Fuente Ovejuna - střih na ostřích čepelí

Občas si člověk musí odpočinout od zpravodajského střihu a zkusit něco nového, aby rozvíjel své dovednosti, proto mě potěšilo, když mě před drahnou dobou můj nejlepší přítel (a otec mého kmotřence) požádal, zda bych se nepokusil sestřihnout krátké promo video pro jeho šermířskou skupinu.

Dlouho jsem to odkládal - ale ne z lenosti. I když jsem měl čas a chuť se do práce pustit, vždy jsem narazil na to, že mám hromadu neuspořádaných video souborů, které pokrývají různé soubojové sekvence, ale jen těžko odhadnu co s čím souvisí.

Vždy jsem jich pár vytřídil, jak patřily k sobě, ale právě tohle hraní na Popelku mě pokaždé rychle omrzelo (v řádu minut, bohužel) a já si jen přál, abych měl k dispozici nesestříhaný záznam v jediném zdrojovém videu, do nějž bych si zanesl poznámky...

Postupně jsem získával trochu přehled, ale chuť se do práce pustit se mi nevrátila - měl jsem s videem spojeno příliš mnoho utrpení, než abych se na něj těšil.

Pak ale přišel nový impuls v podobě zkusmo sestřiženého videa, které mi kamarád donesl jako ukázku toho, co by si od výsledku představoval, a odkázal mě na sérii zdrojových souborů, které k tomu použil... A já měl najednou jasno.

Práce, kterou přinesl, nebyla špatná - každý, kdo má alespoň trochu smysl pro rytmus (a to šermíři a hudebníci mají) zvládne nastříhat záběry na sebe tak, že to neurazí ani profesionála - ale bylo to takové neučesané - jako socha napůl vyřezaná z kmene stromu, ovšem bez čistých rysů.

Ale byla to výzva a moje chlapská ješitnost se ozvala o pozornost, takže jsem se do toho pustil (s drobnou přestávkou díky stěhování) a brzy jsem měl pohromadě hrubé nástřely jednotlivých soubojů na hudbu, koncept jejich předělů a hlavně jsem už nijak netápal ve zdrojích.

Důležité bylo dávat pozor při střihu pohybu, aby z hlediska diváka navazoval a působil přirozeně (na to jsem ostatně narážel už jinde). V tom mi práci komplikovalo i to, že vše bylo natáčeno jednou kamerou a pro získání nových úhlů záběru bylo třeba celé sekvence akcí opakovat -  to se ale nikdy nepovede úplně přesně.

Také jsem musel dost improvizovat při střihu předělových sekvencí okolo hostinského stolu - tam se akce prakticky neopakovaly, vazebně na sebe téměř neseděly a jejich řazení byla dlouhá řada experimentů.

Nakonec jsem ale s výsledkem celkem spokojen, i když to, co se nachází na mém YouTube kanále je verze bez ošetřených zvuků - ty jsem ještě dodával zvlášť profesionálnímu zvukaři, aby si s nimi pohrál a skupina Fuente Ovejuna tak měla co možná nejprofesionálnější promo video...

Neváhejte mi napsat, jak se vám video líbí a případně mě upozorněte i na nějaký rušivý střih, který se vám nepozdává. Za konstruktivní kritiku (i pochvaly, pochopitelně) jsem rád.