Velká vlaková loupež (1903) je v mnoha ohledech výjimečný film - je považován za vůbec první western, je nejúspěšnějším americkým filmem předgriffithovské éry (D. W. Griffithovi a jeho tříhodinovému Zrození národa se jistě budu časem věnovat) a je také prvním filmem, který experimentoval s paralelní montáží.
Pro režiséra Edwina Stantona Portera nebyl střih prostředkem k oddělení dějů, ale k jejich propojení do jednolitého příběhu - tím přiblížil film o značná kus blíže tomu, jak jej čteme dnes. Sice stále ještě nestříhal v rámci jedné scény a (až na jednu výjimku) neměnil velikost záběrů, ale přesto dokázal ve 14 scénách odvyprávět filmový příběh stojící na hrané akci, nikoliv na dokumentaci děje nebo divadelním vystoupení.
Ve filmu je použita řada triků - vlak přijíždějící za oknem telegrafní stanice i krajina pozorovaná dveřmi uvnitř vagónu byly pro film natočeny dodatečně (natáčení pomocí tzv. masky, tedy zakrytí části filmu, aby nebyla exponována) a při zápase na lokomotivě je si lze všimnout Stop-triku těsně před tím, než bandita shodí tělo strojvedoucího.
Za tuto pokrokovou práci s efekty vděčíme především Porterovu obdivu k filmům Georgese Mélièse.
Za zmínku také stojí závěrečný záběr filmu, kdy vůdce banditů namíří přímo do kamery a vystřelí.
Podle distribučních poznámek, tento záběr mohl být umístěn jak na konec, tak i na začátek sestřihu, ale všechny dochované distribuční kopie jej mají pouze na konci.
Hodí se také poznamenat, že pro diváky to byla velmi sugestivní scéna a někteří z ní byli opravdu vyděšení (vyskakovali ze židlí, aby se kryli před výstřelem) - přeci jen na podobný pohled nebyli zvyklí a stále ještě neuměli rozlišit realitu od filmové fikce.
Žádné komentáře:
Okomentovat