IV. Archivář - Nosferatu

Upíři na slunečním světle nejiskří! Rozpadají se na prach!

Alespoň posledních 90 let tomu tak, zásluhou Fridricha Wilhelma Munraua a jeho filmu Nosferatu (respektive Nosferatu, eine Symphonie des Grauens), bylo. A přitom nescházelo mnoho a tento film by navždy zmizel v propadlišti dějin.

Podobně jako v případě Cesty na Měsíc, je i příběh okolo filmu Nosferatu především záznamem vývoje autorského práva, tak jak jej dnes známe a vnímáme.

Na počátku našeho příběhu stálo filmové studio Prana založené E. Dieckmannem a A. Grauem, kteří si usmysleli natáčet filmy s hororovou a okultní tématikou - a jakým filmem nejlépe začít, než adaptací příběhu o nejslavnějším nemrtvém všech dob - hraběti Drákulovi?

Kromě popularity Stockerova románu byl ale Grau motivovaný i svojí válečnou zkušeností, kdy v zimě roku 1916 hovořil se srbským sedlákem, který se mu svěřil, že jeho otec byl upír... Zkrátka, pro studio byl  tenhle film doslova srdeční záležitostí.

Potíž ale byla v tom, že studio nedisponovalo právy k zfilmování populárního příběhu (a vlastně se ani nijak nenamáhalo je získat), proto byl scénárista H. Galeen pověřen úkolem upravit příběh tak, aby to nebyl problém - tj. změnit jména postav, část děje i konečnou zápletku. Včetně výše zmíněné smrtelné „alergie“ na slunce (v originálním románu sluneční světlo upíra pouze oslabilo).

Florence Stocker

Nakonec to ale nebylo nic platné. Florence Stockerová, vdova po Bramu Stockerovi, byla anonymním dopisem (!) upozorněna na promítání filmu, a když zjistila, že na plakátech je uváděna informace o tom, že Nosferatu je volnou adaptací Drákuly, rozhodla se studio zažalovat za porušení autorských práv.

Soud rozhodl rychle a kromě finanční kompenzace uznal i oprávněnost požadavku na zničení veškerých filmových kopií - včetně negativů.

Studio Prana následkem tohoto rozsudku muselo vyhlásit bankrot, nicméně vzhledem k široké distribuci filmu se nepodařilo zničit úplně všechny existující kopie, které se nadále kopírovaly, a tak toto stěžejní dílo hororového žánru zůstalo zachováno pro další generace.

Ikonickou osobností filmu Nosferatu se stal herec Max Schreck, který byl, dle slov režiséra, tak ošklivý, že stačilo přidal větší uši a falešné zuby a nebylo třeba jej více maskovat... na dlouhou dobu se dokonce stal jakýmsi vzorem pro to, jak by měl správný filmový upír vypadat, než jej dlouhodobě nahradil Christopher Lee (gratuluji k 90. narozeninám) a následně bylo publikum zmlsáno Tomem Cruisem a Bradem Pittem (nebo naposledy jiskřícími středoškoláky).
To je celkem úspěch, vzhledem k tomu, že se hrabě Orlok během celého filmu na plátně ukáže na celkem asi 9 minut.