Pokročilé formy střihu II.

Po přečtení tohoto blogu nejspíš nebudete opravovat studenty filmových škol, ani svými znalostmi neohromíte slečny na večírcích (nebo ve frontě u pokladny v kině), ale to určitě není důvod proč přestat číst. Až totiž příště uvidíte ve filmu něco z toho o čem jste zde četli, garantuji vám, že radostně poposednete a budete umírat touhou pochlubit se osobě sedící vedle vás s nějakou zábavnou poznámkou.

Možná dokonce, podobně jako já, budete mít problém vychutnat si film, pokud bude špatně sestříhaný, nebo se naopak budete bavit sledováním střihu u filmů, které budou mít hloupý a nezáživný děj.

To je v pořádku - je to skoro jako nemoc z povolání, ale vede to k tříbení dobrého vkusu... Alespoň se to tvrdí - já na sobě žádný vkus nezpozoroval. :)

Fast cutting

Technika tzv. fast cuttingu zahrnuje několik různých střihových figur, které se liší především svojí funkcí ve filmovém jazyce (viz rapid montáž níže). V úplném základu je ale rychlý ostrý střih (jak bych ho mohl přeložit, protože nevím o žádném lepším českém termínu) určen k tomu, aby zdramatizoval probíhající děj pomocí střihů prakticky na hranici čitelnosti jednotlivých záběrů. 

Používá se například u dialogů více postav, které se hádají, při automobilových honičkách, v akčních scénách, ale i  v jiných dramatických situacích, jakou je třeba vražda ve sprše ve filmu Psycho (Alfred Hitchcock, 1960).

Rozhodující pro fungování rychlého střihu je už dříve zmíněná čitelnost záběrů, která zde platí víc než kdekoliv jinde. Proto se používají především detaily nebo takové záběry, jejichž obsah je divákovi jasný bez dlouhého přemýšlení. Není ale nutné, aby byl čitelný úplně celý záběr - stačí aby byly rozpoznatelné hlavní prvky, které souvisí s informací, kterou má divák obdržet - takže záběr na tachometr při automobilové honičce nepodmiňuje čitelnost čísel (tj. informaci o přesné rychlosti) - docela stačí, že se ručička povážlivě naklání doprava. Dojem rychlosti už zajistí související okolní záběry - exaktní informaci potřebujeme jen tehdy, když na ní opravdu záleží.

Rapid montáž

Rapid montáž je jedním z příkladů filmové interpunkce. Není to pravda zrovna standardní příklad jako jsou třeba stíračky, vložené titulky a prolínačky, ale stále slouží stejnému účelu - oddělit od sebe dvě záběrové sekvence (třeba kapitoly povídkového filmu nebo dokumentu).

Specifickým příkladem rapid montáže je tzv. hip-hop montáž, se kterou přišel Darren Aronofsky - od klasické RM se liší v podstatě jen tím, že střih je vázán na ruchovou stopu, která jednotlivé záběry dokresluje a posouvá jejich význam. Poprvé ji použil ve filmu Pi (1998), ale věhlasu s ní dosáhl až ve filmu Requiem for a Dream (2000). 

Scény, které ilustrují užívání drog se odehrají v rychlé sekvenci záběrů, které mají délku cca 14 filmových oken (frames) a nahrazují situace, které by jinak mohly být nudné - zvlášť když k nim dochází opakovaně (aniž by posunovaly děj).

Mimochodem, opakování je jedním z velmi důležitých znaků rapid montáže - k tomu aby nepůsobila zmatečně, náhodně a měla požadovaný účinek je třeba ji ve filmu alespoň třikrát zopakovat (lze i jen dvakrát, pokud uvozuje počátek a konec děje) a to ideálně ve významově podobných situacích. Není ale podmínkou, aby opakované montáže byly identické (přestože to tak může být) - bohatě stačí pokud je divák rozpozná jako předěl a mají jednotný styl.
Příkladem může být například i stylizovaný záběr přetáčeného videa - k tomu jsem sice žádnou ukázku nesehnal, ale určitě si to umíte představit.

Mnoho filmových znalců mezi RM a hip-hop montáží vůbec nerozlišuje a nutno uznat, že i hranice s fast cuttingem je v některých situacích nejasná, takže nechám jen na vás co si z toho, co jsem napsal, vezmete. Netrvám na pozici autority a pokud dojde k nějakým sporům, rád se nechám poučit - důležité je především to, že dokážeme rozpoznat další specifický druh střihu, až na něj někdy narazíme.

Příště se pokusím ve stručnosti rozebrat křížový střih, což je poněkud obsáhlejší téma, i když ve své podstatě jednoduché.