Crossing the line (Střih přes osu)

Myslím, že když už jsem svůj blog pojmenoval Střih přes osu (a v podtitulku se na toto filmařské dogma odvolávám), bylo by vhodné pokusit se princip osy a všeho, co se jí týká, trochu vysvětlit. 

Bohužel většinou narážím na to, že bez diagramů, obrázků, kašpárkového divadla a do zblbnutí opakovaných příkladů stále téhož jevu v různých odstínech modré barvy, nemá laik šanci dojít většího poznání než: "Ok, docela tě lituju, asi si moc nevychutnáš film v kině, co?"

Je to logické, dodržování Pravidla osy totiž způsobí jedinou věc - divák má plynulý a nerušený zážitek, kdy na sebe vše dokonale navazuje, takže se může klidně soustředit na děj. Naopak při porušení pravidel má divák zřídkakdy šanci se vrátit k místu, kdy mu něco úplně "nesedlo" aby daný moment analyzoval - zůstane mu tak jen chvilkový moment zmatku, který je ovšem rychle pohřben dalšími a dalšími pohyblivými obrázky.

Anglofonní země střih přes osu většinou označují termínem "crossing the line" nebo, když mluví o Pravidlu osy jako takovém, "180 degree rule" - pravidlo 180 stupňů. Jak témuž říkají třeba v Bollywoodu netuším, nicméně lze předpokládat, že když s námi sdílejí způsob jakým vnímáme děj na plátně, dodržují i obdobné střihové zákonitosti.

Několik příkladů pro začátek. Začněme dvěma jednoduchými a všedními a pak si konečně dopřejme filmovou perlu.

Příklad První:  Fotbalový (nebo hokejový, či jiný) zápas. Hráči týmu A mají branku na pravé polovině hřiště (z pohledu kamery), tým B na levé. Pokud tedy vidíme útočníka A běžet zprava doleva, víme, že jde do ofenzivy. 

Jak to víme? Protože přenosový štáb dodržuje Pravidlo osy. Kdyby totiž osu - v tomto případě definovanou spojnicí branek obou týmů - překročil, diváci by v televizi viděli útočníka A, který zdánlivě běží proti vlastní bráně (obdobně to funguje i tenisu, kde je však osa dána sítí).

Občas se takový záběr používá při opakování nějaké akce, ale vždy je v takovém případě použit titulek Reverse angle, aby se předešlo omylu.

Příklad druhý:  Rozhovor dvou lidí. Stojí jeden proti druhému a svými pozicemi definují osu (viz obrázek). Dokud se kamera drží na "své" poloroviny, vše je v pořádku a záběry navazují. Jakmile ale kamera osu překročí, oba hovořící lidé si náhle vymění pozice.

Co s tím? Osa není pevná čára - může se pohybovat, když změní svoji pozici mluvčí (prostě se jedna z hovořících osob posune jinam), nebo se kamera přes osu přesune plynule (jízdou) tak divák pochopí, co se děje a nijak ho to nevyruší.

A může být hůř! Přidejte třetí osobu, nebo nechte obě osoby hovořit za jízdy v autě a rázem vám přibývají osy (a návaznosti pohybů), na které je třeba dát pozor... Naštěstí je Pravidlo osy důležité především pro dva záběry, které po sobě bezprostředně následují (nebo logicky navazují).

Chcete vidět, jak to vypadá, když se osa překročí? Ve filmu Moulin Rouge (Baz Luhrmann, 2001) k tomu dojde několikrát - zejména ve scéně která bývá označována jako Elephant Song Medley (zejména v okamžicích, kdy se střihá z vnitřku budoáru Satine do pohledu zvenčí).

Příklad třetí:  Glum! Glum! 

Ve filmové adaptaci Pána prstenů (Peter Jackson, 2001-2003) patří mezi velmi populární ty scény, kdy Glum vede vnitřní (poměrně hlasitý) dialog se Sméagolem. Procítěný herecký projev Andyho Serkise, ale sám o sobě na takovou scénu nestačí...

Schválně - zkuste si tu scénu pustit a vypněte zvuk - i když je na scéně jen jedna osoba, vypadá to, že se opravdu hádají dvě. A tu hádku navíc divák přijme bez sebemenšího zadrhnutí.

To je kouzlo Osy. I když zde žádná ve skutečnosti není, záběry na Gluma hovořícího se Sméagolem se tváří jako by existovala! Kochejte se, studujte to, žasněte! Právě zde Peter Jackson (spolu s celým štábem) ukázal, že opravdu umí své řemeslo.

A teď důležitá poznámka! I Zákon osy lze porušit - je-li uměleckým záměrem vyvolat dezorientaci a zmatek, ale to si mohou dovolit jen skuteční mistři... Doma tohle nezkoušejte!