Střih začátečníka

Před nedávnou dobou jsem si založil profil na síti Linkedin a stal se členem několika profesních skupin, jež se zabývají především střihem. Není totiž nic lepšího, než se dostat do kontaktu s lidmi, kteří se věnují podobné práci jako já, a sdílet s nimi oborové zkušenosti.

Zdroj: linkedin.com

Přirozenou součástí těchto skupin je i příležitostná profesionální zpětná vazba k hotové práci - dokáže-li autor překonat (zcela pochopitelnou) averzi vůči kritice, a vezme-li si z ní podnět k vlastnímu zlepšování, jde o mocný nástroj k rychlému profesnímu růstu. Chyby totiž děláme všichni a ne vždy máme to štěstí, že je dokážeme sami rozpoznat - pomocná ruka v podobě konstruktivní kritiky je tedy pravým darem z nebes.

Před časem se v jedné debatě se objevilo video, které mě donutilo k zamyšlení - existují nějaké opravdu běžné začátečnické chyby? Kerry Smith, autor zmíněné AV práce, je jistě talentovaný, oplývá nadšením, nápady  a nebojí se jít s kůží na trh, ale bohužel se ve své práci dopustil několika ukázkových přehmatů, které jeho práci značně ublížily.

Nemám v úmyslu jeho dílo shazovat a podrobně rozebírat - mnohé z toho, co udělal, patří mezi běžně se objevující nedostatky a on tak nebyl prvním, kdo se jich dopustil. A jistě nebude ani posledním. Navíc tuto práci publikoval na YouTube nikoliv proto, aby se zviditelnil a „všem to nandal“, ale jako součást svého procesu učení. A jistě se za pár let, až se bude probírat svými pracemi, sám chytne za hlavu a bude zpytovat svědomí (tak jako každý, kdo se věnuje tvůrčí práci).

Proto bych rád jeho video využil jako takový malý odrazový můstek pro pomoc všem, kdo se střihem teprve začínají...

Detaily - nástroj rytmu

Víte, jaký je rozdíl mezi nudným videem z dovolené vaší tetičky a poutavým cestopisným dokumentem? Tedy kromě faktu, že tetička nemá profesionálně namluvený komentář?

Pokud vás podle nadpisu napadlo, že rozdíl tkví ve velikostech záběrů, máte naprostou pravdu.

Většina začínajících kameramanů (a nepochybně i fotografů) se podvědomě drží v bezpečné (uctivé, slušné) vzdálenosti a stydí se jít si pro záběr na detail. A když už je to náhodou napadne, raději stydlivě zůstanou na místě a kýžený objekt svého zájmu si přiblíží funkcí zoom (což zkresluje perspektivu a u videozáznamu vyžaduje dobrý stativ). Teprve s přibývajícími zkušenostmi se prolomí ledy a je tak možné získat kvalitní spektrum záběrů rozličných velikostí - zejména pak zmíněných detailů bez kterých je každý střih očistcem.

Blízké záběry dodávají střihu rytmus, dynamiku a pomáhají i s vyprávěním příběhu (dokonce i záznam z fádní dovolené na Lanzarote se dá s trochou kameramanské, a následně střihové, invence podat jako dobrodružná výprava).

Každý záběr má délku definovanou vlastním obsahem a kontextem, který se k němu váže. Zpravidla na velké záběry připadá více času, protože obsahují větší množství údajů, které divák musí vstřebat. Detaily pak přirozeně vyžadují času podstatně méně.
Nemusí to ale platit vždy - členité alpské panoráma si vyžádá větší prostor než pohled z pláže na mořské dálavy, které křižuje sotva zřetelná jachta. Podobně únosnou délku záběru prodlužuje (zkracuje) i dynamika kamery nebo děje - tedy švenky, nájezdy a probíhající akce...

A aby toho nebylo málo, dost rozhoduje i tempo střihu. V sekvenci rychlých detailních pohledů může velký celek natažený na 5 sekund (to je v zásadě docela přijatelná délka) působit zdlouhavě. A stejně je tomu naopak.
Pozor ale na sklouznutí ke střihu podle metronomu, kdy za sebe sypeme střihy podobné délky a čitelnosti a radujeme se, jak nám to pěkně váže. Tempo se má plynule měnit (od toho máme různorodě natočený materiál) - veškerou pravidelnost i neškolený divák rychle odhalí. Dvojnásob to pak platí u videoklipů a střihu na hudbu...

Detaily - nástroj vypravěče

Bravurní zvládnutí technické části střihu ještě neznamená výhru. Kerry Smith se klidně mohl dopustit řady  technických přehmatů a do očí bijících chyb a stále ještě mohl být úspěšný ve svém autorském záměru -  odvyprávět kvalitní příběh. To se ale bohužel nestalo...

Zdroj: www.wildwestweb.net

Edwin S. Porter ve své Velké vlakové loupeži (1903) nepoužil jediný detail a přesto úspěšně odvyprávěl první westernový příběh. Obdobně to platí i pro Georgese Mélièse a jeho souputníky. Průkopníci filmového umění dokázali i s omezenými prostředky věci, o kterých se dnes filmařům může jen zdát.
Ale doba pokročila a divák je navyklý na jiný postup vyprávění, který se již neobejde bez prvků s mnohem větší narativní hodnotou - tedy bez detailů.

Detail je nejsnazší cestou, kterak vést divákův pohled příběhem. Poutáme jeho pozornost k věcem, jež mu mohou pomoci pochopit zápletku, emoce postav nebo prostě jen mají vzbudit jeho zvědavost (což je jedna z hlavních motivací, proč se na filmy díváme až do konce, i když dokážeme odhadnout budoucí vývoj děje).
V Kerryho filmu tohle nezafungovalo.

Autor: Evan

Bere-li postava do ruky předmět, je třeba divákovi ten předmět ukázat nebo alespoň naznačit jakou bude mít další funkci v ději. Má-li postava vyjadřovat emoce, lepe než držení těla funguje detailní záběr očí, bezmocně se svírajících pěstí nebo i zubů vyceněných v divokém šklebu... Film není divadlo, aby se po celý čas hledělo na scénu ze zadní řady, odkud nepoznáte, zda herec drží v ruce soubojovou pistoli nebo květinu pro svou milovanou.

Potíž s vypravěčskými postupy ve střihu je ale v tom, že se nedají dost dobře naučit jinak, než sledováním filmů, diskusemi o nich a následným experimentováním na vlastních divácích.

Pokud je mi známo, neexistuje žádná učebnice, který by slibovala naučit postup pro sestříhání dramatického filmu v deseti jednoduchých krocích. A i kdyby existovala, přistupoval bych k ní s krajní nedůvěrou. V určité chvíli zkrátka není možné postihnout ten princip, jež dělá prostý sled záběrů poutavým dějem, skrze pouhá slova. Střihač jej musí procítit a pochopit na vlastní kůži.
Musí doslova okusit jablko ze stromu poznání a pak... Pak musí získat patřičný odstup a nezaujatost aby si zachoval profesionalitu!

Potíž je, že až do chvíle, kdy zkusíte odvyprávět nějaký filmový příběh, netušíte, kolik jste se toho opravdu naučili. A i tehdy to v prvních okamžicích poznáte jen z reakcí vašich kritiků (kteří by měli být opravdu kritičtí, pochlebovači jsou sice fajn na PR, ale profesně vám nijak nepomohou).

Střih přes osu

To už jen tak na okraj, protože je to také běžný neduh (i v kerryho případě) a k tomu, aby se jej autor vyvaroval stačí jediné - musí vědět o co se jedná, aby si na to dal pozor už v přípravné fází (a později i během natáčení).

Závěrem

V úvodu zmiňovaný Kerry Smith přijal kritiku, která se na něj sesypala, velmi dobře. Slušně poděkoval za dobře míněné rady, jichž se mu dostalo a sám podotkl něco, co si dovolím citovat jako hlubokou pravdu: If I didn't want honest opinions I would have just showed it to my family and listen to how 'good it was,' and let that be it.

Gratuluji, Kerry, tohle poznání není z těch, které by byly samozřejmé a je skoro neuvěřitelné to slyšet od člověka, který právě postoupil své dílo veřejnému zostuzení.