Mazaná loupež

Paul Newman (The Sting)

Nedobytný trezor, prohnilý zbohatlík a parta profesionálních zlodějů vedená charismatickým gentlemanem, který má plán na poslední velkou loupež, po které už nikdo z nich nebude muset do konce života krást... Nebo dokud se nenatočí pokračování.

To je takové základní schéma žánru, kterému se v angličtině říká Heist film nebo Heist movie.

Bohužel český ekvivalent tohoto termínu neexistuje a vlastně ani není divu - u nás v podobném typu filmů nemáme prakticky žádnou tradici. Komunistický diktát preferoval spíše pracovité dělníky před lupiči gentlemany a tak jediné žánrové filmy, který mi vytanou na mysli, jsou až porevoluční Andělské oči (Dušan Klein, 1994) a Prachy dělaj člověka (Jan Kulhavý, Jiří Chlumský, 2006), přičemž druhý jmenovaný jsem neviděl a ani nemám motivaci to změnit.

Průměrný Heist film má tři fáze, nebo, chcete-li, dějství, která se téměř vždy kryjí s klasickým tříbodovým schématem dramatu, jak ho vnímá americká kinematografie (expozice - konfrontace - rozuzlení).

V první fázi je definován plán a dává se dohromady tým. Divák dostává základní přehled o hrdinech, okrádaném cíli i obrysech toho, jak krádež bude provedena. Nesmí ale dostat konkrétní informace - jen náznaky, jinak by to nebylo napínavé.

Ocean's Eleven

Prim ale tvoří právě skládání týmu. To bývá největší zábava, protože, ruku na srdce, koho zajímají modráky (blueprinty) s plány banky, když může pozorovat jak se George Clooney špičkuje s Bradem Pittem a Mattem Damonem ve filmu Ocean's Eleven (Steven Soderbergh, 2001).

V první fázi jsou také položeny základy pozdějším konfliktům mezi postavami, které budou komplikovat již tak dost nesnadný plán krádeže.

V druhé třetině se zpravidla řeší samotná krádež. Její průběh se stále více zamotává a každý pokus držet se původního plánu ještě zhoršuje celou situaci. Alespoň zdánlivě.

V téhle fázi je typické, že problémy přicházejí nečekaně, zatímco jejich řešení je jen málokdy deus ex machina. Heist filmy jsou o schopnosti kriminálníků manipulovat světem kolem sebe (ať už násilím, nebo charismatem) a v takovém případě se na náhodu nehraje...

Poslední třetina filmu se hodně liší v závislosti na žánru a cílech autorů... Počínaje zatčením kriminálníků, konče jejich neuvěřitelným (avšak plánovaným) útěkem na Bahamy. Rozhodně ale v tuto chvíli dochází k finálním zvratům, zradám a odhalení plánů skrytých v jiných plánech - zejména takových, o kterých měl divák jen útržkovité náznaky, zatímco všichni zúčastnění celou dobu podle těchto plánů jeli.

Inside Man

Ty nejlepší Heist filmy ale nejsou takhle čisté. Některé začínají třeba už samotným vyloupením banky a dál sledují především útěk zločinců před zákonem. Klasikou v tomto ohledu je Quick Change (Howard Franklin, Bill Murray, 1990) což je v podstatě remake neméně dobrého Belmondova Hold-up (Alexandre Arcady, 1985).

Jiné filmy samotný zločin prakticky vynechají, respektive se o něm jen zmíní, a řeší to, co mu předcházelo a co následovalo - například Reservoir Dogs (Quentin Tarantino, 1992).

Mezi mé nejoblíbenější filmy v žánru ale patří Inside Man (Spike Lee, 2006) - zejména kvůli pointě celé loupeže a geniálně zahrané hlavní postavě, kterou není nikdo z lupičů, ale naopak Denzel Washington v roli detektiva Fraziera - a pak starší, nicméně dosud nepřekonaný The Sting (George Roy Hill, 1973) s Robertem Redfordem a Paulem Newmanem a také s jednou z nejnezapomenutelnějších melodií jaké lze zahrát na piáno.

Pochopitelně jako u každé snahy zaškatulkovat nějaký fenomén se najdou hraniční formáty nebo odvozené kategorie. Jednou z nich jsou třeba Švindlířské pokerové filmy - Shade (Damian Nieman, 2003) nebo i Maverick (Richard Donner, 1994). Poker se vůbec velmi často objevuje v rámci žánru - zejména pro jeho symboliku, kdy v pokeru platí, že amatéři spoléhají na štěstí, středně pokročilí na blufování a profíci už prostě jen manipulují ostatními ve svůj prospěch - a k tomu karty nepotřebují.

Odvozenou formou Heist filmů jsou filmy s motivem útěku z vězení, špiónské filmy, filmy s rukojmími, s plánováním/zakrýváním vraždy nebo i s pátráním po pokladu...

Hustle

Normálně bych v tomto místě skončil s psaním, ale nedá mi to, abych nezmínil ještě seriálovou Heist kategorii, která je překvapivě pestrá. Můžeme zde najít Vengeance Unlimited (1998), Hustle (2004) nebo Leverage (2008) a nebo i novější manipulátorské The Mentalist (2008), které trochu vybočuje svým detektivním charakterem, ale hlavní hrdina je šarmantní podvodník a manipulátor, takže bych se nebál jej sem zařadit.

Pochopitelně také nelze opomenout špiónský seriál Mission: Impossible (1988), který se stal předobrazem k filmům s Tomem Cruisem v hlavní roli - ty už ale z Heist žánru vybočují víc než je zdrávo a jsou filmy ryze špiónskými - i když hračičky s převleky, podfuky a vloupáními v ději zůstaly i nadále.

Takže, až se rozhodnete vyloupit banku nebo casino, nezapomeňte, že toho musíte opravdu hodně nakoukat, sehnat si dobrý tým a hlavně mě nesmíte udat jako inspirační zdroj, kdyby vás chytili.
A když se to náhodou povede, pošlete mi podíl.