Teď si určitě musíte myslet, že jsem šílený. Blog se jmenuje Střih přes osu a už jsem jednou psal o tom, co ta Osa vlastně je, a teď najednou vyrukuji s nějakým Střihem po ose, který se ovšem týká naprosto jiné osy...
Klid, schovejte kamení a vaše (jistě legálně držené) střelné zbraně a zhluboka se nadechněte...
Jak už jsem dříve uvedl, anglicky hovořící filmaři nazývají náš Zákon osy 180 degree rule, zatímco Střih po ose (občas také Skok po ose) Axial cut. V prvním případě se tu jedná o významovou osu, v tom druhém osu kamery...
Zjednodušeně si lze střih po ose vysvětlit jako sled dvou záběrů, které porušují 30 degree rule (Pravidlo stejnosti a rozdílnosti) a liší se tak jen svou velikostí.
Obvykle se doporučuje, aby se po střihu kamera o kousek (>30°) posunula a divák tak měl příležitost vidět scénu z jiného pohledu, ale za určitých situací může být výhodné s kamerou vůbec nehýbat (nebo s ní pohnout jen velmi málo) a jen celý záběr zvětšit/zmenšit - třeba z polocelku na detail.
Střih po ose je výrazový prostředek, který, je-li dobře užit, nese určitý význam a obsahově posouvá sdělení celé střihové sekvence... Prostě, abych to zkrátil, divákovi řekne něco navíc, co by mu jinak nemuselo dojít.
Dnes už není tak často používaný, ale filmoví klasici jako Alfred Hitchcock, John McTiernan nebo Akira Kurosawa jej s oblibou využívali ve svých filmech. V současnosti patří spíše do slovníku filmových fajnšmejkrů jakým je třeba Quentin Tarantino.
Jen pro příklad: na obrázcích z Tarantinova filmu Inglorious Basterds (2009) vidíme nejprve podání ruky a teprve po střihu máme možnost vidět obě postavy v záběru - nicméně střih sám o sobě není rušivý, což je samo o sobě důkazem toho, že byl proveden správně. Obecně totiž střih po ose nejlépe slouží k upoutání pozornosti na nějaký objekt (uvedené fotky by fungovaly i v opačném sledu), nebo naopak k popisu celku počínaje jeho nejvýznamnějším bodem.
Důležité je především to, aby rozdíl velikostí záběrů opravdu přinášel novou informaci. Střih z amerického plánu (viditelné zhruba 2/3 postavy) na polodetail (cca 1/3 postavy) bude rušivý prakticky kdykoliv, ale střih na detail obličeje už zafunguje dobře (má-li obsahový význam).
Závěrem nebude žádným překvapením, když prozradím, že se střihem po ose pracoval i již dříve zmiňovaný ruský montážník Lev Kulešov.
Vlastně, když se to tak vezme, od dob Orsona Wellse a Georgese Mélièse ve filmové tvorbě moc nového vymyšleno nebylo a většina dnešních oceňovaných inovátorů jen objevuje již jednou objevené.
Klid, schovejte kamení a vaše (jistě legálně držené) střelné zbraně a zhluboka se nadechněte...
Jak už jsem dříve uvedl, anglicky hovořící filmaři nazývají náš Zákon osy 180 degree rule, zatímco Střih po ose (občas také Skok po ose) Axial cut. V prvním případě se tu jedná o významovou osu, v tom druhém osu kamery...
Zjednodušeně si lze střih po ose vysvětlit jako sled dvou záběrů, které porušují 30 degree rule (Pravidlo stejnosti a rozdílnosti) a liší se tak jen svou velikostí.
Obvykle se doporučuje, aby se po střihu kamera o kousek (>30°) posunula a divák tak měl příležitost vidět scénu z jiného pohledu, ale za určitých situací může být výhodné s kamerou vůbec nehýbat (nebo s ní pohnout jen velmi málo) a jen celý záběr zvětšit/zmenšit - třeba z polocelku na detail.
Střih po ose je výrazový prostředek, který, je-li dobře užit, nese určitý význam a obsahově posouvá sdělení celé střihové sekvence... Prostě, abych to zkrátil, divákovi řekne něco navíc, co by mu jinak nemuselo dojít.
Dnes už není tak často používaný, ale filmoví klasici jako Alfred Hitchcock, John McTiernan nebo Akira Kurosawa jej s oblibou využívali ve svých filmech. V současnosti patří spíše do slovníku filmových fajnšmejkrů jakým je třeba Quentin Tarantino.
 |
| Inglorious Basterds (obr. 1) |
 |
| Inglorious Basterds (obr. 2) |
Důležité je především to, aby rozdíl velikostí záběrů opravdu přinášel novou informaci. Střih z amerického plánu (viditelné zhruba 2/3 postavy) na polodetail (cca 1/3 postavy) bude rušivý prakticky kdykoliv, ale střih na detail obličeje už zafunguje dobře (má-li obsahový význam).
Závěrem nebude žádným překvapením, když prozradím, že se střihem po ose pracoval i již dříve zmiňovaný ruský montážník Lev Kulešov.
Vlastně, když se to tak vezme, od dob Orsona Wellse a Georgese Mélièse ve filmové tvorbě moc nového vymyšleno nebylo a většina dnešních oceňovaných inovátorů jen objevuje již jednou objevené.
Žádné komentáře:
Okomentovat