7. ledna 2012

Taneční filmy

Opět se nám přiblížil termín dalšího Taverního plesu (toho, ze kterého pravidelně dělám videa), tedy vrcholné taneční události celé plesové sezóny pro mě a velkou část mých přátel. To mimo jiné znamená, že postupně přestávám poslouchat soundtracky a koncepční alba a dávám přednost taneční hudbě, abych se dostal do patřičné nálady.
S taneční hudbou jsou ale neodmyslitelně spjaté i taneční filmy, které tvoří specifický sub-žánr kinematografie a jsou příčinou častých partnerských konfliktů (hlavně na co se půjde do kina), takže mě napadlo, že jim zkusím věnovat nějaký prostor.

Aby nedošlo k mýlce, vůbec se nebudu věnovat filmům z kategorie Dance for Camera nebo muzikálům - sice také obsahují hodně tance (v případě DfC často dokonce velmi kvalitního), ale jejich děj se většinou okolo tance netočí - pokud děj vůbec mají.

Tanečních filmů je přehršel a zahrnují celou řadu různorodých stylů od klasického baletu pro divoký breakdance, ale jen málo z nich se dá považovat za skutečně zajímavé a kvalitní (i když v tomto případě asi nelze hovořit o kvalitě jako takové). Vinu na tom má určitá schematičnost, kterou založili nejslavnější představitelé žánru. 
Když ale budete natáčet film o bojových uměních nebo boxu, tak se taky nevyhnete klasické Tréninkové sekvenci.

Schéma tanečních filmů je skoro vždy stejné. Máme mladý pár z rozdílných sociálních vrstev, který je spojen skrze výuku tance a postupně v sobě nalézá zalíbení. Zpočátku se mohou nesnášet nebo k sobě mít rezervovaný vztah, ale veškeré rozdíly se záhy srovnají právě díky tomu, že jim to spolu tak hezky jde. Nebyla by to ale správná zápletka, aby je nerozdělila nějaká malichernost vyprovokovaná nepřejícím okolím nebo vzájemným nepochopením. Naštěstí láska k tanci (a touto dobou i ta partnerská) dokáže přenášet nejen vrásněním vzniklé geologické útvary, takže si spolu na konci filmu dají ještě jeden společný tanec, který všechny posměváčky a nepřející hajzlíky pošle do kolen.
True story...

Na pomyslném piedestalu dodnes stojí filmy Dirty Dancing (Emile Ardolino, 1987) s chytlavými melodiemi a uvěřitelnou choreografií ("hříšňák" jsem si dokonce vyzkoušel v rámci několika předtančení) a o dekádu starší Saturday Night Fever (John Badham, 1977) s legendárním Johnem Travoltou.

Tyhle dva filmy dodnes tvoří kánon, podle kterého se všechny ostatní poměřují, a metu, které se snaží dosáhnout (přinejmenším z hlediska kultu, který se kolem nich vytvořil), ale zatím se to, pokud je mi známo, žádnému nepodařilo.

Tanečních "pohádek o Popelce" přesto vzniklo dost - namátkou z těch, které jsem viděl, mohu jmenovat  například Strictly Ballroom (Baz Luhrmann, 1992) s poměrně slušnou hudbou a choreografií, nebo životem Pierre Dulaina inspirovaný Take the Lead (Liz Friedlander, 2006) s Antonio Banderasem.
Právě Take the Lead (česky Tančím, abych žil) zažité schéma trochu nabourává a posouvá se mírně na území školních učitelských filmů o moudrém mentorovi, který své žáky připravuje pro život. Přesto stále zůstává tanečním filmem (s velmi působivými ukázkami toho, jak se také dá tancovat tango).

Pak tu máme filmy s historickým podtextem jako třeba Dirty Dancing: Havana Nights (Guy Ferland, 2004) akcentující zejména Salsu (respektive Casino) a volně navazující na stejnojmenného předchůdce - krátké cameo si tu střihl i Patrick Swayze.

A protože mládež nám na standardní i latinskoamerický tanec ve své klasické podobě zvysoka kašle, máme tu i mix něčeho jako balet a R'n'B (alespoň myslím, že to je něco takového) ve formě poněkud nudného Step Up (Anne Fletcher, 2006), které si dokonce  vydupalo několik pokračování, což osobně nechápu, protože ve filmu absentovala nejen chytlavá hudba, ale i tanec, který by opravdu zaujal.
Podobné nešvary  by vlastně mohly trápit i krasobruslařský The Cutting Edge (Paul Michael Glaser, 1992), ale tam film zachraňuje scénář a chemie mezi hlavními představiteli.

Milovníci umělecky hodnotných filmů mohou nad tanečními filmy ohrnovat nos, ale jako sub-žánr romantického filmu jsou důležitou součástí taneční kultury - ukazují lidem, že tanec nemusí být jen upjatá zábava ve fraku a že není zdaleka tak těžké se mu naučit (i když pořád je to o fous těžší, než ukazují v těch filmech).
Navíc, když už bych měl s nějakou holkou koukat na romantický film, zvolím raději Dirty Dancing, než abych jen pomyslel na Twilight.

A jaký taneční film je ten váš?

2 komentáře:

  1. Ještě bych zmínil Smím prosit s R. Geerem a J Lopez

    OdpovědětSmazat
  2. Ten jsem bohužel neviděl, i když jsem zvažoval, že bych ho zmínil. Mimochodem, je to remake stejnojmenného japonského filmu z roku 1996. :)

    OdpovědětSmazat