Únorové ticho

Na začátku ledna jsem napsal PF příspěvek. Obvykle to nedělám, ale přišlo mi to jako dobrý nápad a zároveň způsob, jak vyjádřit určitý závazek, který si dávám.... jenže události jsou zbabělé a chodí v zástupech!

Je asi nepřehlédnutelné, že PFko zmizelo. A stalo se to mojí vlastní chybou, která mě velmi mrzí a ve své podstatě mě na měsíc úplně paralyzovala v psaní.

Před Novým rokem jsem si pořídil tablet, abych mohl řešit své psaní a mobilní aplikace (včetně her) na větším displeji, čehož i poměrně využívám, jakkoliv zdaleka ne tolik, aby to ospravedlnilo celou tu nemalou investici (ale tak už to se mnou a technologickými hračkami bývá). Mezi staženými aplikacemi byl pochopitelně i Blogger, ve kterém jsem napsal první koncept zmíněného PF.

Tento koncept se ovšem ve webové verzi neobjevil (nevím proč) a celý článek jsem tak napsal znovu (když jdete již jednou vyšlapanou stezkou, dá se to zvládnout celkem rychle) včetně publikování...

Až potud dobré.

Potíž nastala na konci ledna, kdy jsem v Bloggeru na tabletu našel koncept PF 2014 a řekl jsem si, že asi bude v pořádku, když tenhle nevyužitý text smažu. Skladovat takový text pro mě nemělo smysl.

Pak už si nejsem příliš jistý, co (a proč) se odehrálo. Faktem je, že koncept i publikovaný text byly totožného jména, nicméně, i přes aktualizaci aplikace (která již ukazovala pozdější články), se status toho prvního (konceptu) nezměnil. Jeho smazání ale vedlo k nenávratné destrukci již publikovaného textu, který jsem v tabletu naopak neviděl.

To bohužel nevyhnutelně vedlo k autorskému bloku, který dál komplikovaly další věci (viz níže).

Pocit marnosti, když zničíte (byť i takhle nevýznamný) úsek vlastní práce, je neuvěřitelný. Snažil jsem se dokonce najít, zda na internetu (třeba v Google) neexistuje archivovaná původní verze, ale bylo to zbytečné, proto jsem se raději vrhl na další práci...

Jenže to úplně nefungovalo.

autor: Michal Kára

V tuto chvíli mám rozepsaných několik článků, kterými jsem ale po zmíněné nehodě nedokázal pohnout. Prostě jsem nebyl spokojený a při psaní na mě padala tíseň z toho, že mi to příliš nejde, že je to zbytečné, že... Zkrátka jsem na chvíli vyhořel.

Kromě toho jsem konečně musel pohnout s plesovým videem z roku 2013. Deadline je pro mě totiž vždy další ples a ten se extrémně přiblížil (aniž bych v daný moment měl jasno, na jakou hudbu vlastně budu střihat a zda zvládnu převést ten podivný videoformát do něčeho, s čím půjde pracovat).

Výsledek mě potěšil - ale o tom více někde jinde.

A aby toho nebylo málo, tak mě poměrně dost zaměstnávala i práce - obvykle nemalou část textů na blog píšu během pracovní doby, když zrovna nemám co dělat (což je specifikum zpravodajství - střídání zběsilého zmatku a čekání), ale během ZOH v Soči a eskalace situace na Ukrajině takových chvil nebylo mnoho...

A pak pochopitelně osobní život - plný kolísání, zmatenosti a nečekaných zvratů. Ale tak už to bývá.

Takže je čas začít znovu a překonat nepřízeň. Proto je zde tento omluvný článek, za kterým by měl následovat příběh (již publikovaného - pokud sledujete můj kanál na YouTube) plesového videa a postupně dokončované rozepsané texty.

Díky za váš čas a přízeň. Únorové ticho skončilo a je čas se zase pořádně ozvat.