Zpráva o tom, že od roku 2013 nebudou do kin dále dodávány klasické filmové kopie, ale vše bude výhradně digitální, mě zasáhla snad bolestněji než smrt příbuzného. Z mé strany se možná jedná o nepatřičnou nostalgii a snahu vzdorovat technickému pokroku, ale v kině jsem jako uvaděč a promítač strávil poměrně hodně času během studia a tiché vrčení promítacího stroje pro mě je tou nejkrásnější melodií, jakou může technik slyšet.
 |
| MEO 5XB |
Když jsem seděl v promítací kabině a učil jsem se, dokázal jsem čistě podle změny zvuku stroje poznat, že na filmovém pásu byla slepka (napojení filmu lepící páskou) nebo, že se filmový pás z nějakého důvodu nechoval tak jak měl.
A během chladných večerů nebylo nic krásnějšího, než se opřít o stroj, uvnitř kterého s soustavě parabolických zrcadel žhnula výbojka o teplotě zhruba 6000 stupňů Kelvina (stroj je chlazený, takže vnějšek je maximálně příjemně teplý).
Musím přiznat, že svůj (tvrdě vydřený) promítačský průkaz jsem využil naposledy zhruba před dvěma lety, když jsem zaskakoval za (bývalého) spolužáka v kině OKO a nepředpokládám, že v dohledné době bych si při své práci našel čas na pravidelné brigády v některém z pražských artových kin, ale je hezké se opájet představou, že kdyby nic jiného, mám licenci na práci, kterou jen tak někdo dělat nemůže (to není docela pravda - v multiplexech na nějakou odbornost z vysoka kašlou, ale co nadělám).
Samozřejmě nijak nepopírám, že digitální filmové kopie mají oproti filmovému pásu poměrně dost výhod. Opakovaným promítáním se neopotřebují, obraz je stabilní a nepřenáší se na něj chvění stroje při provozu a také není potřeba prolínat mezi jednotlivými pásy - což se týká spíše menších kin, která nemají plotr, na kterém je navinutý celý film - tedy obvykle 6 a více cívek o délce okolo 600 metrů (což obnáší zhruba 20 minut záznamu).
Na druhou stranu kvalitní digitální projektor stojí v podstatě stejně jako levnější filmový sál klasického typu (nebo alespoň ještě před pár lety tomu tak bylo) a krádež piráty ještě před premiérou se sama nabízí (bez Telecine filmový pás neokopírujete, na rozdíl od krádeže dat, ke které stačí mít patřičný software).
Zkrátka je mi smutno, protože končí jedna nádherná éra, která pro mě znamenala práci i zábavu a díky které jsem poznal mnoho báječných lidí a prožil několik nezapomenutelných historek.
A také jsem v rámci práce opakovaně viděl několik úžasných filmů - Fontánu, Pravidla lži, Šílení a jiné... to se mi (nejen) ve škole dost hodilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat