Hold Katalánsku

Na chvíli opustím nevážná témata a pověnuji se jednomu kontroverznímu jevu, který vyvolává vášnivé reakce napříč internetem. Ne náhodou jsem pro toto zamyšlení zcizil titul Orwellových zápisků ze Španělské občanské války, protože právě v Katalánsku, v neděli 25. října tohoto roku, skončila tradice trvající takřka 2 staletí (v podobě v jaké ji známe dnes, jinak je ještě mnohem starší) - býčí zápasy.

Humanisté a bojovníci za práva zvířat slaví, ale já je stěží mohu považovat za něco víc než pokrytce. Oni mě pak bez uzardění nazývají jinými termíny a poukazují na moji pokřivenou morálku nebo nedostatečné duševní zdraví. Spor, který nemůže mít vítěze, protože oni neustoupí ani o píď a já, sic mohu uznat část jejich argumentů za ne zcela odtržené od reality, nemohu popřít hodnoty, kterých si u zvířat i lidí vážím nejvíc - odvahy bojovat o život a postavit se nepříteli čelem.

Snad je to tím, že mám částečně italskou krev, ale sdílím fascinaci skotem, která je mnoha jižním národům vlastní. Býci se zde vždy těšili velké úctě, což zřejmě souviselo s jejich silou a velikostí, díky kterým zastali mnoho práce. Navíc dobrý plemenný býk byl pro hospodáře pravým požehnáním.

V Mínojské civilizaci dokonce, podle všech historických náznaků, patřilo přeskakování býka k jakési zkoušce odvahy či dospělosti mezi dospívající mládeží.

Na první pohled je tedy nepochopitelné, proč Španělé býky "týrají" zápasy v aréně, před kterými je jim puštěno žilou (aby se snáze vyčerpali, ale ne moc, aby zase nebyli příliš malátní), poté jsou naháněni a provokováni a následně zabiti chlapíkem, za kterého většinu nebezpečné práce odvedli jiní. 

Proti tomuto většinou ochránci zvířecí říše (alespoň ti, kteří netrpí předsudky vůči pojídání steaků) staví jatka, kde jsou stáda skotu vybíjena bez zbytečného stresu a většinou jednou ranou, aby nebyla ovlivněna chuť masa.

První co mi vytane na mysli, když si  představím obě tyto situace, je poprava odsouzence. V jednom případě vezmu skupinku vězňů, zavážu jim oči a jednoho po druhém střelím do týla - rychle, čistě a bez zbytečných emocí. Nikdo netrpí a vše proběhne naprosto v klidu.

V druhém případě vložím odsouzenci do ruky nůž a nechám ho bojovat o jeho život - možná mu podmínky nebudou úplně nakloněny, ale dostane šanci se osvobodit, pokud zabije svého soupeře. Dost pravděpodobně zemře bolestivě a zbytečně krvavě, ale bude tak blízko svobodě, jak jen bude schopen.

Je asi zbytečné vysvětlovat, která "poprava" byla corrida a která jatka.

Jde především o to, že býčí zápasy jsou moderní verzí obětiny a porážky býka. Diváci nepřicházejí na tribuny, aby sledovali umučení a zabití kusu skotu, ale proto, aby zhlédli souboj malého člověka proti velkému zvířeti. A nezřídka fandí i býkovi, který podle některých tradic může dostat i milost, pokud publikum dostane pocit, že si ji svojí odvahou zaslouží (stejně tak, pokud odmítá bojovat bývá ušetřen - nebyl by pro toreadory soupeřem).

Všichni, kdo se v aréně staví proti býkovi jsou ohroženi na životě - stačí neopatrný pohyb, přílišné sebevědomí (nebo i příliš malé) a býkovy ostré rohy snadno ukončí nebožákovu kariéru. Něco takového nelze zvládat bez toho, aby člověk dobře porozuměl zvířeti proti kterému stojí, aby ho respektoval a soucítil s ním ve chvíli, kdy jej zraňuje. Matador (muž, který má právo unaveného býka zabít) je pak povinován prokázat úctu k býkovi tím, že jej zabije jednou čistou ranou přímo do srdce, což není nic jednoduchého ani u nehybného kusu.

Moc pěkně je průběh býčích zápasů v corridě popsán v tomto cestopisném článku.

Těžko lze zápasy považovat ze mírumilovnou a nekrvavou kratochvíli. Umírají při ní zvířata i lidé a diváci se při tom především baví. 

Zároveň je však nelze snadno odsoudit jako barbarské a zbytečné. Tradice má totiž svůj význam i dnes, kdy je maso redukováno na pouhou surovinu - už nejsme konfrontováni s jeho původem a bereme jej pouze jako jedlý předmět v plastové vaničce, který nacházíme v supermarketech. Necítíme úctu a vděk vůči stvoření, které zemřelo, aby nasytilo náš hlad.

A to je právě jeden z významů corridy - připomíná nám, že i zvířata jdoucí na porážku mají vůli bojovat o své životy. Podobně jako my.

"Španělé nejsou ke zvířatům krutí. Corrida je boj člověka se zvířetem, v podstatě starý jako pravěk. Má všechnu jeho krásu boje, ale má i jeho bolest. Ostatně, jako mnohokrát náš život vezdejší... "

Karel Čapek