">
Navzdory tomu je jejich studie nejčastěji citovanou prací, která se zpravodajským hodnotám věnuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><b><u>Konkrétní zpravodajské hodnoty</u></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u>Frekvence</u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Událost zaujímá nějaký prostor v čase. K tomu, aby se dostala do médií je ale třeba, aby její trvání bylo zhruba stejné, jako je frekvence (periodicita) toho kterého konkrétního média.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dlouhodobé společenské trendy se jen tak nedostanou do denního zpravodajství, naopak události jako například jednorázové demonstrace či stávky už se mezi novinky protlačí snadněji.</div>
<div style="text-align: justify;">
A naopak, jednotlivá událost zabírající krátký časový úsek má problém zaujmout místo v měsíčním magazínu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u>Práh</u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Intenzita události. Je-li například regionálního charakteru, nemusí vůbec proniknout do celostátních médií – pokud ovšem nemá výrazně větší intenzitu nebo se nevztahuje k události, která už sama o sobě velkou intenzitu má.<br />
Hartley jako příklad uvádí vraždu Johna Lennona, kdy se do hlavního zpravodajství dostaly i informace o jeho fanoušcích, kteří museli vyhledat pomoc terapeutů, aby se smířili se smrtí oblíbence. V našich podmínkách můžeme vzpomenout na <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A1_hav%C3%A1rie_v_Jaroslavli_v_roce_2011" target="_blank">leteckou nehodu v Jaroslavli</a>, kdy se v médiích objevovaly zprávy i o malých lokálních tryznách a minutě ticha na jinak mediálně nezajímavých hokejových utkáních<br />
<br />
<b><u>Jednoznačnost</u></b><br />
Svět kolem nás je komplikovaný a je velmi obtížné jej popsat několika krátkými větami. Narážel jsem na to už <a href="http://pres-osu.blogspot.cz/2012/10/svet-ocima-nejen-strihacu.html" target="_blank">v jednom z předchozích zápisů</a> (který se nyní zdá být o něco méně aktuální a informovaný).<br />
Jenže pro potřeby zpravodajství je třeba, aby zpráva nevyžadovala složité vysvětlování. Může být komplikovaná, ale měla by nabízet jen omezené množství výkladů – respektive by nemělo dojít k zaměnitelnosti obsahu zprávy.<br />
Což zpravodajství odlišuje od beletrie - v té se naopak obraznost a mnohoznačnost většinou hodnotí jako kladný rys.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZl69TnpNo5bOq7wcZiyyoAD8c4mPifnlE5tLd8IHOMckm11PqXEgICjBL0hf4lzCtr36SU-Yv-ls-uzn_QpwIXRjsHQndhkpBbNm_lf64Ba6Du7QwV0yhUJcVsTPVqTSbeWBaiDbEDBA/s1600/800px-2008_07_The_Washington_Times_newsroom_02.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZl69TnpNo5bOq7wcZiyyoAD8c4mPifnlE5tLd8IHOMckm11PqXEgICjBL0hf4lzCtr36SU-Yv-ls-uzn_QpwIXRjsHQndhkpBbNm_lf64Ba6Du7QwV0yhUJcVsTPVqTSbeWBaiDbEDBA/s1600/800px-2008_07_The_Washington_Times_newsroom_02.jpg" height="212" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">autor: <a href="http://flickr.com/photos/16751673@N00" target="_blank">David All</a></td></tr>
</tbody></table>
<b><u>Smysluplnost</u></b><br />
Je asi pochopitelné, že pro českého diváka je zpráva o velkolepých náboženských oslavách v Thajsku podstatně méně zajímavá než událost menšího rozsahu někde v Belgii.<br />
Smysluplnost zprávy je často podmíněna kulturně (etnicky), ale není to jediné měřítko. Noviny, které se zaměřují na zprávy o ekonomice (a tomu bude odpovídat i skladba jejich čtenářů), se sotva budou zabývat kulturou. A vice versa.<br />
Pro diváka/čtenáře je rozhodující především to, aby si dokázal událost zasadit do nějakého rámce – aby pro něj měla smysl.<br />
<br />
<b><u>Souznění</u></b><br />
Je to tak. Pro to, aby se událost stala zprávou, je důležité i to, aby souzněla s očekáváním těch, pro které je určena. <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Hal%C3%B3_noviny" target="_blank">Haló noviny</a> budou sotva informovat o úspěších českých pravicových politiků, konzervativní média budou velmi opatrná (strohá) v pokrývání pochodu LGBT komunity, demokratický tisk nebude přejímat zprávy agentury <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko_dnes" target="_blank">Rusko dnes</a> v nezměněné podobě.<br />
Očekávání do značné míry předurčuje charakter zprávy.<br />
<br />
<i><span style="color: cyan;">Což mimochodem značně ztěžuje práci veřejnoprávním médiím – nelze se zavděčit všem a lidé sledující televizi či rozhlas předpokládají, že tato média by měla souznít s jejich viděním světa. A je pro ně velkým problémem, pokud to tak není.</span></i><br />
<i><span style="color: cyan;">Nakolik je to chyba těchto médií (zda plní dobře svoji povinnost objektivity a vyváženosti) a nakolik jsou na vině neoprávněná očekávání lidí, je na delší a poměrně komplikovanou debatu, kterou bych zde nerad vedl.</span></i><br />
<i></i><br /><i></i>
<b><u>Překvapivost</u></b><br />
Nečekané události jsou zpravodajsky hodnotnější než ty dlouhodobě očekávané. Náhlá úmrtí, neštěstí, vítězství outsiderů – to všechno v lidech vytváří hlad po informacích a smyslem médií je ten hlad utišit.<br />
Tahle hodnota prostě není nijak překvapivá... :)<br />
<br />
<b><u>Kontinuita</u></b><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0n8NPSUDW3j1IN7enmV9qvqhcnaiHc2EyReNJpN8nPpn8G7TETrPmHs-o0fKdiWYfcmAzFPvRGQtz0pcksFBtbvyNC4sPfBa5rWVDopgCFCgsD343NoS9b4CZQB7jO3_cYh_AceNa7k8/s1600/800px-Al_Jazeera_English_Newsroom.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0n8NPSUDW3j1IN7enmV9qvqhcnaiHc2EyReNJpN8nPpn8G7TETrPmHs-o0fKdiWYfcmAzFPvRGQtz0pcksFBtbvyNC4sPfBa5rWVDopgCFCgsD343NoS9b4CZQB7jO3_cYh_AceNa7k8/s1600/800px-Al_Jazeera_English_Newsroom.jpg" height="240" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Al_Jazeera_English_Newsroom.jpg" target="_blank">zdroj</a></td></tr>
</tbody></table>
Zpravodajství o událostech má setrvačnost. Zejména tehdy, když existuje nějaký vývoj, který lze sledovat (nebo alespoň šance, že k nějakému vývoji dojde).<br />
Funguje to pochopitelně i dlouhodobě a zpětně. Pokud televize před rokem informovala o nějaké kauze a teprve nyní došlo k nějakému posunu (třeba zahájení soudního přelíčení), pravděpodobně tuto informaci zařadí mezi aktuální zprávy.<br />
<br />
<u><b>Kompozice</b></u><br />
Zpravodajství musí být pestré a různorodé. Občas proto nějakou událost kvalifikuje i jen to, že je třeba naplnit příslušnou rubriku. Není na tom nic špatného, bylo by nežádoucí, aby se v novinách psalo pouze o jedné kauze, ale už se nevěnoval prostor jiným informacím.<br />
<br />
<b><u>Zmínky o elitních národech</u></b><br />
Zprávy o Rusku, Spojených státech, Evropské unii (a podobně) mají ve zpravodajství prioritu před událostmi z menších a/nebo vzdálených zemí.<br />
Záplavy a sesuvy půdy v Bolívii s desítkami mrtvých nemusí získat zdaleka takový mediální prostor jako sněhová bouře v Kanadě s několika málo zraněnými a nějakými škodami na majetku.<br />
<br />
<span style="color: cyan;">A opět – nejde o to, zda to je nebo není špatně, jde jen o jeden z mnoha faktorů, které se podílejí na zpravodajské hodnotě zprávy.</span><br />
<br />
<u><b>Zmínky o elitních osobách</b></u><br />
To asi taky není překvapivé. Když došlo na <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Ice_Bucket_Challenge" target="_blank">ALS Ice Bucket Challenge</a>, zásadní podíl na tom, že se celá záležitost stala tolik diskutovanou a objevila se i v médiích, měla skutečnost, že se zapojily celebrity. Já sám jsem ji zaregistroval až ve chvíli, kdy se ke mně dostalo <a href="https://www.youtube.com/watch?v=XS6ysDFTbLU" target="_blank">video od Billa Gatese</a>.<br />
Jak píše Hartley: Koho zajímá, jak si utírám nos, když se můžu podívat na to, jak to dělá Rod Stewart?<br />
<br />
<b><u>Personalizace</u></b><br />
Mnohem snáze se informuje o událostech, které lze nějak spojit s konkrétní osobou. Proto jsou vlády identifikovány na základě svých premiérů (Topolánkova vláda, Sobotkova vláda) státy na základě svých čelních představitelů (Putin je Ruská federace, Obama jsou Spojené státy).<br />
Cílem je snadná identifikace stran, i když to znamená jisté zkreslení a omezení informační hodnoty. <b>Personalizace</b> do jisté míry souvisí s <b>Jednoznačností</b>.<br />
<br />
Dalo by se dokonce uvažovat o tom, že právě tady je příčina snahy dát kauzám nějaké jednoznačné označení. Třeba Watergate....<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq6YlozuA2GMmtckJBVOa2pUsiDAlQlEBYGT-cRcPkHsrmA_dggoFDmsynEl_0-82C8-s2Jx8e7XRlEE0gEe5k1apho4q0K0JrEZfn87HE_g9FHGDvNivkE4E8vtGwfWrNWeKCGyudLdY/s1600/749px-CNN_Atlanta_Newsroom.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq6YlozuA2GMmtckJBVOa2pUsiDAlQlEBYGT-cRcPkHsrmA_dggoFDmsynEl_0-82C8-s2Jx8e7XRlEE0gEe5k1apho4q0K0JrEZfn87HE_g9FHGDvNivkE4E8vtGwfWrNWeKCGyudLdY/s1600/749px-CNN_Atlanta_Newsroom.jpg" height="256" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">autor: <a href="http://www.flickr.com/people/22592132@N08" target="_blank">Charles Atkeison</a></td></tr>
</tbody></table>
<b><u>Negativita</u></b><br />
Nejlepší zprávy jsou špatné zprávy.<br />
Právě u negativity bych se rád na chvíli pozastavil. Když jsem dohledával a ověřoval informace o zpravodajských hodnotách, abych nečerpal jen z toho, co jsem se dozvěděl ve škole, několikrát se mi mezi referencemi objevilo i jméno <a href="http://de.wikipedia.org/wiki/J%C3%BCrgen_Wilke_(Medienwissenschaftler)" target="_blank">Jürgen Wilke</a>. Tento německý teoretik médii se právě negativitě v rámci zpravodajských hodnot, poměrně dost věnoval a mimo jiné zmínil, že drtivá většina negativních zpráv sdílí následující znaky:<br />
Jsou <b>krátkodobé</b>, <b>náhlé </b>(překvapivé), <b>jednoznačné</b> (lidé se na negativitě shodnou snáze než na pozitivním významu) a jsou <b>v souladu s očekáváními</b> příjemců zprávy.<br />
<br />
V rámci probírání tématu ve škole jsme pak ještě vypíchli ještě jednu hodnotu.<br />
<br />
<b><u>Exkluzivita</u></b><br />
Exkluzivní zpráva je něco, o čem editoři zpravodajství za dlouhých nocí sní. I ve chvíli, kdy se proklamují kvalitativní měřítka, je kvantita něčím toužebně očekávaným – a toho se nejsnáze dosáhne nabídnutím exkluzivního obsahu.<br />
<br />
<b><u><span style="font-size: large;">Všechno je jinak</span></u></b><br />
<br />
Než začneme z výše uvedeného souhrnu něco usuzovat o médiích, je potřeba si připomenout, že to je výsledek výzkumu, který sledoval pouze norské zahraniční zpravodajství. Ale to by ještě tolik nevadilo.<br />
Mnohem zásadnější je, že žádná studie nemůže plnohodnotně popsat proces výběru událostí pro zpravodajské zpracování pouze skrze pozorování vnějších projevů.<br />
<br />
Ano – lze usoudit na nějaké společné znaky, ale bez přímé komunikace s lidmi, kteří výběr provádějí, nejde o něco, co by plnohodnotně odráželo realitu.<br />
Navíc, lidé, kteří zprávy vybírají, toto málokdy dělají na základě nějakých vědomých pravidel nebo pouček. Zpravidla jde o souhrn letitých zkušeností, obtíženě ověřitelných (občas i mylných) předpokladů o vkusu čtenářů (diváků, posluchačů) a osobních preferencí. A to je něco, co se jen velmi těžko sjednotí do jedné studie.<br />
<br />
Neznamená to ovšem, že by Galtung a Rugeová udělali zbytečnou práci. Jako nástroj k pochopení, proč velká zpravodajská média vypadají tak jak vypadají, jejich studie funguje dostatečně. I když dnes už možná jde o jistý druh sebenaplňujícího se proroctví.<br />
<br />
Nicméně – v dnešní době internetu a sociálních sítí, kdy mají lidé přístup k ohromnému množství informací (ověřených i neověřených) jsou tradiční zpravodajské hodnoty již trochu překonané. Média jsou stále ještě důležitá (i když je žádoucí jejich vývoj a přizpůsobení se novým podmínkám), aby zajistila vytřídění a interpretaci nejzásadnějších událostí, ale vývoj podle všeho směřuje k mnohem úžeji zaměřenému poskytování zpravodajství – takříkajíc „na klíč“.<br />
<br /></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-86760494437797893202014-10-24T01:11:00.000+02:002016-10-13T21:57:06.374+02:00Novodobí básníci<div style="text-align: justify;">
<i>I když mě k napsání této úvahy inspirovala odborná literatura, následující řádky si rozhodně nekladou za cíl nějakou kodifikaci nebo odbornost. Jen mě zaujaly některé souvislosti a rozhodl jsem se jim dát psanou podobu. Třeba v nich naleznete něco inspirativního.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhpypCArJA-64R2MwcV4rXxU4T2-RpmXwEuhRlJ1xseZumEx_d_0RH1TiQ9J2rvlm5rfEj258PXvezLBkoqdW8IagBhqRKLW0Gzxgek10s-_IQ86WFeHo3kcnYLsgWEFUf3AgPSWemPq4/s1600/mcquail.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhpypCArJA-64R2MwcV4rXxU4T2-RpmXwEuhRlJ1xseZumEx_d_0RH1TiQ9J2rvlm5rfEj258PXvezLBkoqdW8IagBhqRKLW0Gzxgek10s-_IQ86WFeHo3kcnYLsgWEFUf3AgPSWemPq4/s1600/mcquail.jpg" width="212" /></a>V rámci čtení <a href="https://www.goodreads.com/book/show/20617218-vod-do-teorie-masov-komunikace" target="_blank">Úvodu do teorie masové komunikace</a> (jak jinak než do školy) jsem v rámci 2. kapitoly narazil na odstavec věnující se hudebním nahrávkám. Z McQuailova pohledu stojí toto médium v zásadě trochu stranou ostatních masových médií (což je trochu komplikované a nejsem si zcela jistý, zda tomu dostatečně rozumím).<br />
Poznamenává, že hlavními hybateli a příjemci mediálního obsahu (hudby jako takové) jsou především mladí lidé – a rozebírá i jak se měnil způsob přenosu a recepce hudby jako takové.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Počínaje veřejnými vystoupeními umělců a možností si přehrát doma některé skladby ze zakoupeného (opsaného) partu, pokud byla rodina dostatečně dobře situovaná, aby si mohla dovolit klavír a učitele hudby.<br />
Následovaly (cca v roce 1880) první nahrávky a časem i rádio, které z počátku hledalo svůj obsah, protože vznikl jako nenaplněná technologická možnost – produkt pokroku. A posléze, s příchodem tranzistorové technologie, vznikly i menší přenosné radiové přijímače a nové formáty záznamu a distribuce hudby.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokrok neúprosně tlačil hudební průmysl kupředu a mladí lidé udávali směr (včetně současné tendence změnit způsob financování hudebníků a tlak na vynechání nahrávacích společností jako prostředníků mezi hudebníky a posluchači)...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V souvislosti s tím jsem si vzpomněl na úryvek, který jsem četl na Facebooku na stránce <a href="https://www.facebook.com/KoutHistorickychKuriozit?fref=ts" target="_blank">Kout historických kuriozit</a>, kde 20. října napsali toto:</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
<i>„Největšími společenskými celebritami druhé poloviny 19. století (a ještě počátku 20. století) byli básníci, protože básník byl politický a národní vůdce. Poezie tehdy měla silnou sociální úlohu a básně patřily k nejprodávanějším titulům. Odborářské schůze českých dělníků se zahajovaly sborovou recitací Svatopluka Čecha a Otokara Březiny.</i><i>Je známý příběh, kdy v roce 1897 v Písku na nádraží předsedal Jaroslav Vrchlický. Jakmile se toto od průvodčího dozvěděli lidé na nádraží, tak celé město z toho mělo velkou slávu, neboť tam přijel „největší básník český“ – starosta a radní zakoupili věnec a s kapelou vyrazili v průvodu na nádraží, kam ráčil největší básník český přijet (přesněji tam ráčil přesedat na vlak do Plzně). Kdyby se dnes dostavil „největší básník český“ na nádraží v Písku, reakce by byla zřejmě opačná.</i><i>Rozdíl ve vnímání poezie je dán odlišným zaměřením školství, které se v minulosti zaměřovalo silně a výlučně na pravou hemisféru. Výuka cizích jazyků na gymnáziích spočívala v tom, že se hlasitě četly básně, v řečtině Homér, v latině Vergilius, v němčině Goethe Heine a ve velmi řídce vyučované angličtině Milton a Chaucer.“</i></blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Pochopitelně jsem si, jakožto člověk koketující i s poezií, položil otázku, kam tyto celebrity zmizely? Kdo je nahradil?</div>
<div style="text-align: justify;">
A při čtení výše zmíněného McQuaila mi to došlo. Dnešními básníky jsou v drtivé většině případů hudebníci.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Uvažujte se mnou: dříve pisálci trousili bonmoty a občas jim vyšlo několik veršů i v novinách, pokud je doporučil nějaký zkušenější autor. Ti opravdu dobří měli své mecenáše, kteří je živili a za to chtěli, aby pro ně básník psal v žoldu nebo uvedl jejich jméno ve věnování básnické sbírky (<i>snad jste si nemysleli, že je produkt placement něco nového</i>).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixJDvLsKjUegSLITtBTQXqBjHUBNLKgIoSTGFJgZuTEnewZLDEZC6WvTiLZ2Gs1nak88MTXQ2ZYZ1JjphicSwErT0t0g7dNtnFPYQn-c6wb28krRbOJ9skJdwSxsa4N3XH_w788kCXcE4/s1600/key_obr.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixJDvLsKjUegSLITtBTQXqBjHUBNLKgIoSTGFJgZuTEnewZLDEZC6WvTiLZ2Gs1nak88MTXQ2ZYZ1JjphicSwErT0t0g7dNtnFPYQn-c6wb28krRbOJ9skJdwSxsa4N3XH_w788kCXcE4/s1600/key_obr.JPG" width="240" /></a></div>
Občas se stalo, že se některé verše staly symbolem nějaké ideje či dokonce hnutí a přerostly svého autora.</div>
<div style="text-align: justify;">
Například slova hymny Spojených států napsal americký právník a básník Francis Scott Key v obléhané pevnosti Fort McHenry jako oslavu americké vlajky (v roce 1814).<br />
O více než sto let později (roku 1931), tato slova konečně schválil Kongres jako oficiální hymnu.</div>
<div style="text-align: justify;">
U nás si výsadní postavení vydobyli Jiří Wolker a Petr Bezruč, kteří se v mnoha ohledech stali symboly dělnického hnutí...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Srovnání s hudebními hvězdami se samo nabízí. I když ne všichni hudebníci byli/jsou autory textů a hudby, jsou ikonami, které zaujaly místo básníků, kteří náhle nebyli dost výrazní. Spojení poetického textu s hudbou bylo takřka magické a možnost masového šíření znamenala rychlý vzestup nových představitelů lyriky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podobně jako na sebe poezie v průběhu času brala různé podoby, od dětinských veršovánek a prázdných rýmů až po složité experimentální básně, tak se profilovala i hudba. Čerpala inspiraci z celého světa a hrála si s kompozicí hudby a slov. Někdo vsadil na líbivou rytmiku, která nutila do tance a poutala pozornost, jiní naopak cítili zodpovědnost za poselství, které předají světu. A někteří si prostě jen hráli s formou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Básníci tak nezmizeli, jen přišli o velké publikum.</div>
<div style="text-align: justify;">
Autoři jako Jim Morrison nebo Bob Dylan by pravděpodobně zazářili i na poli poezie, ale hudba jim poskytla lepší nástroje ke sdělení myšlenek, které se jim honily hlavou...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Nenapadá mě vhodný závěr, kterým bych uzavřel tuto úvahu. Téma svádí spíše k hlubšímu zamyšlení než k vynesení definitivního ortelu... </i><i>Neodpustím si ale otázku. Jakého současného interpreta (textaře?) vy osobně považujete za básnického velikána? Jsou pro vás slova písní důležitá?</i><br />
<i>Sledujete tvorbu nějakého žijícího básníka?</i></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-24895221503525820602014-10-20T19:11:00.000+02:002014-10-20T19:11:15.184+02:00Válka světů a panika<div style="text-align: justify;">
<i>Jak už někteří vědí, od tohoto podzimu jsem opět studentem. Rozhodl jsem se, že si doplním vzdělání a pokusím se získat titul, se kterým budu mít otevřeno o něco málo více dveří, kdybych se někdy rozhodl zkusit jinou práci než v současnosti dělám.</i><br />
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Občas proto, pokud to bude tematicky vhodné, přidám i nějaký článek, který se bude týkat filmu nebo médií (můj studijní obor jsou <a href="http://iksz.fsv.cuni.cz/" target="_blank">Mediální studia na FSV UK</a>). Třeba to někoho pobaví/poučí.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZHSh7qv95WU0fG0SoWJ-Iq7P3pGXr4ZI4CWCmijOFmeHQazqFBDUo5nMiPREPWW9GHmraaMRyJmaTY39kPOQMlrNFRXHdZUC6YqM8jpxUjypAQYPpxmK2xs_f8-H7DZtXRZmAn5p9aG8/s1600/twins.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZHSh7qv95WU0fG0SoWJ-Iq7P3pGXr4ZI4CWCmijOFmeHQazqFBDUo5nMiPREPWW9GHmraaMRyJmaTY39kPOQMlrNFRXHdZUC6YqM8jpxUjypAQYPpxmK2xs_f8-H7DZtXRZmAn5p9aG8/s1600/twins.jpg" height="200" width="153" /></a></div>
Na jedné z prvních přednášek nám byl položen zajímavý dotaz: <b>„Odkud nebo jak jste se dozvěděli o útocích 11. září 2001?“</b><br />
Docela pochopitelná otázka. 11. září je událost, která významně změnila společenské paradigma a vzhledem k jejímu významu (a šoku, který způsobila) si většina lidí velmi dobře vybavuje, co v té době dělali.<br />
I když na samotné přednášce to tak nevypadalo (o důvodech by se dalo diskutovat), nejobvyklejším zdrojem přenosu informací o teroristickém útoku byl telefonát nebo jiná zpráva od někoho blízkého. Teprve v reakci na ni si lidé zapínali televizi a následně informovali další známé.<br />
<br />
Dalo by se mluvit o tom, že navzdory významu a vlivu, který médiím obvykle přisuzujeme, je dominantním vektorem šíření informace běžný sociální kontakt mezi lidmi. Kdyby se v daný moment na území ČR přerušilo veškeré telefonní spojení, rozšíření zprávy o WTC by si vyžádalo významně delší čas a nejspíš by to nezachránily ani večerní zprávy.<br />
<br />
<i>Musím říct, že mě to samotného překvapilo – i když jsem měl dostatek informací, abych na to přišel i sám, nikdy mě nenapadlo o tom přemýšlet tímhle způsobem. A přitom práve touto cestou se ke mně dostává poměrně dost zásadních témat.</i><br />
<br />
Dnes je podobná věc pochopitelně jednodušší – máme sociální sítě, které umožňují sdílení odkazů a informací mezi přáteli ve značně větší míře (což nás ale nutí i poměrně radikálně filtrovat a prověřovat důvěryhodnost našich přátel/zdrojů), nicméně jádro zůstává stejné jako před lety.<br />
Pokud náš na nějakou událost upozorní člověk, kterého známe, bereme tuto informaci jako závažnější než když totéž učiní zpravodajský server, který máme mezi sledovanými kanály. Což krásně vidíme třeba během volebních kampaní, kdy strany apelují na své voliče, aby mluvili se svými známými a konkrétní politici jdou do kontaktní kampaně (ať už si s lidmi sednou v hospodě nebo jim rozdávají koblihy a guláš) – osobní doporučení má prostě větší váhu.<br />
<br />
<span style="font-size: large;"><u><b>Válka světů</b></u></span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/ff/Orson_Welles_1937.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/ff/Orson_Welles_1937.jpg" height="320" width="249" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Orson Welles (1915-1985)</td></tr>
</tbody></table>
Jedním z obvyklých argumentů při kritice vlivu médií bývá rok 1938 a rozhlasová inscenace románu <a href="https://www.goodreads.com/book/show/8909.The_War_of_the_Worlds?ac=1" target="_blank">Válka světů</a> z pera H. G. Wellse.<br />
Mluví se o tom, že inscenace, kterou měl na svědomí <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/194-orson-welles/" target="_blank">Orson Welles</a> (ano – <a href="http://www.csfd.cz/film/9611-obcan-kane/" target="_blank">ten</a>), díky formátu fiktivního zpravodajství, způsobila paniku ve velké části Spojených států a hromadnou spontánní evakuaci některých obyvatel New Yorku.<br />
V souvislosti s tím se následně poukazuje na morální odpovědnost médií a nutnost jejich kontroly a regulace, aby se podobná situace nemohla opakovat...<br />
<br />
K panice pochopitelně došlo, to je nepopiratelný fakt. A dá se věřit i tvrzení, že třiadvacetiletý Welles byl nadšený z reakce, kterou jeho inscenace vyvolala a nijak nepomýšlel na to, že by hru na chvíli přerušil navzdory naléhání vedení CBS. Nicméně by bylo chybou na něj ukazovat prstem a tvrdit, že to byla jen jeho vina.<br />
<br />
V okamžiku, kdy bylo jasné, co se děje, vyrazili do ulic vědci a začali analyzovat a pozorovat chování lidí. A výstup jejich výzkumu byl rozhodně zajímavý.<br />
<br />
<ul>
<li>Ukázalo se totiž, že značná část panikařících lidí z rozhlasové hry slyšela jen velmi krátký úryvek nebo ji neslyšela vůbec a informace o invazi z Marsu se k nim donesla od jejich známých.</li>
<li>Nebylo zdaleka tak důležité, zda posluchači slyšeli hru od začátku (tedy i s nějakým uvedením, které by naznačilo, že půjde o fikci) nebo zda k rádiu přišli později (často na popud někoho z jejich okolí) - co ale tvořilo rozdíl, bylo množství lidí, kteří společně rozhlas poslouchali. Jedinci panikařili (a šířili paniku) podstatně více než skupiny lidí, kde došlo k nějaké formě racionalizace a snaze se vzájemně uklidnit.</li>
<li>Jen málo lidí se pokoušelo o ověření informací o invazi - zejména ve chvíli, kdy se o ní dozvěděli z jiného zdroje než bylo rádio. Verifikace sice byla možná jen formou telefonátu do rádia (či na úřady) nebo nahlédnutím do programu v novinách, ale ti, kdo se o ni pokusili, většinou uspěli.</li>
</ul>
<br /><ul>
</ul>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnHPJ3pKjJ-bol1Y9h0QBnRHT_KWtULRbb489hNNGLbq0w_CwR5JO0WmkUgtguVNrgvTpvBzEhZkWEV_944nnc-w9AM2RztEzVUEWxBwlKHQ_qQgOC8RMSvnVmrdb1L-c3RZ5_2Ctcv_Y/s1600/wow_plakat.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnHPJ3pKjJ-bol1Y9h0QBnRHT_KWtULRbb489hNNGLbq0w_CwR5JO0WmkUgtguVNrgvTpvBzEhZkWEV_944nnc-w9AM2RztEzVUEWxBwlKHQ_qQgOC8RMSvnVmrdb1L-c3RZ5_2Ctcv_Y/s1600/wow_plakat.jpg" height="200" width="143" /></a></div>
Je pravda, že Válka světů byla podána velmi sugestivní formou. Fiktivní vstupy vědců (často skutečných kapacit) a vojáků z míst útoku rozhodně měly moc ovlivnit veřejné mínění, ale po prošetření se ukázalo, že noviny, které o incidentu informovaly, událost značně zveličily.<br />
<i>Rozhlas byl zpravodajskou konkurencí a tisk tak na Wellesovi nenechal nit suchou. Zejména následující den, kdy mladý autor vystoupil a veřejně se omluvil.</i><br />
<br />
Nicméně, výsledný efekt rozhlasové hry byl kombinací mnoha faktorů a zopakovat podobnou situaci záměrně by bylo prakticky nemožné. Svoji roli hrála nejen důvěryhodnost rozhlasu jako média, které není zatížené takovou prodlevou jako tisk, ale i období vysílání – nedlouho po podepsání Mnichovské dohody, kdy byl svět velmi citlivý na zmínky o válce.<br />
<br />
Je ovšem třeba si připomenout, že Válka světů byla uvedena den před Halloweenem.<br />
<i>Trick or treat!</i><br />
<i><br /></i>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.mercurytheatre.info/" target="_blank">Nahrávka rozhlasové hry</a></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://sreview.soc.cas.cz/uploads/9b98625730dfe4831fa40b3b7aa78ccff2194649_307_199JERAB.pdf" target="_blank">Sociologická studie zabývající se mj. i Válkou světů</a> (česky)</div>
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i><span style="color: cyan;">„Bitva, která se dnes odehrála u Grovers Mill, skončila jednou z nejhrozivějších porážek v moderních dějinách vojenství. Sedm tisíc mužů vyzbrojených ručnicemi a kulomety se postavilo proti jedinému válečnému stroji nájezdníků z Marsu. Je známo sto dvacet přeživších. Zbytek byl rozprášen po bojišti mezi Grovers Mill a Plainsboro, rozdrcen a udupán kovovými nohami netvora nebo sežehnut na uhel jeho tepelným paprskem…“</span></i></blockquote>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;"><a href="http://mluveny.panacek.com/historie-rozhlasu/38-wellsova-valka-svetu-v-rozhlasove-inscen.html" target="_blank">zdroj citace </a></span></div>
</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-59195256548874481142014-08-07T20:51:00.002+02:002014-09-12T13:43:50.234+02:00Není mrtvý, jenom spí.<div style="text-align: justify;">
Ještě v lednu jsem si sliboval, jak budu pravidelně a poctivě psát alespoň 3 články měsíčně. Už únor příliš nevyšel (důvody jsem <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2014/03/unorove-ticho.html" target="_blank">zmiňoval dříve</a>) a květen i červen dopadly prachbídně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Člověk zkrátka míní, ale osud mění...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Faktem je, že události posledních měsíců mě pracovně vytěžovaly víc než dost.</div>
<div style="text-align: justify;">
V tuhle chvíli běží dva ozbrojené konflikty (v Izraeli a na Ukrajině), máme tu dvě letecké nehody obestřené záhadami (shodou okolností obě souvisí s Malaysia Airlines) a nedávno nám zase začala řádit Ebola.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zahraniční zpravodajství člověka nenechá chvíli spát. Ale vlastně by mě to i bavilo (<i>držet prst na tepu doby</i>), kdybych tím netrávil tolik času, že se domů chodím maximálně najíst, vysprchovat a upadnout do komatu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-LQPkbUHWkSY/U7rgMsmi4aI/AAAAAAAACJY/wVd6lqnQgN8/s1600/Sn%25C3%25ADmek+036.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-LQPkbUHWkSY/U7rgMsmi4aI/AAAAAAAACJY/wVd6lqnQgN8/s1600/Sn%25C3%25ADmek+036.jpg" height="240" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Byl jsem i na krátké dovolené.<br />
Jachtou po Baltu.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
V takové situaci člověku nezbývají síly na psaní článků, které předpokládají alespoň minimální dohledávání a ověřování informací...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale žádný strach!</div>
<div style="text-align: justify;">
Po prázdninách by mělo být vše zase v pořádku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Plánuji se vrátit k článkům o vlogování a zakončit je (prakticky zaměřeným) třetím dílem, který bych rád doplnil o vlastní videoexperiment. K tomu se mi snad podaří přizvat někoho z <a href="http://triumvirat.cz/" target="_blank">Triumvirátu</a>, když už jsem jim pomáhal s jejich prvními vlogy. </div>
<div style="text-align: justify;">
Také zvažuji, že oslovím některé z českých a zahraničních vlogerů s žádostí o rady a postřehy, které bych mohl předat dál.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokračovat bude i projekt <a href="http://pres-osu.blogspot.cz/search/label/10%20minut" target="_blank">10 minut</a>, na který jsem dostal několik <u style="font-weight: bold;">málo</u> tipů a též bych rád pohnul se souborem článků o <a href="http://pres-osu.blogspot.cz/search/label/Autorsk%C3%A9%20sest%C5%99ihy" target="_blank">Autorských sestřizích</a>, týkajících celé čtveřice filmů o Vetřelcích (s důrazem na třetí díl).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud bude čas a nálada, nejspíš se také vrátím k <a href="http://pres-osu.blogspot.cz/search/label/Pokro%C4%8Dil%C3%A9%20formy%20st%C5%99ihu" target="_blank">Pokročilým formám střihu</a> a přinejmenším zrediguji jejich formu a obsah tak, aby byly snáze pochopitelné – a třeba mě napadne i téma na nový článek, kterým bych tu třináctku doplnil.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tomu, že bych konečně dokoukal Intoleranci a pokračoval v <a href="http://pres-osu.blogspot.cz/search/label/Archiv%C3%A1%C5%99" target="_blank">Archiváři</a>, příliš nevěřím, ale pořád to cítím jako takový nemalý dluh...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je prostě co dělat a nebojím se, že bych neměl o čem psát... jenže teď, k velké smůle tohoto blogu, píšu něco trochu jiného. A to něco je povídka do literární soutěže, jíž vyhlásil výše zmíněný Triumvirát. A to mi bohužel zabírá další čas (dokonce kvůli tomu chodím pozdě spát a vynechávám jídla, abych mohl zjistit, že další napsaná pasáž nefunguje a je třeba ji smazat). A uzávěrka se blíží.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže odpočívejte, dívejte se na filmy (třeba až bude pršet) a já se v září zase pustím do práce. ;-)</div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6157560554375878104.post-7669190321795010192014-06-01T16:41:00.000+02:002014-06-01T17:02:13.017+02:0010 minut - The Station Agent<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/film/71007-prednosta/" target="_blank">Přednosta</a> (Thomas McCarthy, 2003) bylo jedno z prvních doporučení pro <a href="http://pres-osu.blogspot.com/2014/04/10-minut_18.html" target="_blank">10 minutový projekt</a>, které jsem dostal - přesto mi trvalo dlouho než jsem se odvážil o něm napsat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Není to proto, že by The Station Agent byl špatný film – podle úvodu i ohlasů (a nominací na různé ceny) je tomu právě naopak - jenže navzdory všemu je jeho expozice tak nějak standardně dobrá. V tom nejlepším slova smyslu – vše v ní funguje jak má, hlavní postava je přesvědčivě a poutavě podaná, zápletka nepůsobí násilně, ale... Je to prostě <b>jen </b>dobrá práce.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2hoWWEp5TmfPSV9V7T5HPtUHiMC9qujWD4wLKpqR1wMIqjYCxbjH7nQv5JZinNrOVlvYUInr5aJMCVvWROyO0cZMjyvJF5eOVkCOX3tgHggoL9eC7nhcs4na2hiKJFzJpNlI1UQUVpcY/s1600/fin2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2hoWWEp5TmfPSV9V7T5HPtUHiMC9qujWD4wLKpqR1wMIqjYCxbjH7nQv5JZinNrOVlvYUInr5aJMCVvWROyO0cZMjyvJF5eOVkCOX3tgHggoL9eC7nhcs4na2hiKJFzJpNlI1UQUVpcY/s1600/fin2.jpg" height="173" width="320" /></a></div>
Což je paradoxní, protože to není zdaleka tak obvyklé v době, kdy se o valné části filmové produkce dá směle říct, že jde o fušeřinu. Je poznat, že si McCarthy dal opravdu záležet a šlo o jeho milovaný projekt (koneckonců s ním na festivalu Sundance úspěšně debutoval a hlavní postavy napsal přímo pro konkrétní herce), ale osobně jsem neměl pocit ničeho jiného než dobře zvládnutého řemesla.</div>
<div style="text-align: justify;">
Což – znovu opakuji – je dnes unikát, ale zároveň trochu škoda. V jiné konkurenci by Přednosta úplně zapadl (<i>stále hovořím o úvodních deseti minutách</i>).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pro současného diváka je asi nejpoutavější fakt, že v hlavní roli figuruje <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/4854-peter-dinklage/" target="_blank">Peter Dinklage</a> (no jo, Tyrion Lannister), pro kterého byl tento snímek průlomem (<i>3 filmové ceny a dalších 8 nominací</i>) a otevřel mu tak dveře k větším rolím.<br />
A právě jemu je věnována expozice - tedy, jemu a vlakům, protože ty jsou pro Finbara McBridea, jehož Peter představuje, životní vášní (<i>podobně jako pro spoustu lidí po celém světě - i když mám dojem, že pro Američany obzvlášť - představují pro ně důležitý motiv z jejich krátké historie</i>).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHUkjK_vujggwEIRFZZLEpdlqMWKCmhOeG7U_R7cZ9dTem_Js2WaHVAE6fFmJTMHTl5oazP7E5At5LqgonkXDQc5hBClnnNBU4QVV195s8AoXTdHYf-b7TkQwAcmrPsZYWBagf7VibeuQ/s1600/finbar1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHUkjK_vujggwEIRFZZLEpdlqMWKCmhOeG7U_R7cZ9dTem_Js2WaHVAE6fFmJTMHTl5oazP7E5At5LqgonkXDQc5hBClnnNBU4QVV195s8AoXTdHYf-b7TkQwAcmrPsZYWBagf7VibeuQ/s1600/finbar1.jpg" height="239" width="320" /></a></div>
Hned zkraje se s Finbarem setkáváme na střeše domu, kde bydlí a odkud ráno pozoruje vlaky na nedaleké trati (možná dokonce seřadišti). Trochu zachmuřený, s cigaretou a kapesními hodinkami (tolik typickými pro průvodčí).<br />
Celých 5 minut pak sledujeme úryvky z jeho běžného pracovního dne – vyzvedávání souseda a společnou cestu do práce (krámku s železničními modely, který je v přízemí stejného domu, kde oba bydlí), pohledy a komentáře „normálních“ lidí stran Finbarova trpasličího vzrůstu a nakonec (zřejmě pravidelný) promítací sraz s dalšími vlakovými nadšenci.<br />
<br />
Tím vším McBride proplouvá se stoickým klidem člověka milujícího svoji rutinu a samotu, která je mu útočištěm před lidmi „tam venku“.<br />
Komentáře dětí na hřišti ignoruje, stejně jako trapné situace v samoobsluze nebo pohledy zákazníků v krámku.<br />
Pohled očí naznačuje únavu a rezignaci...<br />
<br />
Je na místě přiznat, že tahle pasáž je skvěle zahraná a ten, kdo by čekal předzvěst sarkastického Tyriona, záhy zjistí, že Dinklageův herecký repertoár je mnohem širší. Takže navzdory tomu, že tahle charakterová poloha není nijak překvapivá, není nuda ji sledovat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLpx8AfVUuI-YkClbEpHtJ37N5S2BeaJpo1k3rss_s7Q0uIv_h28I9E4jBEs2yPi_MP0TnaPzpG26d3szo6HoPLQgGA31XoSj0Q3fCF9tuClTZbjHVK9OxDTgOhtchcwc5FNZCGaUP2HQ/s1600/finbar3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLpx8AfVUuI-YkClbEpHtJ37N5S2BeaJpo1k3rss_s7Q0uIv_h28I9E4jBEs2yPi_MP0TnaPzpG26d3szo6HoPLQgGA31XoSj0Q3fCF9tuClTZbjHVK9OxDTgOhtchcwc5FNZCGaUP2HQ/s1600/finbar3.jpg" height="170" width="320" /></a></div>
Jen co tato 5 minutová pasáž skončí, přijde ve Finbarově životě zásadní změna – jeho přítel, kolega a zároveň majitel krámku, kde oba pracují, zemře (což proběhne velmi kultivovaně, což musím ocenit) a hrdina se ocitne v advokátní kanceláři, kde se řeší poslední vůle.<br />
Podle ní je dědicem staré železniční zastávky v New Jersey – nepoužívané a opuštěné, nicméně je to náhle to jediné, co McBrideovi zůstalo, takže vezme pár zavazadel a vydá se pěšky do nového domova.<br />
Podél železniční trati, jak jinak.<br />
<br />
Zbytek desetiminutovky je zasvěcený první noci ve stanici (což je vlastně malý domek přednosty stanice) a rannímu setkání u stánku se zmrzlinou (kávou?) o kterém ale psát nebudu, protože bych už překročil vymezený limit - nicméně jde o slibnou pasáž protože konečně dojde ke konfrontaci s okolním světem a možná i konfliktu.<br />
<br />
Jak už jsem napsal, film podle svého úvodu nepůsobí nijak závratně.<br />
Zvládnuté řemeslo, zajímavý herec v hlavní roli (to bude asi největší tahák) a náznak příběhu, který neurazí, zato dost možná pohladí na duši. Ideální festivalový film, který si snadno získá diváky.<br />
Neočekával bych zásadní dramatické zvraty, vyhrocené konflikty nebo nekorektní humor – což je vlastně dobře. Je to opravdu odpočinkový pozitivní film. Jeden z těch, které si člověk jednou za čas pustí a možná si i dojatě popláče.<br />
<br />
Ale opět soudím jen podle prvních deseti minut a teď, když mám konečně napsáno, se rád podívám i na zbytek, protože jsem zvědavý. Což znamená, že Thomas McCarthy svých deset minut zvládl dobře využít. Snad nebudu zklamaný.<br />
<br />
<br />
<i>Viděli jste? Zajímá vás? Máte nějaký tip na co bych se měl podívat dál?</i></div>
Fionorhttp://www.blogger.com/profile/01843387931786984985noreply@blogger.com0