21. února 2012

Jak být dobrý střihač?

Od doby, kdy jsem nastoupil jako externista do Zahraniční redakce v České televizi, jsem často chválen a je mi děkováno za věci, které jinak považuji za samozřejmou a nutnou součást své práce. Je to lichotivé a příjemné (zejména pro mé, už i tak přebujelé, ego), ale ani v nejmenším si nemyslím, že je to zcela na místě.


Je docela klidně možné, že mám na střih výjimečný talent, ale lidová moudrost říká, že za každým úspěchem stojí z 10 % štěstí, z dalších 10 % talent a zbytek je tvrdá práce (a řemeslo), a já nemám důvod tomuto tvrzení oponovat. Naopak - mám za to, že každý člověk, který má alespoň minimální cit pro rytmus (tj. dokáže přinejmenším rytmicky zaklepat na dveře) při troše snahy zvládne to co já. Ne hned - i mně to nějaký čas trvalo, než jsem se si vypěstoval odhad a cit pro délku záběrů, včetně jejich návaznosti, ale při troše dobré vůle se dá mluvit o pokroku v řádu měsíců, ne-li dokonce týdnů.

Pro mě jako ohlédnutí a sebereflexe spolehlivě fungují videa z Taverních plesů, na kterých snadno poznám, jak jsem se za celý rok zlepšil a to je pro vlastní práci hodně důležité. Vidět vlastní pokrok je totiž nejlepší motivace.

Existují ale i jistá pravidla - moudrosti, které sice neplatí univerzálně (vždy jsou výjimky), ale zato se dají vztáhnou na více oborů, než jen na střih.

  • Vždy existuje více než jeden správný postup, tajemství je v poznání, který je v dané situaci lepší (praktičtější, rychlejší).
  • Návody neslouží k tomu, aby člověk nemusel přemýšlet o tom co dělá, ale k tomu, aby skrze to, co dělá, snadněji pochopil hlavní principy a zákonitosti.
  • I nesmyslné pravidlo má svůj důvod a je hloupé takové pravidlo porušit, pokud nám ten důvod zůstává skrytý. To platí i pro zákony a společenské konvence.
  • Umělecký záměr neexistuje - výsledek práce musí hovořit sám za sebe bez nutnosti obhajoby autorem.
  • Každý dělá chyby. Chyby jsou jako stromy podél cesty - jdete kolem nich a občas vám zastíní slunce, ale kdyby tam nebyly, tak se hrozně zapotíte. Problém je, když se u některého z takových stromů zastavíte a necháte ho, aby vám přerostl přes hlavu.

    Tyhle moudra z nikoho neudělají génia střihu (nebo čehokoliv jiného) a vlastně ani nejsou žádnou novinkou pro ty, kdo se zabývají tvůrčí činností, ale při pohledu na některé "taky-střihače" mi přijde, že je třeba je neustále připomínat.
    Každý z nás totiž časem spadne do rutiny, přestane se učit nové věci a zkoumat možnosti - a to je zpravidla konec.

    Tento text je z velké části (mírná) nadsázka a self-note, abych si za pár měsíců mohl připomenout, co je pro mě a moji práci důležité. Pokud nechápete, co se snažím říct, nechteto plavat. Zas tak objevné a zásadní to není.

    1 komentář:

    1. Poslední věta má sice pravdu, ale i tak je to natolik dobře podáno, že si tenhle text přidávám do mlhavého seznamu "až nebudeš vědět, kudy kam při psaní, podívej se na to!"

      OdpovědětSmazat