Lesk a bída zpravodajství

Nedá se nic dělat, jednou to přijít muselo - dnes budu psát o své práci. Ale netřeba lomit rukama, propadat v usedavý pláč a zaklínat se jmény dávno zapomenutých božstev - pokusím se být stručný, věcný a (v rámci možností) zábavný.

Většina lidí, když se jim svěřím, že pracuji jako střihač ve zpravodajství v České televizi, má tendenci se mnou jednat jako s umělcem nebo následně, když jim vysvětlím, že sice jsem bohém, ale ne idiot, jako s archivářem, který má přístup k libovolnému pořadu (ať už ho natočil nebo vysílal kdokoliv). Obě reakce mě uvádějí do rozpaků - zejména ta druhá jmenovaná - a vedou k tomu, že se cítím trochu nepochopený.

Co se televizních archivů týče, shrnu to do několika stručných vět: Jděte se bodnout! I kdybych k nim měl přístup, a i kdybych je mohl beztrestně kopírovat a vynášet ven, stejně bych to nedělal. To bych totiž většinu času nedělal nic jiného než řešil vaši poptávku.

Prostě mě o podobné věci nežádejte a pokud po nějakém záznamu opravdu tak moc toužíte, napište přímo do archivu ČT.

Bohémský umělec Fionor - to už je jiná věc. Nemůžu tvrdit, že střih zpravodajství je ryze technická záležitost a zvládne ho i člověk s bez fantazie, ale realita je bohužel taková, že na pořádné umění je málokdy čas.

Lidé, kteří si střihový software pořídili v Pirátské zátoce, a za vrchol své tvorby považují fan-videa vkládaná na YouTube, si dost dobře neumí představit, co obnáší práce pod neustálým tlakem (zas tak neustálý není, ale práce zásadně chodí ve vlnách) s nedostatkem obrazového materiálu a s opicí jménem Kodex sedící za krkem.

Tím nechci nijak znevažovat práci těchto nadšenců (self-made střihačů), rád se na fanouškovská videa dívám a sám jsem jich také pár vypotil, ale oproti zpravodajství je to úplně jiná stylová disciplína (asi jak skoky na lyžích a akrobatické lyžování).

Aniž bych prozradil nějaké know-how, pokusím se vám formát zpravodajského střihu (ze svého pohledu) přiblížit.

• Kostra reportáže: Před tím, než se ke mně na střižnu dostanou materiály, se kterými mám pracovat, je potřeba, aby mi je příslušný redaktor (odpovídá za obsahovou stránku, já za technickou) připravil, sepsal tzv. košilku (textovou podobu reportáže) a namluvil svůj komentář.
  Z takto připravených materiálů si pak vytvářím Kostru - tedy komentáře (asynchrony) + přímé výpovědi respondentů v obraze (synchrony) - s tou pak už většinou nemusím příliš hýbat a představuje základ, na kterém stavím svoji další práci.

• Pokrytí asynchronů: Stavba kostry je něco, co po krátkém zaškolení zvládne prakticky kdokoliv. Ne že by nebyl potřeba (třeba) cit pro rytmus, ale je to především ryze technická záležitost. Naproti tomu pokrývání je činnost, která vyžaduje dobrou paměť, představivost a kreativitu - je potřeba doplnit komentář redaktora odpovídajícími obrázky (ať už popisnými nebo ilustračními) a dát tak celé reportáži jednotnou podobu a formu sdělení.
  I když se to nezdá, ani v tuhle chvíli se většinou nedá mluvit o umění - střih se soustředí spíše na to, aby záběry nebyly moc dlouhé, krátké, nešly proti obsahu komentáře, existovala logická návaznost a další věci, které mají především povahu řemesla.
  A to je vše... Když skončí fáze pokrývání, v drtivé většině případů jde výsledný produkt rovnou do vysílání a začíná se pracovat na dalších věcech.
  
  
• Umění: I na to umění se ale občas najde chvíle - zpravidla tehdy, když se pracuje na něčem výrazně větším a je k dispozici dostatek času i materiálů k tomu, aby bylo možné si hrát. Jsou to především střihy do pořadů jako je například Horizont ČT24 nebo 168 hodin - zde se již pracuje s hudbou, grafickými předěly, rapid montáží a občas i určitou stylizací... To jsou ale spíše výjimky, které představují únik od poctivé řemeslné práce.

Střih reportáže je práce na cca 20 až 40 minut - u kusů, které mají stopáž okolo 90 sekund. Delší příspěvky trvají i o něco déle a rozhodně zde neplatí přímá úměra. Na druhou stranu při tom ale čas nádherně utíká a já osobně považuji dny, kdy průběžně stále něco stříhám (ale zároveň nemusím příliš spěchat), za velmi příjemné.

Když odhlédnu od samotné technické stránky, je pro zpravodajský střih důležitá ještě jedna věc - orientace v tématech.

Naštěstí nemusím znát nic podrobně, ale určitá informovanost o politice a světovém dění je žádoucí - Google a Wikipedie se tak staly mými nejlepšími internetovými přáteli (spolu s agenturními servery) a i v době, kdy mám volno, považuji za vhodné sem tam otevřít noviny nebo se podívat přímo na web ČT24, abych si udržel přehled.

Když to tak po sobě čtu, tak jsem nebyl ani zábavný ani stručný (o věcnosti nemluvě), jak jsem sliboval na samém začátku... Z toho plyne poučení - nevěřte všemu, co se Fionor píše. :)