I. Archivář - Andaluský pes

První film, kterému bych se rád věnoval, je legendární surrealistické dílo Luise Buñuela a Salvadora Dalího - Andaluský pes (Un chien andalou).

Salvador Dalí
(1904 - 1989)

Film byl poprvé uveden 6. června 1929 a i když v divácích vzbuzoval silné rozpaky, umělecká veřejnost (především ta shromážděná okolo André Bretona) jej přijala kladně. To bylo pro Buñuela velké překvapení a zároveň zklamání - očekával odmítavé reakce a skandál, jenže Paříž konce 20. let byla poblázněná do surrealismu a Freudovské psychoanalýzy, takže se film úspěšně promítal ještě téměř 8 měsíců.

Luise Buñuela a Salvadora Dalího napadl námět filmu poté, co si při jednom ze svých setkání vyprávěli své sny. Buñuel zmínil měsíc, který byl zakryt dlouhým mrakem, jako když břitva rozřízne oko a Dalí zase ruku plnou mravenců. Oba tyto obrazy se ve filmu objevily.
Kompletní scénář psali zhruba týden metodou volných asociací a automatického psaní - výsledný film se záměrně vzpírá logickým vysvětlením nebo pokusům o analýzu. Důraz je kladen na práci s podvědomím a s motivy, které oba autory z různých důvodů přitahovaly, i když třeba sami nevěděli proč.

Film také záměrně porušuje Aristotelovská pravidla jednoty - místa, času a děje - například vkládá do obrazu titulky odkazující na časový posun (o osm let později, ve tři hodiny ráno,...) bez toho, že by měly alespoň zdánlivou vazbu na čas probíhajícího děje.

Peníze na natáčení filmu si Buñuel vypůjčil do své matky a celé natáčení pak vyžádalo 14 dní práce.
Film má 16 minut a v době svého uvedení byl podehrán hudbou z gramofonu, který hrál argentinské tango a hudbu od Richarda Wagnera (úryvky z opery Tristan a Isolda). Současná zvuková stopa pochází z 60. let.

Mimochodem oko rozříznuté břitvou (je hned na začátku, pokud máte potřebu vidět jen tuto legendární scénu) ve skutečnosti nepatří ženě - je to oko mrtvé krávy, což ale scéně nijak neubírá na naturalistické působivosti.

Autoři si zkrátky s cenzurou hlavu nelámali - dnes by film do kina nejspíš jen tak neprošel.