Trailer - klišé a kýč

Když se začne mluvit o filmových upoutávkách, vždycky si vzpomenu na Dona LaFontaina a Hala Douglase, kteří (spolu se svými kolegy) svým hlasovým projevem do značné míry určili podobu amerických trailerů, na kterou se tvůrci dodnes odvolávají.
Pochopitelně i oni byli pokračovateli dlouholeté tradice, ale charakteristicky dramatický, lehce chraplavý, hlas pronášející hluboká moudra jako: "Only one man can change destiny of the World..." se natolik zažil, že návrat k původnímu suchému excitovanému stylu už prostě není možný.
Schválně si porovnejte trailer na Planetu opic z roku 1968 (režie Franklin J. Schaffner) a na Burtonovu verzi z roku 2001, kterou sice provází ženský hlas, ale lehce zastřený tón má úplně jinou dynamiku a naléhavost.
S takovým hlasem i přečtení jídelního lístku zní jako pozvánka do epické bitvy.

Podobně v trailerech funguje i hudba, kterou produkují hudební vydavatelství X-Ray Dog, Two Steps from Hell nebo Audiomachine - krátké skladby s dynamickou gradací a chóry dokáží i žehlení košile nebo rovnání ponožek změnit v Úkol zásadního významu pro lidstvo, když si je pustíte jako doprovod. A databáze skladeb je tak rozsáhlá, že si při výrobě traileru určitě vybere každý, komu se nechce skládat a nahrávat vlastní hudbu (určitě si zkuste něco vyhledat na YouTube).

O to víc mě udivuje, že se občas objevují vážně míněná díla s trailerem, který zřejmě nechali sestříhat nějakého středoškoláka s minimem vkusu a praxe.

V tomto případě mám na mysli zejména upoutávku na slovenský film Immortalitas, který mě vyprovokoval k tomu, abych vypotil tento článek - na ploše zhruba 150 sekund se totiž objeví tolik klišé a špatných triků, že z toho až bolí oči.

Fade to Black (nebo také stmívačka) je populární střihový přechod - je plynulý, bezpečně oddělí nesouvisející záběry a vypadá efektně - zejména v traileru. Když ale většinu videa tvoří právě prolínačky přes černou a sem tam nějaký krutopřísný titulek (navíc tak krátký, že jej sotva lze přečíst), je už něco špatně. 

Každý zkušenější střihač ví, že filmový záběr (ať už je ve videoklipu, filmu nebo traileru) má něco, čemu se říká doba vyznění, nebo také čas potřebný k tomu, aby jej divák přečetl. Cokoliv kratšího, nebo výrazně delšího, způsobuje zmatek a/nebo nudu.
Bohužel pro autory, doba potřebná k takovému čtení obrazu se výrazně zkracuje s opakovaným sledováním stejné střihové sekvence, což může vést k tomu, co se v  Immortalitas děje v čase 0:28 až 0:38. Sice chápu, čeho se střihač snažil dosáhnout, ale v tomto případě si měl na konzultaci pozvat nezaujatou osobu, která by namísto nekritického obdivu poukázala na to, že nestíhá rozlišit, co na záběrech je.
(A jestli uslyším jediné slovo obhajoby o "uměleckém záměru," tak dotyčného donutím stokrát opsat knihu Jak číst film a následně všechny kopie sníst. Bez kečupu! Vy víte proč!)

Immortalitas

Pro trailer je také důležitý Příběh. Ten kupodivu nemusí plně korespondovat s příběhem filmu, který propaguje - sami kolikrát zjistíte, že to, co jste viděli v upoutávce, je diametrálně odlišné od toho, co vám posléze bylo naservírováno. Příkladem toho budiž Fontána (Darren Aronofsky, 2006), která vypráví o úplně jiných věcech, než jaké jsem viděl při prvním zhlédnutí propagačního klipu (který mě ovšem velmi navnadil).
Nicméně - není to chyba. Upoutávka je reklama, která má diváka nalákat do kina (nebo ke koupi DVD) a pokud opravdu obsahuje scény, které se ve filmu objevují (nebo se k němu přímo váží), pak je vše v pořádku.
Jenže s tím souvisí trochu jiná věc - povinnost opravdu nějaký příběh odvyprávět... a navíc tak, aby byl příslibem něčeho většího. V tomhle mnoho střihačů selhává (a já bych asi nebyl výjimkou, kdybych se tím měl živit) a buď prozradí z filmu příliš mnoho, včetně těch nejzábavnějších a nejakčnějších scén, nebo neukáží prakticky nic, což je zase trochu nuda.
Opravdová rovnováha se ale bohužel liší i podle cílového publika - to, co zafunguje na americké teenagery nemusí být zajímavé pro francouzské penzisty, i kdyby se jednalo o film, který by jinak ocenily obě skupiny stejnou měrou.

Immortalitas, když se k němu vrátím, bohužel předvádí spíše showreel toho, jak hustě štáb dokázal natáčel - ukázka efektních triků, prokletý hrdina sympaťák a naznačení toho, že ve filmu bude i děj. Zároveň se ale mihne několik postav, o který lze stěží říct, zda mají ve filmu zásadní místo a nelze také jednoznačně ukázat na to, co bude hlavním tématem příběhu.
Bude to útok mimozemšťanů? Cesta za (ne)smrtelností? Satanismus versus nacismus? Hledání receptu na jahodový koláč? Bude ďábel špitat hrdinovi do ucha, aby ho pak donutil nosit červená tanga?

Možná bude Immortalitas dobrý film, který bez ohledu na našponované AE triky bude šlapat jako dobře promazaný stroj, ale v tomhle mu upoutávka udělala medvědí službu - zatím totiž vypadá jako kočkopes, který natočila skupina amatérů s vysokým rozpočtem, který ovšem z velké části promrhali na chlast a benzín.

Mimochodem, pokud už se rozhodnete sestříhat trailer, ve kterém neukážete zhola nic, ubezpečte se, že ten chlápek, který je s vámi ve střižně, a vy mu říkáte Rejžo, má na visačce napsáno J. J. Abrams nebo  Steven Spielberg (nebo že máte natočenou opravdovou pecku, kvůli které vám před domem stanují producenti z celého světa, aby ji z vás vymámili), jinak riskujete těžký pocit trapnosti, až se budete neznámých lidí ptát, co si o vašem dílku myslí.