Pohádkový strach

„Za posledních 15 let měla opravdový úspěch u diváků jediná vánoční pohádka - Anděl páně. Jinak je to podle ohlasů podprůměr až bída. Ani neteř se na to nedívá. Přitom podle peoplemetrů to má sledovanost slušnou, ale já bych dětem raději pustil tu Popelku (pro nás okoukaná, pro ně ne) nebo nějaký pěkný animák než se dívat na pořád ty samé primitivní triky, skřehotající babičky/tetičky, nudné rádce (najde se někdy druhý Bedrna?), absolutně bezkrevné krále (ani někdo jako Císler tu není?) a prince s nulovým charismatem.“

Robert „Nimitz“ Němec

Nimitz má svatou pravdu. Žánr pohádkového příběhu, kterému se u nás kdysi tak dařilo, poněkud zmírá. Naší jedinou opravdu úspěšnou pohádkou jsou Vorlíčkovy Tři oříšky pro Popelku (1973), která ale poněkud boří zažitá klišé (což je ostatně případ i Anděla páně).

Pohádkový žánr je velmi blízko fantasy (záleží na tom, jak si jej definujete) a dokonce hororu. Ony totiž úplně původní verze známých pohádek nebyly určené úplně pro děti a zdaleka ne vždy končily dobře.

Nejsem kulturní antropolog (a o ekologii folkloru vím jen tolik, že existuje, i když si plánuji v tomto ohledu doplnit základní rozhled), ale dovolím si postulovat tvrzení, že jediný základní rozdíl mezi zmíněnými žánry a pohádkami je v tom, že horor ani fantasy nespadají do lidové slovesnosti.

„Svoje vlastní dětství si pamatuji živě... Věděl jsem strašlivé věci. Ale bylo mi jasné, že se rodiče nesmějí dozvědět, že je vím. Vyděsilo by je to.“

Maurice Sedak, v rozhovoru s A. Spiegelmanem

The New Yorker, 27. září 1930

(použito v předmluvě knihy Oceán na konci uličky) 

Hluboce mě (až k smrti) děsí pohádky od Hanse Christiana Andersena. Ale je tomu tak až od doby, kdy jsem byl dospělý. Dokud jsem byl drobný capart, měl jsem rád Cínového vojáčka i Malou mořskou vílu. Zvlášť její filmové zpracování (Karel Kachyňa, 1976) dlouhou dobu patřilo k mám oblíbeným. Ale s postupem let jsem si stále více uvědomoval ponurost, osudovost a nemilosrdnost celého příběhu. Dokonce i použitá hudba (a písňové texty) je oproti současnému trendu poněkud pochmurná...

Panna a netvor

Sir Terry Pratchett v rozhovoru s Markem Ebenem Na Plovárně správně podotkl, že děti snesou i poměrně temné příběhy - temnější než si my dospělí vůbec dovedeme připustit. Ale veškerá ta krutost i temnota musí mít na konci alespoň malé světélko naděje - šanci na dobré východisko.

Proto jsou pro děti snesitelné i pohádky Juraje Herze Deváté srdce (1978) a Panna a netvor (1978) - i když je lepší, pokud obě sledují v ochranitelské náruči rodičů (kteří pak před vlastními dětmi předstírají odvahu).

Podobně jsem si v dětství oblíbil Moskalykovu pohádku Třetí princ. Depresivní až běda a Trávníčkův princ se vymyká zbytku jeho rolí, ale možná právě proto je tak působivá.

Funguje to podobně jako s Kyticí Karla Jaromíra Erbena - ta je vlastně také plná pohádek. Ale v jejich původním slova smyslu... Jak mi říkali na střední škole, všechny balady jsou o porušení vesmírných univerzálií a trestu, jenž za to následuje - ať je to třeba věštění věcí příštích v baladě Štědrý den, opakované porušení daného slibu (Vodník), myšlenky na sebevraždu přivolávající mrtvého milence (Svatební košile) nebo proklínání vlastních dětí ve vzteku (Polednice).
Pokud vám Erbena znechutila školní docházka, existuje naštěstí filmové zpracování (F. A. Brabec, 2000).

Kytice (Vodník)

Na počátku jsem zmínil klišé - to je v českých pohádkách stále přítomné, stalo se zavedeným zvykem a autoři jím škodí sami sobě. Jenže divácké masy jim to žerou i s navijákem a tak se producenti bojí vybočit z řady.

Dalo by se říct, že když před revolucí byly pohádkové příběhy pod silným tlakem kulturní cenzury, autoři hledali způsoby, jak do svých děl otisknout něco navíc. Tvůrčí nesvoboda je nutila promýšlet každý krok a hrát si se stavbou příběhu i charaktery.

Byla to doba, kdy český kolega Uwe Bolla - Zdeněk Troška - natočil příběh O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987). Snad jediný film, který je od něj hodný zhlédnutí.

Po revoluci se situace změnila. Najednou nebylo třeba, aby byly pohádkové postavy politicky angažované - jenže zvyk byl železná košile a tak se začalo záměrně přehánět i trochu parodovat (z čehož se stal nový kánon).

Díky tomu světlo světa spatřili retardovaní veselí čerti a vodníci, slabomyslní panovníci, poukazující na degenerovanost šlechty, a v rolích hrdinů se častěji než dřív objevovali bodří chasníci a dívenky z vesnice.

A scénáře, podléhající pouze kontrole producenta (nikoliv kulturní ideologické komise, která, všechna čest, kromě zpropadené ideologie často řešila i smysluplnost děje), se stávaly stále více slaboduchými.

Mrakomor (Princ a Večernice)

S výjimkou zmíněného Anděla páně jsem se tak raději české pohádkové tvorbě vyhýbal - počínaje rokem 1993 a Nesmrtelnou tetou, která byla hlavním vánočním tahákem České televize. 

Ale úplně uniknout se tomu nedá, takže každý rok dostanu svoji porci roztomile postižených pohádkových bytostí, zbytečných (a zfušovaných) CGI příšer a plochých nezajímavých postav (dokonce ani záporáci už nejsou to, co bývali - i takový Mrakomor je všechny strčí do kapsy).

Naštěstí vedle české tvorby existují i pohádkové příběhy zahraniční provenience (i když je najdeme zařazené právě spíše pod kategorií fantasy).

Třeba koprodukční několikadílná Fantaghiro (i když zdaleka nepatří mezi špičku, hravě překoná libovolnou  naši porevoluční pohádku), kultovní The Princess Bride (Rob Reiner, 1987), démonicky naivní Legend (Ridley Scott, 1985) - především proto, že záporákem je Tim Curry - a další...

Což mi připomíná, že musím sehnat původní (150 minut dlouhou) verzi Legendy, která byla v USA hodnocená jako příliš temná.

A co vy? Jak na tom jste s pohádkami vy? S českými i těmi zahraničními?

Je vám líto, že u nás nemá až tak silnou tradici The Wizard of Oz (1939)? 

A co geniální muzikálová Mary Poppins (Robert Stevenson, 1964)?

Ovčák a panenka

Události jsou zbabělé, proto chodí v zástupech...

Není to poprvé, co jsem se rozhodl naučit něco nového a přijal jsem nabídku pracovat na něčem, co jsem dosud nezkusil. A i když se to nemá, tak navíc zdarma (ale někde se zkušenosti nabrat musí a chtít po kamarádech, aby mi platili za učení se se softwarem, není právě slušné). A celé se to zkomplikovalo...

Abych to zkrátil - přijal jsem nabídku zpracovat animovaný videoklip k folkové písni Ovčák a panenka od kapely Druga (v době psaní tohoto článku je píseň na 8. příčce hitparády na rádiu Proglas), přičemž moje práce nebyla ani tak o střihu (jakožto umělecké disciplíně), jako spíše o postprodukci a správném sesazení obrazu se zvukem podle scénáře (ryze technický střih).

Videoklip je zpracovaný metodou Stop motion animace, které jsem se letmo dotkl, když jsem rozebíral Stop-trik. Má své začátečnické mouchy, například nedostatečně aretovaný fotoaparát při zaznamenávání snímků (pravděpodobně nebyla použita drátová spoušť a obraz se proto třese) a, i přes propracovaný scénář, chyby ve vazbě záběrů (nefunkční skokový střih se kterým už nešlo nic dělat).

Navzdory tomu ale klip pěkně funguje a mám z něj radost - musel jsem si kvůli němu osvojit tzv. nesting, vyzkoušet různé techniky fázování sekvence fotografií (ne vždy bylo dobré vzít celou sekvenci tak, jak byla) a hlavně si pohrát s animací, čehož jsem se dlouho bál a teď mám i chuť to zkusit.

Bohužel mi práci na klipu komplikovala vlastní lenost, dohledávání postupů, jak vyřešit nějaký problém, který v jiném software zvládám levou zadní, a hlavně moje vlastní práce (díky které platím nájem a jiné nesmysly).

I když jsem už přes dva roky OSVČ, Česká televize mě vytěžuje výrazně víc než v době, kdy jsem tam byl zaměstnaný, takže po návratu domů nemám příliš chuť dál střihat. Ta nechuť je o to větší, že jsme od konce října rozjeli nový formát pořadu Horizont ČT24, na němž mám tu čest spolupracovat - jenže po více než 8 hodinách u počítače, kdy si příliš neodpočinu, moje kreativita trpí. Práce střihače je zkrátka náročná na pozornost a vyžaduje pravidelné přestávky, aby měla setrvalou kvalitu - a tak už večer před vysíláním, při dodělávkách, spoléhám hlavně na zautomatizované postupy namísto plného soustředění (což mě samotného štve).

Ale navzdory tomu jsem klip dokončil a ve středu 27. listopadu odevzdal.

Závěrem musím ještě pochválit práci Karolíny Bendové (Saima.cz), která připravila celou scénu i figury a následně ji odsnímkovala (cca 600 fotogafií ve vysokém rozlišení - a ještě mi je připravila do formátu, jaký jsem si vyžádal). 

To je opravdu úctyhodný výkon, který nemůžu než obdivovat.


Edit: Na klipu jsem provedl, po konzultaci s Karolínou Bendovou a Lukášem Vořechem Pokorným, ještě několik kosmetických úprava a rozhodl se, že publikování tohoto příspěvku (i samotného klipu) nechám až na 12. prosince, kdy má klip mít oficiální premiéru.
Výše uvedený text byl sepsán 28. listopadu.

Vánoční filmy

Nejsem zrovna klasický fanda Vánoc, ale nijak se svátkům nevyhýbám. Jsem sice raději, když větší část dne strávím prací, abych se vyhnul šílenství, které panuje u příbuzenstva, ale večer rád zasednu s rodiči ke štědrovečerní tabuli a konzumuji rybu za zvuků koled z gramofonu...

Ale pokud mám o svátcích alespoň trochu čas, sleduji filmy.

Málokdy něco nového - spíše se vracím ke klasikám, které nezklamou. Generace mých rodičů má svátky neoddělitelně spojené s Mrazíkem (Alexandr Rou, 1964), jediným sovětským exportem, který naše společnost přijala takřka bez výhrad, a Třemi oříšky pro Popelku (Václav Vorlíček, 1973) s emancipovanou děvečkou Šafránkovou a sexuálně nevyhraněným princem Trávníčkem.

Já už si ale během svátků hledám jiné příběhy... A k čemu že se to rád vracím?

Stardust

Zjistil jsem to dva roky zpátky - tohle je prostě příběh, který chci během svátků vídat. 

Netradiční pohádkový příběh z pera mého oblíbence Neila Gaimana. Je tam vše - dobro, zlo, sourozenecká nevraživost, čarodějnice, láska, šerm, kouzla a tančící pirát... Zkrátka dokonalý koktejl pro libovolnou věkovou kategorii.

Pochopitelně v něm absentuje vánoční tématika, ale to mu přičítám jako jednoznačné plus.

Doctor Who - A Christmas Carol (Vánoční speciál 2010)

Inspirováno Dickensem, přeneseno na jinou planetu, ale stále klasicky britské. Doktor tentokrát musí starého mrzutého muže přesvědčit o kráse Vánoc, aby zachránil padající loď před zřícením.

Seriálový speciál, který děti přesvědčil o tom, že k nim do pokoje může klidně vplout žralok a zpěv může zachraňovat životy. Pokud seriál neznáte, doporučuji napravit, pokud ano, určitě budete souhlasit, že tahle epizoda patří mezi naprostou špičku vánočního vysílání (pokud ji letošní epizoda netrumfne).

Die Hard a Die Hard 2

„Just once, I'd like a regular, normal Christmas. Eggnog, a fuckin' Christmas tree, a little turkey. But, no. I gotta crawl around in this motherfuckin' tin can.“

První dva díly Smrtonosné pasti jsou dokonalé akční filmy, jako stvořené pro 1. a 2. svátek vánoční. Postrádají tradiční přeslazený sváteční patos, ale o to víc si hrají s vypointovaným humorem a dramaticky promyšlenou akcí - čili rozhodně ideální volba, když už člověka omrzí cukroví a chce si dát trochu bramborového salátu, vychlazené pivo a dobře se pobavit...
Jen nikdy nevím, zda víc fandím Willisovi nebo Rickmanovi.

Queen: Greatest Video Hits 1 a 2
Za tohle mohou moji rodiče - jsou prostě oddaní fanoušci a kdykoliv jde v televizi dokument o Queen nebo se i jen hraje píseň v rádiu, okamžitě utichá hovor a s nábožnou úctou se naslouchá.
A od doby, kdy mají dvojici DVD s jejich nejlepšími videoklipy, se prostě na Vánoce pouští úryvky - a protože je to hudba libá i mému sluchu, rád se podívám s nimi. Proto se mi často při Bohemian Rhapsody vybavuje sváteční atmosféra u nás doma. Každý máme své úchylky. ;-)

Love Actually
Velké přiznání - tenhle film jsem dosud neviděl, i když na něj mám každý rok výborné reference. Měl jsem ho doma už minulý rok, ale prostě na něj z mnoha důvodů nedošlo. Ale věřím, že letos to konečně prolomím. Je to ostuda, že se mi dosud vyhýbal.
Takže tohle beru jako závazek se na film podívat a rozšířit tak řady jeho každoročních vánočních konzumentů.


Výše uvedená pětice (čtevřice) rozhodně není kompletní seznam - minulý rok jsem si třeba pouštěl svátečního Blade Runnera, jindy si rád dám Gremlins - ale tvoří jakýsi seznam jistoty. S uvedenými filmy prostě nemůžu udělat chybu.

A jaké filmy máte s vánočními svátky spojené vy? Uvítám vaše doporučení.