Vrtěti divákem

Občas narazím na video, které si přímo říká o rozbor, ale většinou je to věc, u které mi bohatě stačí vědomí, že jsem rozklíčoval použité prostředky, a spokojím se s tím, že na některé zajímavosti upozorním kamarády v přátelském hovoru. Před pár dny jsem ale narazil na malé mistrovské dílo manipulující divákem.

Z mého hlediska je ta manipulace účelová, průhledná a snadno odhalitelná, ale jak se ukázalo, není tomu tak u všech diváků...

Takže, když už se nám blíží volby a Česká televize je často obviňována z manipulace veřejným míněním (hlavně když nehraje zrovna to, co by si průměrný český divák přál vidět, způsobem, jakým by si to přál vidět), řekl jsem si, že bych té manipulaci mohl věnovat pár řádek...

Mimochodem: v televizi na skutečnou manipulaci není čas a prostor, ani kdybychom se o ni opravdu snažili... Něco takového je nimravá práce a valná část výrazových prostředků, které ji umožňují a usnadňují, se ve zpravodajství použít nedá. A bez nich je zpravidla tak očividná, že se míjí účinkem.
Navíc by na ní museli ochotně spolupracovat prakticky všichni zaměstnanci, jinak by se neutajila a v tom případě také nefungovala - a to je nesplnitelný úkol.

Disclaimer

Nechci vést debatu o smyslu a poselství uvedeného videa. S některými myšlenkami, které předkládá, bych asi mohl souhlasit, ale potíž je v tom, že není jasné, jaké myšlenky to vlastně jsou. Konkrétní obsah je tak neurčitý, jak jen to jde, a nutí diváka, aby si vybral to své v rámci předloženého výběru. Což je jednou z forem manipulace, které používá.
Jinak bude video vnímáno vegany, vegetariány, milovníky zvířat nebo prostými citlivými lidmi. Dokonce i já (se svými kontroverzními postoji) jsem si v něm našel „to své“ negativní...

Berme proto při hodnocení obsahu v potaz, že záběry jsou vytržené z kontextu a bez patřičného komentáře jsou jen vizuálním prostředkem manipulace - a tu si teď zkusíme demonstrovat...

Manipulace

Na šesti minutách je toho mnoho - pokusím se postupovat chronologicky a analyzovat jednotlivé prvky.

• Prvních cca 38 sekund sledujeme „hejno“ kuřat a jakýsi přepravníkový stroj, který ona kuřata „sklízí.“ Zvuk, který tuto scénu doprovází je pouze pípání/kvokání drůbeže a tichý šum stroje.
  Je naprosto jasné, že kuřata neputují na relaxační masáž, ale i když stroj svou funkcí vypadá hrozivě, celý proces se nezdá být bolestivý nebo nějak přehnaně stresující (alespoň ne o moc víc, než být kuřetem ve velkém hejnu).
  Tady je manipulací především odosobnění diváka (na to budeme narážet i dále) a představení celé situace v morbidním světle - použití davu a jeho sklízení jako výrazového prostředku je něco, co působí na naše pudy a nutí nás soucítit s těmi kuřaty, která tak zoufale mávají křídly a...
• Přichází hudba... pochmurná, ambientní a brzy i rytmická (ale ne nijak vesele nebo výrazně).
  Hudba má za úkol posílit divácké pocity marnosti z toho, co vidí - vlastně je vybrána tak, že je takřka přeslechutelná a jen dotváří atmosféru... Když si k tomuto videu pustíte jako doprovod třeba toto (případně Rammstein) získáte o drobet jinou emoci (pozitivní nebude, ale zároveň bude celá scéna o něco snesitelnější). A když bude hudební doprovod veselý... no, schválně si to zkuste.
  Rozhodně ani na okamžik nepodléhejte pocitu, že se hudba vybírá nahodile.
• Záběr na kuřata cpaná do přepravek asi nepotřebuje komentář - je naprosto bez kontextu a tím, že vlastně nemáme možnost se podívat blíž, ztrácíme jasnou představu proč je do přepravek cpou (jde pravděpodobně o přípravu na převoz) a musíme tedy spoléhat jen na první (zprostředkovaný/zmanipulovaný) dojem - a tím je zcela zbytečná krutost.
  Tomu napomáhá i to, že záběr je (velmi) mírně zpomalený a lidé na něm jsou zcela anonymní (v kombinézách) - divák se tedy ztotožňuje s kuřaty, což je v pořádku. Divák se potřebuje nějak identifikovat s osobami/bytostmi v situaci, kterou vnímá, aby mohl zaujmout stanovisko.
• 53. sekunda a poprvé vidíme dav lidí - hudba je ještě o něco pochmurnější, lidé pak naprosto anonymní a zrychlení... Podle všeho pracuji s masem (určitě těch nebohých kuřat, jak napovídá kontext předchozích záběrů) a je jich spousta...
  Nejasné tváře, mechanické vykonávání úkolů - vlastně zde autoři udělali vše pro to, aby se divák nemohl ztotožnit s těmi dělníky, kteří si dost možná při práci povídají, vtipkují, práce je štve a nadávají na mizivý plat... Pro nás jsou ale pouhou mašinérií - nemyslícími těly zpracovávajícími maso, které mají na pracovních pultech a jezdí kolem nich na hácích... Dokonce i když na chvíli zahlédneme lidské oči, jsou to neosobní oči kontrolující kvalitu - pozbyly veškerou lidskost.
• Teprve v čase 1:43 vidíme první lidskou bytost - někoho, s kým se můžeme poměřovat, ke komu můžeme mít vztah. Navíc jde evidentně o mladou ženu - asiatku. Posmutnělý pohled, kradmé rozhlédnutí, skoro omluvné, pohled do kamery... a střih pryč.
  Nevíme, kdo ta žena byla. Viděli jsme ji jen krátce, ale pocity, které jsme zahlédli v jejích očích (víc nám nebylo dopřáno vidět) tak jasně korespondují s tou beznadějí, jíž jsme právě přihlíželi...
  A nebo ne? Nepromítáme si do ní něco ze sebe? Co na to Lev Vladimirovič Kulešov?
  Za povšimnutí také stojí to, že záběr je (oproti těm, které mu předcházely) zpomalený.

Během necelých 2 minut (1:55) jsme tedy viděli cosi, co lze střízlivě popsat jako závod na zpracování drůbeže. Nic víc. Tečka. Ende.

Ale způsob, jakým jsme to viděli, je krajně znepokojivý a vnucuje se představa, že možná není úplně v pořádku že to vypadá takhle... Což není úplně pravda - pokud máte zájem, podívejte se na video o zpracování drůbežího masa v Kataru, kde je celý proces poměrně detailně ukázán a v příslušných souvislostech je vidět, že na tom není nic zvrhlého (kromě toho, že jde o velkovýrobu).

• 1:55 a jsme v kravíně, kde se dojnice točí na kolotoči - respektive na něčem, co bych nazval karuselem. Opět zrychlený mechanizující záběr a mě jako diváka nemůže napadnout nic jiného než to, že jde o jatka, kde ty nebohé kusy skotu míří vstříc kruté smrti... To se vyvrátí až o několik záběrů dál, když se ukáží stroje na dojení, které dnes najdete i v nejzapadlejším vesnickém kravíně (hygiena je hygiena) - ale co naplat, pocit soucitu s krávami zůstal zachován.
  Zajímavé je, že nikde nevidíme lidi, kteří by se starali o dojení. Opět je to ryze účelové - není cílem přemýšlet o (jistě těžké) práci několika lidí, ale o vykořisťování zvířat.
  Navíc se přiznám, že mě při opakovaném sledování napadlo, že ten karusel je vlastně geniální řešení, pokud jeho plná otáčka zabere zhruba tolik času jako průměrné dojení.

• 2:48 - dojení strojem není dost emotivní, ukážeme si malá prasátka (mláďata jsou roztomilá, to funguje vždy). Jenže se situace rychle zhoršuje a s velikostí záběru roste i znechucení - prasnic, které kojí selátka je tu hodně, leží prakticky jedna vedle druhé a dojem roztomilosti je rychle pohřben další dávkou odosobněné zvrhlosti... Jak to těm nebohým čuníkům mohli...
  A nikde ani človíček...
  Paradoxní je, že tyhle záběry jsou působivé především na lidi z města. Chovatelé a lidé, kteří podobné situace viděli na vsi, vědí, že netečně ležící matka není nic neobvyklého a chumel mláďat zápasících o struk také nijak nevybočuje z normálu. A efektivita prostoru tu je potřeba i kvůli bezpečnosti a snadnějšímu krmení.
• 3:30 a máme tu jatka. Předpisová návaznost na roztomilá mláďata.
  Záběry nijak nevybočují z předešlé normy (zrychlovačky, naprostá anonymita zaměstnanců, kteří zde pracují), ale je úplně přeskočena fáze, ve které se mění velmi konkrétní kus vepřového na indiferentní flák masa připraveného pro další zpracování (což je fáze, kterou dětem tak nějak tajíme a ty jsou pak velmi překvapené, když zjistí že roztomilá ovečka končí jako jehněčí kebab).
• 4:29 a ukázka konzumu v jeho nejčistší podobě... nejsem s to určit zda jde o běžný zahraniční hypermarket nebo o skoro-veloobchod typu Makro, ale funkčnost záběrů je všem asi jasná - stěží by to šlo demonstrovat lépe.
  Včetně dvojice dětí, které sem očividně nepatří a mají za úkol vytvářet kontrast (i proto záběr s nimi není zrychlený jako tomu je u zbytku).
• 5:23 - konzum, fáze 2: fast food
  Nepřekvapivý záběr z kuchyně rychle přebije jiný, znepokojivější. Trojice lidí (rozhodně obézních, o tom nemůže být pochyb) konzumuje svůj McOběd v generickém rychlém občerstvení. Výživoví specialisté blednou, diváci postižení vkusem se křižují a zpytují svědomí za každý cheesburger koupený v pozdních nočních hodinách cestou z mejdanu.
  Dojem umocňuje všudypřítomné zrychlení, jež zajistí dojem hltavosti, a pozvolný nájezd, který zase přidá na naléhavosti - divák je vtahován, musí být poblíž... neuteče! A hudba graduje...
• Poslední záběr nás, v naprostém tichu, pocitově vrací kamsi na jatka. Lékař (plastický chirurg?) kreslící modrou čáru po obludně velkém převislém pupku (dokonce si ho musí nadzvednout, aby mohl čáru dokončit!) je jakými symbolem a varováním před konzumním způsobem života, který nám právě byl ukázán, a k jehož  existenci je nutné, aby probíhalo to, co jsme viděli předtím...
  Pacienta nevidíme - jsme to totiž my a celá naše společnost, která se musí změnit, A to dříve, než bude nutné nakreslit čáru a říznout...

Pro úspěch jakékoliv manipulace je potřeba, aby byl cíl této manipulace zahlcen informacemi. Ty mu na jedné straně chceme vnutit, na straně druhé ale také tvoří bariéru, která brání přístupu nežádoucích podnětů a pochybností.

Na tomhle principu pracuje nejen výše uvedené video, ale i reklama nebo předvolební spoty.

Nicméně způsobů manipulace je mnohem víc a každým dnem se odborníci na marketing snaží přijít na nové a nové fígle, jak zákazníky přesvědčit o koupi (volbě) něčeho, co sami vlastně nechtějí...

Obrana?

Rád bych nabídl nějaký jednoduchý návod, jak se manipulaci bránit, ale to dost dobře nejde. Vyžaduje to vzdělání, ochotu se dál učit, neustálé přemýšlení a hodnocení... a z člověka to v očích jeho okolí dělá nerudného cynika a skeptika (a tak trochu pesimistu). A stejně pak zjistí, že žádná univerzální obrana nefunguje.

I bez větší snahy ale lidé na spoustu manipulačních technik ztrácí citlivost - dnes už nikdo inteligentní nenaletí na pyramidové hry, volební agitaci založenou na nadřazenosti jedné rasy (nebo skupiny) nad jinou nebo na e-mail o výhře ve Španělské národní loterii... Tedy - alespoň ne v jejich původní podobě, která není obalená líbivými slogany a matoucími hesly.
Lidé se prostě podvědomě učí manipulaci bránit a i když jsou stále o několik kroků pozadu za manipulátory, rozhodně se nevzdávají bez boje.

Mám-li ale poskytnout alespoň nějakou radu, pak tuto: Buďte zvědaví.
Nespokojte se s tím, že něco je právě tak a není to jinak. Ptejte se (nejen) sami sebe, proč tomu tak je. Proč je použita právě tahle hudba, proč reklamní agentura zvolila zrovna tato slova, proč mi ukazují právě tenhle obrázek?
I když nejspíš nebudete schopní na tyto otázky ihned odpovědět, už jen to, že se zamyslíte, je kudla vražená do zad každému, kdo se vás pokouší ošálit. A s rostoucí zkušeností budete schopní odhalovat stále komplikovanější podvody a léčky...

Díky za pozornost...

Edit (6. 10. 2013): Zjistil jsem, že video, které rozebírám, není účelovým dílem nějakého aktivisty, ale jedná se o výňatek z filmu Samsara (Ron Fricke, 2011). Nic to nemění na již napsaném textu, ale pro úplnost je správné to uvést.