Tvůrčí (ne)svoboda

Tenhle článek není až tak úplně o filmu a střihu... je spíše soukromým zamyšlením, jakých už jsem několik napsal.

Poslední dobou stále častěji čelím problému autorského vyjádření bez ohledu na kvalitu použitých prostředků. Je jedno, zda se jedná o studentské básně, amatérské filmy, abstraktní malířství nebo povídkové experimenty - vždy se objevují umělci, jenž považují samotný obsah sdělení za vrchol, který nesnese omezení diktovaná mu zvolenou formou. Na prvním místě přece stojí svoboda uměleckého vyjádření - právo šokovat a bořit zkostnatělé hranice... Jenže s tvůrčí svobodou se pojí i tvůrčí odpovědnost.

George Orwell

Dnešní svět přináší díky (nejen) internetu nebývalé množství příležitostí, jak prezentovat vlastní tvorbu. Snad pro každý řemeslný nebo umělecký obor existuje diskusní fórum, kde se řeší vše od „know how“ po vzájemnou kritiku a mladý tvůrce tak může získat důležité kontakty, které mu pomohou dotáhnout jeho práci k dokonalosti, o níž se každý z nás tvořivých lidí snaží.

Internet je ve spojení s moderními technologiemi také prostorem, který výrazně zmírnil tlak vyvíjený na tvorbu skrze časová a finanční omezení.

Ještě před 30 roky byl mladý literát odkázán na tužku, pero nebo v lepším případě psací stroj a jeho práce spočívala především v opatrné práci s jazykem, protože každá chyba byla drahá. Bylo sice možné najmou si přepisovatele (hlavně v USA), který text z víceméně neuspořádaných poznámek, škrtanců a vpisků převedl na stroji do čitelné podoby (v několika kopiích) a zároveň opravil nejočividnější chyby, ale na něco takového začínající autoři zhusta neměli peníze...

A to byl jen začátek - nastalo kolečko obíhání redakcí, obesílání soutěží a žádostí o přímluvu od úspěšnějších kolegů, kteří už se znali s těmi správnými lidmi s kapitálem a tiskárnou. Na konci celého procesu pak občas byl vydaný text, kterému několik zkušených lidí věřilo natolik, že neváhali riskovat peníze i vlastní dobrou pověst.

Tou dobou naštěstí práci mladého nadějného autora četlo dost lidí, aby se ukázalo zda  jde o zmetek nebo o rozumnou investici. Pravda, občas tímto sítem neprošly práce, které by bývaly byly nadčasové, ale první čtenáři se jich zalekli. Jenže takových geniálních počinů bylo opravdu málo a pokud jejich autoři nezahořkli, byla šance, že jim vyjdou, až/pokud se etablují s něčím přístupnějším veřejnosti.

Dnes tentýž mladý literát během pár týdnů po večerech nasype písmenka do počítače a ve chvíli, kdy napíše poslední tečku za větou, své veledílo publikuje na internetu. Žádná korektura (kromě kontroly překlepů integrované v použitém editoru), žádný odstup od vlastní práce, žádná odpovědnost za dojem, jakým bude text působit na čtenáře. Jediné, co investuje, je především jeho čas a ani toho nevěnuje mnoho.

Čest výjimkám.

Jeffrey Katzenberg, James Cameron, Steven Spielberg

Samotnou kapitolou je pak zpětná vazba od konzumentů/čtenářů a její přijetí autorem. Napsat skutečně objektivní kritiku zabere čas a vyžaduje velkou dávku zkušeností, o to smutnější pak je, když ji napadnou nejen nekritičtí autorovi fanoušci, ale i autor sám - přitom to je to nejcennější, co na internetu může získat.

Ve filmu je výše zmíněný tlak na autora mnohem citelnější. Filmový materiál byl (a dosud je) neuvěřitelně drahý a i profesionální produkce, pokud ještě točí na klasický materiál (což je pohříchu výjimka), lituje každého nepodařeného záběru, který stojí nemalé peníze. Což vytváří neustálý nátlak na preciznost a souhru práce celého štábu.

Amatérští filmoví tvůrci, kteří se vypracovali mezi Hollywoodskou elitu, jako třeba Peter Jackson nebo Sam Raimi, často dostali od producentů důvěru (a rozpočet) na základě toho, že svými studentskými projekty dokázali, že kromě talentu disponují i schopností neplýtvat penězi.

A dnes? Digitální kamera umožní každému nadšenci, který k ní má přístup, natáčet příběhy, jež by měly prvotiny z dílny takových režisérů, jako je George Lucas, s přehledem strčit do kapsy. Což se z nějakého důvodu tak často neděje.

A distribuce? Namísto promítání pro pár kamarádů někde v garáži se nabízí třeba YouTube nebo Dailymotion. Být filmařem nikdy nebylo snazší. S troškou šikovnosti a dobrým nápadem se dá dokonce vydělávat i na krátkých epizodách webseriálu.

Jenže diamanty vznikají pod tlakem a jen málo začínajících tvůrců má sebekázeň nutnou k tomu, aby překonali tu nejhorší překážku osobního rozvoje - vlastní pýchu. Nesnesou ve svém zápalu žádná omezení nebo (chraň bůh) kritiku a dokáží hodiny zaníceně hájit věci, které si obhajobu nezaslouží, protože jsou jen dokladem jejich vlastní neschopnosti, jak často po letech se studem zjišťují.

Opět čest výjimkám, které v sobě dokáží nalézt pokoru a odvahu dělat věci správně.

Tvůrčí nesvoboda, která kdysi bývala brusným kamenem formujícím nadějné talenty, nám z uměleckého prostoru z velké části vymizela. To je jistě dobré pro variabilitu umění ale špatné pro jeho kvalitu... 

Je jen na nás jak si s tím poradíme.