28. února 2012

Pokročilé formy střihu III.

V minulých dílech jsme se věnovali technikám střihu v rámci jedné sekvence záběrů - většinou tak, aby výsledek přenesl na diváka nějakou emoci, nebo aby oddělil dva děje (rapid montáž), ale cílem střihu je také vyprávění nějakého příběhu, proto se dnes budeme věnovat některým narativním postupům.

Než se ale vrhnu na vysvětlování křížového střihu, bylo by myslím vhodné se letmo podívat na historii střihu jako takového. Cross-cutting totiž nevznikl náhle, ale byl produktem postupného vývoje střihové skladby.

August a Louis Lumièrové
Na počátku byly filmy nesestříhané - vše, co se mělo odehrát, se odehrávalo v rámci jednoho záběru a jedné scény. Pro diváky bylo samotné kouzlo pohyblivých obrázků dostatečnou zábavou a k naplnění kina bohatě postačoval i záznam Dělníků odcházejících z Lumièrovy továrny (La Sortie de l'Usine Lumière à Lyon - Louis  Lumière, 1895).

Lumièrové natočili i několik dějových filmů (třeba legendárního Pokropeného kropiče), ale teprve střih umožnil vyprávění složitějších příběhů -  i když se z počátku jednalo především o grotesky s motivem pronásledování, kdy děj plynule přecházel z jednoho prostředí do druhého. Jenže právě vyprávění příběhu, byť by byl sebejednodušší, svádí k opuštění subjektivního hlediska sledování příběhu (film se omezuje jen na vyprávění právě probíhajícího děje) a ukázání akce v celém jejím kontextu (vzniká tak dojem všudypřítomnosti - divák má o příběhu více informací než postavy).

Intercutting
Mezikrokem ke křížovému střihu je tzv. intercutting - jedná se o střih mezi dvěma souvisejícími prostředími  nebo ději sloužící k vytvoření jedné komplexní scény - obvyklým příkladem je záběr na dívku čekající na přítele či milence a prostřih na mladíka spěchajícího k ní. Střih mezi těmito scénami pak umožňuje dramatizaci, gradaci a zpomalení či zrychlení plynutí filmového času (třeba vynecháním nepodstatných časových úseků).

Jako ukázku můžeme použít třeba následující video s úseky z filmu Francise Forda Coppoly - The Godfather (1972) a  Bram Stocker's Dracula (1992). Pro ilustraci intercuttingu poslouží lépe druhý jmenovaný film (začíná na 5:05), kde je souvislost dějů očividná.

V případě první ukázky se už ale pohybujeme na hranici křížového střihu (je otázkou zda ji již nepřekračujeme - já bych skoro tvrdil že ano).

Křížový střih
Základem křížového střihu je, že zobrazované scény spolu přímo nesouvisí - respektive není navozen dojem jediné scény. 
A to je kámen úrazu u výše uvedené ukázky z Kmotra. Ta právě jako jedna komplexní scéna funguje - je to umocněno tím, že po celou dobu na pozadí slyšíme hlas křtícího kněze - ale stačí to?

Prostřihy v rámci cross-cuttingu většinou zobrazují paralelní děj, který nějak rozvíjí hlavní motiv scény - může k němu zaujmout ironický postoj, rozvinout informace, na které nebyl prostor, nebo prostě jen ukázat situaci, která dojde naplnění až mnohem později (a která už sama o sobě bude řešena třeba i intercuttingem), ale jak už jsem podotkl, se samotným dějem nesouvisí přímo.

Bohužel nelze nakreslit jasnou čáru v písku, která by výše zmíněné techniky oddělila - záleží čistě na interpretaci. Mnoho odborníků dokonce výše zmíněné techniky slučuje nebo naopak dělí mnohem podrobněji. A i když se shodnou na dělení nemusí se nutně shodnout na terminologii.
Co třeba obnáší ta přímá souvislost? Musí se děj v rámci intercuttingu protnout? Musí zobrazované děje probíhat ve stejném čase? A co na to Jan Tleskač?

Jak třeba řadit tuto scénu z filmu The Silence of the Lambs (Jonathan Demme, 1991)?

Jak už jsem naznačil v závěru minulého článku, téma křížového střihu je velmi obsáhlé a dá se o něm diskutovat dlouhé hodiny (než diskuse přeroste v hádku a vzájemné inzultace), zároveň je ale tento postup poměrně přirozený, když dojde na jeho použití. 
Doufám proto, že i přes nejednoznačnost toho co jsem napsal, máte alespoň trochu jasno, v jakých vodách se pohybujeme, a máte solidní základy pro vytvoření vlastního názoru. Nic menšího bych si nepřál.

Ke křížovému střihu se nejspíš ještě někdy vrátím - jen při přípravě tohoto zápisu jsem narazil na spoustu různých informací a mnohé z nich vyžadují i přímou konfrontaci s uvedenými filmovými příklady, abych dokázal zaujmout pozici na té správné straně barikády.

A co příště? Match-cut - téma tak jednoduché, že by sním (snad) neměl být problém.

4 komentáře:

  1. Ahoj, ráda si čtu tvoje články, je škoda že se jich tu poslední dobou moc neobjevuje.

    Teď ale píši kvůli něčemu jinému, chtěla bych se zeptat na Intercutting, který ve článku popisuješ. Snažila jsem se o něm zjistit víc, ale definice se od sebe dost liší. Jedná se spíše o něco mezi paralelní monáží a křížovým střihem, nebo se dá intercutting považovat za prostřih?
    Píšu zrovna bakalářku a mám pocit, že čím víc střihačských postupů znám, tím víc se do nich zamotávám.

    Předem děkuji za odpověď a přeji hodně nápadů do budoucích článků,
    Jitka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem rád, že se články líbí. Bohužel při práci v televizním zpravodajství mám stále méně času na pravidelné psaní, které vyžaduje i nemalou míru ověřování a výzkumu (a stále to občas není dost). Ale pokusím se teď zase psát o něco častěji.

      S intercuttingem je problém v tom, že neexistuje žádná pevně stanovená hranice, která by jej oddělovala od ostatních montážních technik. Jak uvádím v článku, členění je dost individuální a i letití matadoři filmového střihu se obtížně shodnou. Dokonce po více než roce od napsání článku váhám, zda jsem scénu z Kmotra zařadil správně, protože postupem času jsem začal rozdíl v intercuttingu a křížovém střihu vnímat trochu odlišněji. Což bude pravděpodobně vyžadovat aktualizaci článku.

      Když jako měřítko vezmu souvislost stříhaných dějů mohu si vytvořit jakousi škálu jejich souvislosti a na ni umístit jednotlivé střihové figury. Souvisí li děje přímo, neváhal bych je označit za intercutting (třeba sestřih telefonního rozhovoru, psaní a čtení dopisu nebo děj který je konvergentní jako u v článku zmíněného Draculy), v případě nepřímé, až zdánlivé, souvislosti dějů bych se naopak klonil spíše k Cross-cuttingu. Děje, které spolu prakticky nesouvisí (různé dějové linie, jež se nijak nemíní protnout) bych řadil až daleko za paralelní montáž.

      Nicméně střih není exaktní věda a nemalá míra zmatenosti, související s vhledem do problematiky, je naprosto normální. Stačí jen zachovat pokoru a netrvat na dogmatech.

      Nevím nakolik ti moje odpověď pomohla (nebo tě ještě více zmátla), ale doufám, že byla alespoň trochu užitečná.
      Přeji mnoho stěstí s bakalářskou prací.

      Fionor

      Smazat
    2. Děkuji za tak pohotovou odpověď, myslím že mi pomohla. Pro jistotu ale intercutting do práce zahrnovat nebudu, protože se v případě filmu, který analyzuji, neobjevuje tak čistě, jako třeba ve scénách telefoních rozhovorů. Tak abych si nenaběhla při obhajobě.

      Přeji pěkný den,
      Jitka

      Smazat