12. června 2013

Autorské sestřihy - Blade Runner

Absolutní klasika mezi Director's Cuty - mimo jiné už jen proto, že k dnešnímu dni existuje sedm různých verzí filmu a všeobecně se tvrdí, že to byl první film u kterého se k vytvoření DC verze vůbec přikročilo v návaznosti na možnost domácích video projekcí (což nemám ověřeno, ale jsem poměrně nakloněn tomu věřit).
A vlastně ani v případě sedmé verze (tzv. Final Cut) není zcela jisté, zda je Ridley Scott zcela spokojený s výsledkem, takže se možná tahle sada ještě rozšíří.

Do následujícího výčtu nezahrnuji někdy zmiňovanou, téměř 4 hodiny dlouhou, pracovní verzi, která byla promítána jen úzkému okruhu lidí ve štábu. Ta prý byla nadšeně přijata, ale ani lidé znalí scénáře (včetně režiséra Ridley Scotta) nedokázali definovat, o čem film vlastně je.

Workprint prototype version (1982)

Na tuhle verzi pravděpodobně jen tak nenarazíte. Byla zkušebně promítána v Denveru a Dallasu v březnu 1982 a setkala se s tak vlažným přijetím, že bylo rozhodnuto vytvořit pro kina úplně jiný sestřih.
Od běžné kinoverze se liší tím, že neobsahuje voice-over, i když po smrti Roye Battyho (Rutger Hauer) Deckard (Harrison Ford) mimo obraz provede určité zhodnocení celého případu.
Podle dostupných informací také film neobsahuje „Sen s jednorožcem“ ani takzvaný „Štastný konec“ se záběrem na auto jedoucí krajinou. Vlastně, když budu důsledný, film neobsahuje ani všechnu hudbu a nemá větší část titulků (třeba závěrečné zcela chybí).

Kromě testovacích projekcí se film promítal také v letech 1990 a 1991 v San Franciscu a Los Angeles, kde byl studiem vydáván za oficiální Director's Cut (bez Scottova vědomí). Pozitivní přijetí této verze publikem pak přesvědčilo studio Warner Brothers, že má smysl vydat skutečný DC. Což je paradoxní, protože jak již bylo zmíněno, stejná verze donutila studio k vytvoření oficiální kinoverze.

Naposledy se pak uvedený sestřih objevil na 5 diskové speciální edici při vydání Final Cutu...

San Diego Sneak Preview (1982)

Kromě tří přidaných scén prakticky totožná jako oficiální americká kinoverze.
Tyto scény obsahují podrobnější představení Roye Battyho, Deckardův pokus o nabití zbraně (poté co mu Batty zláme prsty) a na závěr pak odjezd Rachael (Sean Young) s Deckardem do zapadajícího slunce...

Tyto scény se nevyskytují v rámci žádné z existujících edic (a verzí, včetne Final Cutu) a uvedený sestřih byl promítán pouze jednou jedinkrát - v květnu 1982.

American theatrical release (1982)

Oficiální kinoverze měla premiéru 25. června 1982 a je opravdu tak špatná, jak se o ní tvrdí.
Voice-over, který měl posloužit k prohloubení noirové atmosféry (a také k objasnění děje nepozorným divákům) byl napsán scénáristou, který s filmem jinak neměl nic společného (přestože již existoval oficiální, Scottem připravený text) a tvrdí se, že Harrison Ford, který jej podle smlouvy musel namluvit, svou práci záměrně odbyl v domnění, že se stejně nakonec nepoužije (později to v rozhovoru pro časopis Playboy popřel).

Ve zkratce se dá říct, že tato verze je ve své podstatě výsledkem nijak nekonzultovaných zásahů studia do konečné podoby filmu (na základě reakcí testovacího publika v případech zmíněných výše). Sám Ridley Scott film v této podobě považuje za extrémně špatný a nehlásí se k němu.

Criterion Edition (1982)

Častěji označováno jako International theatrical release nebo International Cut.
Prakticky identický jako jeho americký bráška, pouze s tím rozdílem, že tři jeho scény jsou o něco brutálnější (protože diváci v USA jsou slečinky a mohl by je rozhodit pohled na trochu krve). :)

Zmíněné scény jsou součástí Final Cutu a spíše jen umocňují násilnost situace, než aby přinášely něco výrazně nového (pokud tedy třeba vydloubnutí očí při konfrontaci Battyho a jeho stvořitele nepovažujete za bonus).

American broadcast version (1986)

Totožná jako americká verze promítaná v kinech, jen drobně upravená ze strany CBS, aby obsahovala méně násilí, nahoty a expresivních vyjádření (tj. aby mohla být vysílána v televizi).

Tahle verze byla (s největší pravděpodobností) mým prvním setkáním s Blade Runnerem před mnoha lety. Byla v televizi vysílána až po půlnoci a přišla mi neskutečně nudná - naprosto jsem nechápal proč je ten film považovaný za takový kult... Naštěstí jsem po letech našel odvahu to zkusit znovu.

Director's Cut (1992)

Režisérský sestřih je reakcí na (výše zmíněný) experiment s Workprint verzí v letech 1990 a 1991, a představuje zásadní zlom ve vyznění příběhu.
Film konečně dal divákům možnost vlastního výkladu a nebál se zapojení nejednoznačných prvků. Příkladem budiž právě sen s jednorožcem, který mohl znamenat, že Deckard je replikantem. Film navíc končí zavřením dveří výtahu a úplně tak škrtá „šťastný konec“ při jízdě krajinou.

Mám za to, že to byla právě kombinace špatného (ale ambiciózního) filmu, který již vešel do povědomí diváků, a jeho podstatně lepší  autorské verze, co Blade Runnerovi získalo pověst kultu. Ten totiž podle všeho začal právě zde...

Ridley's Scott Final Cut (2007)

Osobně považuji tento film (a právě tuto verzi) za mistrovské dílo moderní science fiction. Vyčištěné a digitálně upravené záběry ve vysokém rozlišení a doplněné scény jsou však jen vrcholek ledovce.

Mnohé z původních střihů byly zjemněny a dotaženy k dokonalosti (například Deckardovo bloudění po střechách při konfrontaci s Battym je zkráceno, aby filmu neubíralo na tempu). Navíc přibyly detaily, jako například to, že v policejní vysílačce se kromě angličtiny ozývá i němčina, japonština a švédština...
Všechny tyhle detaily ale sledují jediný cíl - vyprávět příběh, který se divákovi dostane pod kůži. Nakonec je totiž jedno zda je Deckard člověk nebo replikant (i když současní režiséři by z toho jistě udělali hlavní závěrečný plot twist), podstatné jsou jiné otázky, které cestou k tomuto zjištění vyvstanou.

Blade Runner totiž diváka nutí aby přemýšlel o tom, co vlastně znamená být člověkem a jak naplní omezený čas, který mu je na světě dán. Skrze příběh o umělých lidech s omezenou životností a lovci, který je má zastavit, nás tak vrací k samým základům filosofie...


„Quite an experience to live in fear, isn't it? That's what it is to be a slave.“

1 komentář:

  1. Sdílím stejné nadšení pro danou verzi. A hurá, bez zaváhání jsem pochopila jeden tvůj výraz (závěrečný twist), aniž bych se zasekla. Ovšem to je víc než čímkoliv jiným dáno tím, že jsem zvyklá používat české výrazy (tedy jde o můj problém).

    OdpovědětSmazat