Na počátku všeho byl nápad. Myšlenka udělat hru pro pár přátel, která by se svojí hororovou tématikou trochu vymykala zaběhlému žánru a stavěla víc na atmosféře a postavách, než na epických střetnutích dobra se zlem. Ostatně i sama hranice dobra a zla měla být ve hře spíše nezřetelná a místy převrácená.
Ten nápad na mě přišel jednoho horkého květnového odpoledne a pár týdnů mě nepustil - utěšeně se mi hromadily sepsané texty a já pochopil, že nebudu mít klid, dokud se nepokusím jej zrealizovat.
Tak vznikly první Legendy s podtitulem Zajatci zimy.
Organizace byla peklo a přestože jsem v té době měl za sebou spolupráci na pár větších akcích, nebyl jsem ani zdaleka připraven na to, co mě mělo čekat. Z 20 přihlášených hráčů jich nakonec třetina odřekla (na poslední chvíli) a mně pár dnů před akcí vypověděla tiskárna - katastrofa měla zaděláno.
 | |
| Jiná akce (Magnamund 2002), ale na místě, kde se konaly první i druhé Legendy. |
Z prvních Legend se nakonec vyklubala příjemná komorní akce s hutnou atmosférou, která nejen že se dala krájet, ale dokonce sama krájela své konzumenty. Hrdinové vraždili a páchali zvěrstva ve jménu dobra, padouši chránili ženy a děti a lesem se ozývalo vytí vlkodlaků a křik lovců...
Nebylo myslitelné, že by nevzniklo pokračování a protože jsem nechtěl prznit již uzavřený příběh, dostaly druhé Legendy orientální rysy. Otázka cti se to jmenovalo a opět se pro mě roztočilo kolo, které jsem nedokázal zastavit. Trpěl jsem, skuhral a každý zásadnější text jsem preventivně vyhotovoval i na stroji, protože na jehličkovou tiskárnu s traktorovým papírem nebyl spoleh. Hry se nakonec účastnila polovina počtu účastníků předchozího ročníku a opět svojí atmosférou překonala mé nejtajnější představy.
Obě hry měly jedno společné - až dětskou naivitu s jakou jsem je mohl realizovat. Je to už pár let a oproti dnešnímu boomu se u her cenily především nápady, příběh a atmosféra.
Dnes je třeba také dodat zázemí, výpravnost a cool prvky (ať už to jsou kostýmy nebo hluboká psychologie postav vytvořená tzv. na klíč). Doba je zkrátka jiná a žádá si jiné hry, které chtějí mnohem víc času i peněz ze strany organizátorů a na to já prostě nemám nervy ani čas...
Přesto jsem po dlouhém přemlouvání kývl na realizování třetích Legend - ty jsem kdysi kvůli problémům se zajištěním terénu odložil ad acta a měl celý projekt za navždy mrtvý, jenže moji hráči nezapomněli...Původní nápad na space operu jsem opustil (opět bych ztroskotal na terénu) a sáhl po námětu do hard si-fi - kolonizace vzdálených planet a cesta k nim... Cesta tichem.
V mém věku a s mými zkušenostmi by mělo být snadné dát dohromady hru pro maximálně 15 lidí, ale ukázalo se, že nová doba přináší nové výzvy. To, co před 8 lety bohatě postačovalo se dnes dá stěží považovat za koncept a lokace formou gamebooků už jsou také poněkud pasé. Doba přeje komorním LARPům a propracovaným vztahům mezi postavami se složitým načasováním událostí a až mechanicky dodržovanou gradací příběhu - to ale vyžaduje spoustu testování a mnohem více času na přípravu, než kolik jsem ochoten (a hlavně schopen) investovat.
Nakonec se tedy musím spokojit se starou školou, která sice používá nové prvky, ale staví na ověřené klasice - doufám, že to bude fungovat.
Do LARPu mi teď zbývá méně než měsíc a ve skluzu je vše co ve skluzu vůbec může být - dojednávání postav, lokace a události a dokonce i terén (tam sice mám vše přislíbeno, ale potřebuji definitivní a konečné potvrzení) - přesto věřím tomu, že vše dobře dopadne. Jsou to Legendy a ty nemohou být špatné, nebo se mýlím?
Právě kvůli časovému presu, do kterého jsem se dostal, jsem potřeboval tenhle text sepsat, abych se mohl naprosto oddat přípravám - už teď mi pokusy o vytvoření mentálních map a vývojových diagramů lezou poněkud na mozek, ale bylo nutné vytvořit hraniční bod - monument - od kterého se odrazím pro běh do cílové rovinky... Ať tedy slouží!
Žádné komentáře:
Okomentovat