Kulešovův efekt

Lev Vladimirovič Kulešov
(1899 - 1970)

Nelze začít psát o střihové skladbě, aniž by člověk nezmínil ruské montážníky - pionýry filmařského řemesla, kteří byli pro střih tím, čím byl Georges Méliès pro filmový trik. Jedním z pro mě nejvýznamnějších byl právě Lev Kulešov, který jako první poukázal na důležitost vazby záběrů pro jejich obsahové vyznění.

Pro Kulešova byl záběr základní surovinou filmového díla (podobně jako v hudbě tóny a v řeči slova) - teprve ve spojení s dalšími záběry pak získával přesah a obsahové vyznění, které v něm samotném nemuselo být nutně obsaženo.

Aby demonstroval principy střihové skladby, natočil Lev Kulešov tvář ruského herce Ivana Mozžuchina, kterému řekl, aby se tvářil pokud možno neutrálně. S tímto záběrem pak postupně spojil záběr na misku horké polévky, na rakev s mladou dívkou a na hrající si dítě. Výsledek promítl nic netušícím divákům...

Vsevolod I. Pudovkin, další z montážníků, později napsal: 

"Když jsme ukázali tyto tři kombinace divákům, kteří nebyli do tajemství zasvěceni, účinek byl neobyčejný. Diváci byly nadšeni hercovou hrou."

Kulešov svým pokusem dokázal, že obsah filmového záběru je závislý především na kontextu - sám o sobě je mnohoznačný a může znamenat téměř cokoliv.

Dnes se již na Kulešovův efekt neklade zdaleka takový důraz (respektive se o něm mimo filmové školy příliš nemluví). Doba pokročila a značnou část obsahového sdělení zastane zvuk - ať už je to hudba, ruchy či mluvené slovo - ale i ten je svým způsobem součástí filmové skladby...