Pokročilé formy střihu III.

V minulých dílech jsme se věnovali technikám střihu v rámci jedné sekvence záběrů - většinou tak, aby výsledek přenesl na diváka nějakou emoci, nebo aby oddělil dva děje (rapid montáž), ale cílem střihu je také vyprávění nějakého příběhu, proto se dnes budeme věnovat některým narativním postupům.

Než se ale vrhnu na vysvětlování křížového střihu, bylo by myslím vhodné se letmo podívat na historii střihu jako takového. Cross-cutting totiž nevznikl náhle, ale byl produktem postupného vývoje střihové skladby.

August a Louis Lumièrové

Na počátku byly filmy nesestříhané - vše, co se mělo odehrát, se odehrávalo v rámci jednoho záběru a jedné scény. Pro diváky bylo samotné kouzlo pohyblivých obrázků dostatečnou zábavou a k naplnění kina bohatě postačoval i záznam Dělníků odcházejících z Lumièrovy továrny (La Sortie de l'Usine Lumière à Lyon - Louis  Lumière, 1895).

Lumièrové natočili i několik dějových filmů (třeba legendárního Pokropeného kropiče), ale teprve střih umožnil vyprávění složitějších příběhů -  i když se z počátku jednalo především o grotesky s motivem pronásledování, kdy děj plynule přecházel z jednoho prostředí do druhého. Jenže právě vyprávění příběhu, byť by byl sebejednodušší, svádí k opuštění subjektivního hlediska sledování příběhu (film se omezuje jen na vyprávění právě probíhajícího děje) a ukázání akce v celém jejím kontextu (vzniká tak dojem všudypřítomnosti - divák má o příběhu více informací než postavy).

Intercutting

Mezikrokem ke křížovému střihu je tzv. intercutting - jedná se o střih mezi dvěma souvisejícími prostředími  nebo ději sloužící k vytvoření jedné komplexní scény - obvyklým příkladem je záběr na dívku čekající na přítele či milence a prostřih na mladíka spěchajícího k ní. Střih mezi těmito scénami pak umožňuje dramatizaci, gradaci a zpomalení či zrychlení plynutí filmového času (třeba vynecháním nepodstatných časových úseků).

Jako ukázku můžeme použít třeba následující video s úseky z filmu Francise Forda Coppoly - The Godfather (1972) a  Bram Stocker's Dracula (1992). Pro ilustraci intercuttingu poslouží lépe druhý jmenovaný film (začíná na 5:05), kde je souvislost dějů očividná.

V případě první ukázky se už ale pohybujeme na hranici křížového střihu (je otázkou zda ji již nepřekračujeme - já bych skoro tvrdil že ano).

Křížový střih

Základem křížového střihu je, že zobrazované scény spolu přímo nesouvisí - respektive není navozen dojem jediné scény. 

A to je kámen úrazu u výše uvedené ukázky z Kmotra. Ta právě jako jedna komplexní scéna funguje - je to umocněno tím, že po celou dobu na pozadí slyšíme hlas křtícího kněze - ale stačí to?

Prostřihy v rámci cross-cuttingu většinou zobrazují paralelní děj, který nějak rozvíjí hlavní motiv scény - může k němu zaujmout ironický postoj, rozvinout informace, na které nebyl prostor, nebo prostě jen ukázat situaci, která dojde naplnění až mnohem později (a která už sama o sobě bude řešena třeba i intercuttingem), ale jak už jsem podotkl, se samotným dějem nesouvisí přímo.

Bohužel nelze nakreslit jasnou čáru v písku, která by výše zmíněné techniky oddělila - záleží čistě na interpretaci. Mnoho odborníků dokonce výše zmíněné techniky slučuje nebo naopak dělí mnohem podrobněji. A i když se shodnou na dělení nemusí se nutně shodnout na terminologii.

Co třeba obnáší ta přímá souvislost? Musí se děj v rámci intercuttingu protnout? Musí zobrazované děje probíhat ve stejném čase? A co na to Jan Tleskač?

Jak třeba řadit tuto scénu z filmu The Silence of the Lambs (Jonathan Demme, 1991)?

Jak už jsem naznačil v závěru minulého článku, téma křížového střihu je velmi obsáhlé a dá se o něm diskutovat dlouhé hodiny (než diskuse přeroste v hádku a vzájemné inzultace), zároveň je ale tento postup poměrně přirozený, když dojde na jeho použití. 

Doufám proto, že i přes nejednoznačnost toho co jsem napsal, máte alespoň trochu jasno, v jakých vodách se pohybujeme, a máte solidní základy pro vytvoření vlastního názoru. Nic menšího bych si nepřál.

Ke křížovému střihu se nejspíš ještě někdy vrátím - jen při přípravě tohoto zápisu jsem narazil na spoustu různých informací a mnohé z nich vyžadují i přímou konfrontaci s uvedenými filmovými příklady, abych dokázal zaujmout pozici na té správné straně barikády.

A co příště? Match-cut - téma tak jednoduché, že by sním (snad) neměl být problém.