8. března 2012

Hříšný Taverní ples 2012 s punčochami proklatě nízko

Není krásnější pocit, než když konečně dokončíte projekt, který je ze své podstaty problémový. A když je navíc dokončen tak, že se svojí prací můžete být naprosto spokojeni, je to dokonce na malou oslavu.

Ta spokojenost mi ale moc dlouho nevydrží - za týden či dva budu určitě prskat, že jsem měl tady nechat záběr malinko delší, jinde že by se hodilo prohodit pořadí, ale v tuto chvíli vím, že jsem udělal naprosté maximum. Nestříhal jsem film, kde bych mohl pracovat s komplikovaným sdílením informací pomocí střihové skladby, ale něco, pro co se nejlépe hodí terminus technikus Showreel a u něj jde především o efekt, takže i tuto sebekritiku můžu hodit za hlavu.

V daný moment jsem pocitově dosáhl dokonalosti - baví mě výsledný sestřih vidět i několikrát po sobě a vždy si najdu nějaký moment, který mě pobaví nebo zaujme. Navíc mě zvolená hudba nutí k tomu, abych se v jejím rytmu svíjel na židli (nebo vstal a poskakoval jako idiot po pokoji). Zkrátka, na rozdíl od povídky, kterou je dobré nechat odležet v šuplíku aby dozrála, tady by další úpravy a časový odstup nevedly k žádnému významnému pokroku nebo vhledu do provedení.


Původně jsem chtěl sestřih zahájit písní Time After Time z filmu Strictly Ballroom (Baz Luhrmann, 1992) v podání Marka Williamse a Tary Morice, ale pak jsem si řekl, že i přes pozvolný rozjezd, který byl jako stvořený pro úvodní titulky, půjdu raději do mluveného slova a nechám zaznít něco málo od pořadatelky Klair. To mi umožnilo změnit pořadí písniček, tak aby na sebe lépe navazovaly. Díky tomu jsem měl k dispozici střídání dynamických rychlých pasáží s těmi, které sice také byly rytmické, ale nesly s sebou úplně jinou (romantickou) náladu.

© Karel Křemel
Přechody do rychlých pasáží jsem záměrně provedl prolnutím přes bílou, která výrazně připomíná zablesknutí, abych zdůraznil náhlou změnu, což v druhém případě zakrylo i to, že se v záběrech vyskytují naprosto stejné páry. Díky flash efektu je změna organická a vizuálně příjemná.
Naopak do volných části vstupuji přes zatmívačku, která má diváka uklidnit a oddělit dva nesouvisející děje. Troufám si tvrdit, že i tady se to podařilo na výbornou.

V rychlých pasážích jsem se soustředil na využití záběrů, které samy o sobě nevázaly na prostý tanec. Sice bych je mohl využít i jinde, ale často byly příliš divoké a zatížené velkou improvizací. Naopak tance ve správném držení a s odpovídajícími kroky (alespoň přibližně - sám mám máslo na hlavě) se daly bez větších obtíží vsunout do pomalejších pasáží, které ale mají postupnou gradaci, což mi značně usnadnilo jejich řazení.

Nezanedbatelná je také vazba pohybů na text písní - ne všude jsem se o to snažil (zejména, když mi šlo o efekt samotných tanečních figur), ale třeba právě Time After Time je takových jemných narážek více.
Na slova "caught up in circles..." jsem například zvolil záběr, kdy kamera putuje po kružnici kolem Genevieve a Robura, na slovo flashback se v zrcadle odrazí blesk fotoaparátu (trochu dětinské, já vím) a se slovy "almost left behind..." se Sahika tančící s Vórimou ohlédne nazpět.

© Karel Křemel
V určitých pasážích jsem byl subtilnější - takže v (I've Had) The Time of My Life z Dirty Dancing (Emile Ardolino, 1987) jsem v gradaci nechal více hrát Tári tančící s Olaphem, abych zdůraznil romatický rozměr písně (i když v případě tohoto páru by jako slaďák fungovali i AC/DC s Highway to Hell). A stejně tak jsem využíval společný tanec Mellora s Larras.

Kde jsem trochu narážel, byla píseň Sparkling Diamonds z Moulin Rouge (opět Baz Luhrmann, 2001).
Text staví ženy do pozice majetkuchtivých prospěchářek a já se nechtěl žádné z dam dotknout, takže jsem se spoustou záběrů, které se jinak rytmicky dokonale hodily, zápasil a nakonec je ani nepoužil. Hlavně na konci při slovní hříčce material world - material girl jsem byl na vážkách.
Pokud jsem se snad přesto některé z tanečnic dotkl, velmi se omlouvám.

Nakonec jsem si dal práci se závěrečnými titulky. Obvykle je diváci přeskakují, což osobně považuji za projev neúcty k autorům filmů, takže jsem využil fígl, který je častý zejména v asijské kinematografii - do titulků jsem vložil prostřihy dalších záběrů.
Asiaté volí spíše nepovedené scény, nebo krátké skeče doplňující děj, já jsem mohl použít pouze to, co se mi z rozličných důvodů nevešlo (či nepasovalo) jinde. Abych podtrhl atmosféru, záběry jsem navíc mírně zpomalil a převedl do černobílé.
Na konec titulků jsem pak přihodil (snad) humornou legal notice pro opravdu vytrvalé diváky...

Autorem všech fotografií u tohoto textu je Karel Křemel.

2 komentáře:

  1. Pěkně natočené. Musím potvrdit, že trik s titulky funguje, dočetl jsem je až do legal notice, al ejá jsem typ, který v kině do konce titulků vydrží.
    Hezké mrknutí na material girl. :-)
    Harald

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, ano ano! Pouštěla jsem si to dneska několikrát za sebou a jen jsem vzdychala, smála se a užívala si to (i když jsem opět nemohla dorazit osobně). Rok od roku jsou videa lepší, přátelé krásnější a nostalgie větší. :) Díky, Fionore, protože narážky a sladění obrazu s použitými písněmi bylo přímo lahůdkové (a tím větší pozornost jsem filmu věnovala).

    OdpovědětVymazat