Malé radosti života

V minulém měsíci se mi podařilo lépe vyjít s penězi (výrazně lépe než je mým zvykem), takže jsem si konečně začal trochu dopřávat všech těch drobností, které ze světa dělají drobet příjemnější místo.


První věc, kterou jsem si udělal radost, byl Sonický šroubovák ze seriálu Doctor Who. Drobná plastová hračka s diodou a zvukovým efektem, která je tak geek, že bych klidně mohl nosit teplákovou soupravu s motivem Star Treku. Vzhledem k tomu, že zásilka z Británie nepodléhala clu a nenaúčtovali mi poštovné, stála mě tahle hloupůstka něco málo před 400 korun. 
A blbnu s tím prakticky pořád.


Taky jsem celkem dost utratil za oblečení a jídlo. Kvalitní košile něco stojí a nejinak je tomu u elegantního zimního kabátu. Přesto se časem chci orientovat spíše na košile šité na míru (kamarád mi doporučil krejčího v Hong Kongu, kterému stačí zaslat míry podle celkem složitého formuláře a on pošle luxusní košili - nejdražší je na tom asi poštovné).
Co se jídla týče, hodně jsem jedl v restauracích a zval své přátele, aby mi dělali společnost - lépe pak totiž chutná. Okusil jsem tak hodně zvěřiny, sushi a zkusil několik podniků, kde se chlubí hamburgery a steaky. 
Život je moc krátký, než abych jedl špatné jídlo, takže jsem se skutečně nešidil.


Hračky, jídlo, oděvy... je ale třeba pečovat i o zevnějšek, takže jsem po delší době navštívil kadeřnici a nechal se ostříhat a o něco později i jediný pražský podnik, kde holí břitvou.

Střih (vlasů) je nuda, i když vždycky trnu hrůzou jak dopadnu a moje zkušenost je taková, že nejlépe vypadám 14 dní poté co jsem byl ostříhán, takže bych ocenil, kdybych celý ten proces mohl o dva týdny přeskočit.
V případě holení to ale bylo jiné. v Thomas's Barber Shopu jsem strávil neskutečnou relaxační půlhodinu, kdy jsem skutečně nemusel nad ničím přemýšlet a byl jsem pouze opečováván. 
Obvykle holení odkládám jako nepříjemnou povinnost a po žiletce sahám až tehdy, když si o to říká společenská konvence nebo vousy příliš svědí - po tomto zážitku ale dost pravděpodobně budu schraňovat peníze na to, abych se mohl nechat oholit (což bych mohl udělat doma, sám a téměř zadarmo, ale ta péče by mi chyběla).


Celý proces rozmazlování se jsem zakončil nákupem nového stolního počítače - abych mohl hrát hry a věnovat se svému koníčku - střihu.
V příštích týdnech si doufám udělám čas na thajskou masáž, povečeřím humra koupím si nějaké kvalitní polobotky, které půjdou nosit i v zimě.


Je totiž potřeba si život užívat a zvláště teď na podzim, kdy je počasí pošmourné, se velmi vyplatí zvednout si náladu nějakými malými radostmi.
A to je i poselstvím tohoto zápisu - udělejte pro sebe něco, co vás potěší a co byste jinak považovali za rozmařilost. A klidně mi o tom napište do komentářů.